Ta pravá tvář Thierry Muglera

Především byl tanečníkem. Nikdy se nesmířil s faktem, že svou kariéru neproměnil v život na prknech věhlasných baletních scén. V jednom z rozhovorů pro Vanity Fair návrhář řekl: „Chtěl jsem být tanečníkem. Tanec je tou nejpřirozenější lidskou činností. Když vidíte zmítat se pírko ve vzduchu, je to taky přirozené. Já místo těch pírek vidím tanečníky. Tancem rozrážíme vzduch, vznášíme se a překonáváme gravitaci. Nádhera, bolestná, nikdy nepřestanu milovat tanec.“

Bylo mu jedno, co chtějí lidé nosit, o to víc mu bylo jedno, jakým směrem se soudobá móda ubírá. Tvorba vycházela z jeho touhy, často motivované vlastním sex-appealem. Fetiš pro něj byl metodou, skrze níž zkoumal limity lidského těla. Přistupoval k němu daleko zodpovědněji než ostatní návrháři osmdesátých let. Vycházel ze své zkušenosti, vycházel ze své vlastní obsese. Vznešené přívlastky se k němu nehodí, sám je nesnášel. Esence jeho módy nevychází z pohnutek křehkých, právě naopak. 

Pochopit šíři jeho spojení s vlastní tvorbou znamená pochopit jeho vztah ke svému tělu. Miloval jej. Se stejnou vervou jako miloval těla ostatních mužů. „Když netoužím, nenavrhuji,“ řekl jednou po přehlídce. Sex byl ve středu chápání jeho světa. Jeho síla i jeho slabost. Nezměrná touha vystavit ze svého těla formu předbíhající Adonise jej nakonec dohnala ke zhoubné závislosti na lécích podporujících svalový růst. Francouzský bulvární tisk se jej snažil několikrát odhalit. On se místo toho stále více stranil společnosti. Je to něco, o čem se v módních kuloárech jen šeptalo. 

V roce 2003 proto raději z vlastní značky odešel. Nechtěl se stát karikaturou, možná už tehdy bylo pozdě. Z branže najednou odcházel úplně jiný člověk. Když se ve dvaceti letech přestěhoval do Paříže, byl to ještě i výzorem mladík. S úsměvem a spoustou příležitostí, jeho první kolekci koupili u Harrods a fotil ji Helmut Newton. Co víc si tehdy mohl on sám přát? 

Jenže s jídlem roste chuť. Thierry Mugler objal to, čeho jsme se tehdy v Evropě ještě báli, přestože na newyorských disko scénách už to bylo dávno patrné. Sex je to jediné, co budeme chtít řešit... Raději než tehdejší deprese ze společenských zklamání, která sedmdesátá léta nabídla.   

Škoda, že se jeho jméno posledních pár let komprimovalo do flakonů komerčních parfémů. On sám je ale chtěl vytvářet. Nestačilo mu to, po několika plastických operacích a vyřešené závislosti se pustil do divadelních kostýmů pro věhlasná baletní představení. Dokonce chtěl prostřednictvím svého PR týmu ke konci tohoto týdne odhalit novou spolupráci, říkají zdroje z jeho okolí. Co to bude, se možná dozvíme brzy, nebo možná taky ne. 

Thierry Mugler byl hvězdou v pravém slova smyslu, zazářil, vyhasl a teď je z něho úžasná vzpomínka. Naučil nás ale, že nosit sex a sílu na veřejnosti je ok. A že i ulice může být jevištěm.