5 minut s Larou Mullen, naší květnovou cover star

Lara, celým jménem Lara Stanisława Mullen, pochází z Northamptonu, městečka v srdci Anglie. Záměrně píšu městečka, protože tak je její rodiště často vykreslované. Ve skutečnosti je ovšem větší než třeba Plzeň. Scout z modelingové agentury Premier si jí v roce 2011 všiml na hudebním festivalu Underage. Bylo jí sedmnáct. Zanedlouho už šla v New Yorku svou první přehlídku – kolekce Alexandera Wanga na jaro/léto 2012 – a brzy také dostala exkluzivitu od Prada, což je v modelingu jedna z nejvyšších met. Je třeba psát, že další prestižní značky i magazíny se o ni prakticky praly? Celine, Dior, Dries Van Noten, Hermès. Dazed & Confused, i_D, Vogue. Byla to britská Vogue, kdo její výjimečnost nejlépe vystihl pouhými třemi slovy, když ji popsala jako „mladou Stellu Tennant“.

Nyní ji můžete vidět na obálce i uvnitř československé Vogue, v letošním roce vydání číslo pět. A přesně tolik minut vám bude stačit na rozhovor, který u té příležitosti poskytla.

Ne, nikdy! Jsem z malého města, kde se takové věci nestávají.

První, co mě napadá, je můj první dálkový let a pak první projížďka po New Yorku. Cítila jsem se, jako by byl můj život film, který můžu sledovat v přímém přenosu.

Mně to rozhodně jako comeback připadalo, ačkoliv je pravda, že jsem skutečně z modelingu nikdy vyloženě neodešla. Vnímám to spíš jako comeback na nejvyšší úroveň, do velké ligy.

Čím déle se modelingem živím, tím hůř se mi na to odpovídá. Celý svůj dospělý život jsem strávila v módním průmyslu, takže si neumím představit nic, co by mi tak dobře sedělo jako právě modeling.

Naučila jsem se věřit, že jsem dostatečně dobrá.

Ne, jsem opravdu šťastná, že věci jsou tak, jak jsou, a na tom, jak jsem se do tohoto bodu dostala, bych vůbec nic neměnila.

Myslím, že Instagram je tak trochu jako mámina lednice. Je zkrátka plný věcí, které se povedly a člověk se o ně chce podělit. Měla jsem kliku, že jsem mohla být součástí tolika různorodých projektů, a upřímně mi jsou nejbližší ty, ve kterých třeba jen náznakem poznám sebe samu. Pak se totiž cítím být na výsledek lépe napojená. V každém případě se snažím lépe dostat do role, prozkoumávám kvůli ní své různé stránky, a pak prostě dýchám zhluboka a důvěřuju si, že vím, co dělám.

Ano, fotili jsme ji v Gunnersbury Park Museum, které je elegantní samo o sobě. Užívala jsem si, že můžu mít na sobě tak krásné oblečení, tenhle dívčí look je pro mě totiž vcelku vzácný. Navíc za okny celou dobu chodily rodiny s dětmi a všemu přihlížely, připadala jsem si jako na pódiu.

Bílé tulipány, jsou tak šik!