Oscar Wilde: Dandy, klasik a výstřední celebrita, kterou uštvali

Byl to prozaik, dramatik a básník, a také mistr bonmotů: „Žít je ta nejvzácnější věc na světě – většina lidí jenom existuje.“  Wilde uměl nejen virtuózně psát, ale byl také vášnivým milencem života. Narodil se 16. října 1854 v Dublinu jako syn renomovaného chirurga a úspěšné spisovatelky. Dostalo se mu kvalitního vzdělání a hojnosti kulturních impulsů, které ho navedly na autorskou dráhu. Nevšední talent, pokud jde o psaní, projevoval už jako dítě a rozvinul jej během studií klasické filologie na univerzitách v Dublinu a Oxfordu, kde vynikal nejen pronikavým intelektem a rétorickém talentem, ale také jako výstřední estét s nevídaně „prořízlou pusou“. 

Silně ho ovlivnil jeho profesor W. H. Pater; zprostředkoval mu ideu „čisté krásy v umění“, kterou si Wilde beze zbytku přisvojil. Během studií začal psát básně a kudy chodil, tudy porušoval nejrůznější společenské zvyklosti. Jeho magnetismus byl neodolatelný, ale rostl také počet těch, které jeho excentrické chování pohoršovalo.

Po studiích žil a pracoval v Londýně, v USA, v Kanadě a v Paříži, až se nakonec oženil s bohatou irskou spisovatelkou Constace Lloydovou. Měl s ní dva syny, které vřele miloval. Právě pro ně začal psát dnes proslulé překrásné pohádky Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr a další. 

Nejslavnější z jeho románů Obraz Doriana Graye vypráví příběh mladého muže, jehož život dojde dramatické proměny poté, co jistý umělec namaluje jeho portrét. Dorian dá obraz do skříně s přáním, aby tam stárl místo něj. Kniha navzdory splněnému přání končí tragicky. Narážka na portrét nestvůrně se proměňující stářím a vývojem charakteru místo jeho nositele se stala obecně srozumitelnou kulturní narážkou, podobně jako třeba kafkovská proměna člověka v hmyz či carrollovský skok do králičí nory.

Konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa (s výmluvným podtitulem Lehkovážná komedie pro vážné lidi) je stále oblíbená a často hraná i na českých scénách. V hledáčku rafinované satiry je viktoriánská společnost a její pokrytectví. Hlavním hrdinou je muž jménem Jack Worthing, který si vytvoří fiktivní alter ego Ernest, aby mohl uniknout svým povinnostem a vést nezávazný život v Londýně… Wilde si v této hře mistrně pohrává s humorem a paradoxem a ukazuje, že lidé své pravé já zpravidla úzkostně skrývají. Komedie nastavuje zrcadlo nejen svým současníkům, ale i nám, dnešním divákům: ukazuje, že žít autenticky a bez přetvářky má velikou hodnotu, i když to vůbec není snadné.

Dvojí život však nevedl jen Jack Worthing, ale i jeho tvůrce. Dodnes není známo, kdy a jak se se paní Wildeová dozvěděla o homosexuální orientaci svého chotě, jisté však je, že se s ním rozvedla nedlouho před skandálem, který obrátil Wildeův hvězdný život naruby. V jistém okamžiku totiž „praskl“ jeho milenecký vztah s mladým lordem Alfredem Douglasem řečeným Bosie a věci nabraly rychlý spád. 

Lordův otec, markýz Queensberry, pletky svého syna se slavným spisovatelem nesl velmi nelibě a pokusil se Wildea společensky denunciovat – a to se vší parádou přímo na premiéře zmíněné komedie Jak je důležité míti Filipa. Předpokládal, že tak vznikne skandál nebývalých rozměrů, který Wildea potopí, a nemýlil se.

Ve snaze ochránit se Wilde zažaloval Queensberryho za pomluvu, ale žaloba měla efekt bumerangu. Soud začal vyšetřovat Wildeovu „mravopočestnost“ (neboli hnípat se v jeho sexuálním životě) a dospěl k „hrozivému“ závěru, že se Wilde choval „hrubě a nemravně“. Za tyto strašné hříchy ho odsoudil na dva roky těžkého žaláře a nucených prací. Wildeova bývalá žena změnila sobě i synům příjmení a královna Viktorie a všichni její ctnostní poddaní si mohli oddychnout… Z dnešního pohledu šílené, že? Naštěstí „the times they are a-changin“ – a díkybohu občas i k lepšímu.

Dnešním jazykem řečeno byl Oscar Wilde celebrita. Příslušník kulturní smetánky uvyklý na komfort. Jeho pád na dno už nemohl být tvrdší. Křehký dandy se rázem ocitl v pekle mezi násilníky a vrahy: napřed ve Wandsworthském vězení v Londýně a pak v žaláři Reading v irském hrabství Kilkenny. Psát mu bylo povoleno až po devatenácti měsících… Těžká práce a pocity strašlivé osamělosti se na něm citelně podepsaly. Když po dvou letech opouštěl bránu vězení, dřívějšího veselého, bonmoty sršícího člověka by v něm těžko kdo poznal.

Nejslavnější streetartový umělec dneška, tajemný Banksy, o jehož skutečné totožnosti není nic známo, umístil před pár lety jedno ze svých graffiti na vysokou cihlovou zeď bývalé věznice Reading. Je na ní vězeň připomínající nejslavnějšího tamního trestance, který se spouští po svázaných prostěradlech, jejichž konec je přivázán k psacímu stroji… Doporučuji si dílo vygooglit, stojí to za to.

Po propuštění z vězení v roce 1897 žil Wilde v exilu, především v Paříži. Vězení jej připravilo o zdraví, společenské uznání i většinu přátel. Psal méně a jeho dvě poslední díla, Balada o žaláři v Readingu a posmrtně vydaná zpověď De profundis, jsou truchlivým svědectvím života psance… 

Zemřel 30. listopadu 1900 na zánět mozkových blan, který vypukl coby důsledek celkově podlomeného zdraví. Když umíral v hotelovém pokoji, jeho poslední slova prý byla: „Umírám, jak jsem žil – nad svoje možnosti.“