Jak slaví redakce Vogue CS Světový den knihy

Muriel Barbery je mou oblíbenou spisovatelkou. Její Pochoutka je skutečně pochoutka, její S elegancí ježka je nejkrásnější knihou, jakou jsem kdy četl, a neustále se k ní vracím. Nedávno vyšel český překlad její poslední knihy: Růže sama.

Stále mi ještě leží na nočním stolku rozečtená, ale už teď můžu s čistým svědomím napsat, že Růže sama je dalším krásně vyprávěným příběhem. Tentokrát o botaničce jménem Rose, která odjíždí do Japonska, aby poznala poslední vůli svého otce. Jak během pobytu poznává japonskou část své identity a místní kulturu, poznává ji s ní také čtenář.

Kniha, kterou si originální britská autorka vysloužila prestižní Bookerovu cenu, je spleticí řady ženských osudů během uplynulého století. Jednotlivé části knihy se liší i tím, která z hrdinek zrovna promlouvá. A škála je to široká a pestrá, od nebojácné farmářky, lesbické dramatičky, uklízečky středního věku, úspěšné bankéřky nebo přísné učitelky. Dohromady ukazují, jak se pojem „ženské hnutí“ v čase proměnil, i to, jak odlišně lze feminismus vnímat podle odlišné žité skutečnosti. Do češtiny přeložila Viktorie Hanišová.

Není to sice úplně čerstvá novinka, první díl vyšel už loni, ten druhý na začátku roku letošního, ale musím ji zmínit, protože to je jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem v poslední době četla. Rodinná sága odehrávající se na Karvinsku a v okolí Ostravy vás překvapí poetičností jak postav, tak i reálií. Nikdy bych nevěřila, že se 1000 stran dá přečíst doslova jedním dechem a že se díky knize zamiluji do kraje horníků, národnostních nepokojů a chudoby. Karin Lednická si zaslouží Pulitzerovu cenu nejen za krásný příběh, ale i za faktografické zpracování. A už se nemohu dočkat 3. dílu!