Ty nejlepší filmy z festivalu v Benátkách 2024

Ačkoli se to na filmovém festivalu v Benátkách jen hemžilo hvězdnými hosty, spousta nejočekávanějších filmů zklamala, třeba Joker: Folie à Deux. Muzikálové pokračování filmu Joker (Todd Phillips za něj získal Zlatého lva) poněkud propadlo. Filmy Maria a Queer rozdělily publikum. Snímky jako Wolfs, Disclaimer a The Order sice přitáhly hvězdy na Lido, ale nezanechaly velký dojem. Přesto se tu představila řada filmů a televizních pořadů (některé z nich byly natočeny s malým rozpočtem a obešly se bez halasné reklamy), kterým se dostalo dlouhých ovací vestoje a ještě dlouho se o nich mluvilo na lodi během cesty domů. Tohle je pět filmů, které by vám neměly uniknout.

Měla jsem srdce až v krku po celou dobu mimořádného, vyčerpávajícího, důmyslně natočeného a místy až děsivého dramatu režisérky Dey Kulumbegašvili. Jde o portrét lékařky (hraje ji Ia Sukhitashvili) žijící na gruzínském venkově. Je vyšetřována kvůli porodu, který se nezdařil. Navzdory tomu pokračuje v provádění nelegálních potratů. Sledovat tenhle film je jako za trest – vyskytují se tam dvě brutální porodní scény a dlouhá, mučivá sekvence potratů. Vyvolaly ve mně záchvat paniky, přestože vidíte jen velmi málo. Ale je to také film pozoruhodné krásy, lidskosti a obsahuje temný, nečekaný humor. Zúčastnila jsem se novinářské projekce, během níž hodně lidí odešlo ze sálu, a někteří z těch, kteří vydrželi do konce, dávali najevo svůj nesouhlas. Tohle je rozhodně mistrovský film. Nejlepší ze všech, které jsem během týdne v Benátkách viděla. Je to přesně ten druh filmu, na který se chodíte dívat na filmové festivaly. Náročný, nejednoznačný a plný divných životních osudů.

Zápletka erotického thrilleru od režisérky Haliny Reijn? Nádherná a nespoutaná Nicole Kidman, ředitelka newyorské firmy, zatouží po namyšleném a dobře vypadajícím stážistovi v podání Harrise Dickinsona. Z flirtu se vyvine bujará aféra, v níž zdánlivě nic není zapovězeno. A hrozba odhalení je tak vzrušující! Je to šťavnaté, nepříjemné, plné choulostivých scén – upřímné, necenzurované a nesoudné zkoumání rozporů a komplikací ženské touhy. Na velkém plátně vám naservírují drsný zážitek, během kterého budete lapat po dechu, cukat sebou, přiblble se smát. A když to skončí, vsaďte se, že budete dělat cokoliv, jen abyste se vyhnuli očnímu kontaktu se sousedy.

Tři a půl hodiny trvající ambiciózní epos Bradyho Corbeta (s patnáctiminutovou přestávkou na oddych). Sága trvající celá desetiletí a popisující život a dobu fiktivního maďarského architekta židovského původu (Adrien Brody ve své životní roli), který přežil holocaust a pracně vybudoval pro sebe a svou rodinu nový život v Americe. Film má ale trochu problém s udržením dynamiky. První polovina je natočená mistrovsky. Nastiňuje příjezd našeho hrdiny na východní pobřeží a přijetí ambiciózní zakázky od mecenáše (Guy Pearce). Bude vás mrazit už z úvodní scény. Překotným tempem, rozsahem, chvástáním a ohromujícím vizuálním stylem připomíná film Kmotr 2. Při takovém srovnání byste film neměli brát na lehkou váhu. Ve druhé polovině to ale začíná váznout. Příběh ztrácí tempo, přesto si zaslouží své místo na tomto seznamu. Už jen kvůli energické atmosféře během přestávky. Jen si to představte! Kuřácký prostor překypující vzrušeným klábosením o ději. Jako bychom byli uprostřed hry, po níž se publikum vrátilo dovnitř, aby odpočítalo sekundy do poslední části filmu. Tohle je odvážná, nedokonalá filmová tvorba. A po vás se chce, abyste ji viděli a rozpitvali.  

Celovečerní debut Pedra Almodóvara v anglickém jazyce začíná nepříjemně. Scénář je příliš doslovný a flashbacky melodramatické. Zásluhou Tildy Swinton a Julianne Moore se film nastartuje – dvě přítelkyně, které se znovu setkají poté, co se první dozví smrtelnou diagnózu. Ta zní: rakovina. Příběh nás provede debatami o zkoumání lidské smrtelnosti, o eutanazii, a dokonce i o zničujícím dopadu klimatické krize. Třešničkou na dortu je klasická almodóvarovská filmová estetika: všechny jasné základní barvy, záviděníhodné interiéry, rafinovaná kinematografie a spousta tašek značky Bottega Veneta. Není to zdaleka nejlepší dílo španělského autora (a tak docela si nezasloužilo ty 17minutové ovace vestoje), ale je důkazem toho, že nikdo to nedokáže natočit film jako on, pokud postaví do centra pozornosti složité ženské postavy a dojde na úžasné příběhy jako z mýdlové opery o celoživotní lítosti, ztracené lásce, odcizení a smíření a hledání.

Letošní festival obsahoval vedle obvyklé plejády filmů i řadu televizních pořadů, včetně netrpělivě očekávaných projektů od Alfonsa Cuaróna a Joe Wrighta. Nejvíce mě ale zaujala pomalá sedmidílná dystopie od Thomase Vinterberga (režisér filmu Another Round; Chlast). Představuje se v ní blízká budoucnost, kdy stoupající hladina moří učiní režisérovo rodné Dánsko neobyvatelným. To vyvolá hysterii, protesty, masové evakuace, evropské relokační plány. Gangy obchodníků s lidmi budou zneužívat ty nejzranitelnější. Příběh je rozsáhlý, emocionální a je jasné, kdo by byl nejhůře postižen (a kdo naopak může stěží pociťovat účinky takové klimatické změny). Pro nás z filmu plyne úzkostná prosba, abychom se tuhle situaci pokusili zvrátit, dokud ještě můžeme. V Benátkách nabyla na důležitosti poté, co bezprecedentní vlna veder ustoupila biblickým bouřkám. V  posledních dnech přehlídky voda rychle zaplavila části náměstí svatého Marka. Na naléhavost situace se tak upozornilo způsobem, který ani film nemohl předvídat.