Jak Pigmentarium přetváří minulost v budoucnost

Svou první kolekci vonných tyčinek Pigmentarium pojmenovalo Bon Voyage, čímž napovědělo, že zve na cesty. Vy kvůli nim ovšem nemusíte opustit teplo domova. Naopak. Stačí zavřít oči a nechat se přenést do perské zahrady, v níž kvetou růže (vůně Kâshân Rose). Dále doporučujeme přijmout pozvání na pink city martini do starobylého baru schovávajícího se kdesi v ulicích Jaipuru (Santal Blues), ale i na arabský trh, kde se nepodávají koktejly, nýbrž mátový čaj (Moroccan Mint). Poslední destinací bude protentokrát Jericho vonící po tajuplné květině známé jako Královna noci (Jericho Noir).

Čtyři malé krabičky, čtyři velké světy – vůně jsou primárně k dostání po čtyřiceti tyčinkách, ale v nabídce je i tzv. discovery set: jedna krabička, deset kusů od každé vůně. Nezbývá než si tyčinku podle nálady vybrat, vsadit ji do krásného stojánku od umělkyně Terezy Štětinové, která připravila rovnou dvě varianty (z palisandrového dřeva a z méně známého červeného padouku), a zapálit.

Není nejmenších pochyb o tom, že pro mnohé z nás to jednou budou vůně Pigmentaria, co nám připomenou dvacátá léta jednadvacátého století. Parfumérský dům ovšem nadále vychází z dvacátých let století minulého. Vonné tyčinky jsou toho ostatně důkazem. Tomáš Ric, spoluzakladatel a CEO značky, se s námi podělil o své nejmilejší inspirační zdroje.

Především je jím funkcionalismus, „jeho kvalita a nadčasovost. Chytrost jeho řešení a skryté funkce. Dekorativnost spočívající v materiálu samotném, ne v tom, co vytvořil až člověk. Funkcionalismus pracuje s krásou kresby a barvy kamene nebo dřeva. Se strukturami a také s tím, aby se člověk cítil velmi příjemně – aby ho prostor okolo doplnil a sloužil mu. Nemá ohromit, má dokonale doplnit. To má, doufám, s Pigmentariem společné.“

Kam se za funkcionalismem vydat?

Třeba do interiérů realizovaných Adolfem Loosem. „Ten je spojen s naší tvorbou od začátku, od začátku jí prostupuje, od akcentů obalů parfému (použití bílé a žluté u Ad Libitum) přes kampaňové lokace (Winternitzova vila a Voglův byt v Plzni) až po samotnou hru s materiály.“

Za pozornost stojí také Geoffrey Manning Bawa, „srílanský architekt a zakladatel tzv. tropického modernismu, což je svého druhu funkcionalismus zasazený do prostředí tropického podnebí.“ V něm se snoubí modernistická architektura s potřebou pohodlí a nespoutanost okolní přírody. „Tento moment jsme se pokusili přenést i do našich vonných tyčinek.“

Tomáš dál jmenuje i předchůdce funkcionalismu Josefa Gočára, známého především pro svá kubistická díla. „Kubismus je směr, který se u nás v architektuře rozvinul mnohem více než kdekoliv jinde. My jsme jeho kubistické křeslo použili jako jediný výtvarný prvek kampaně na Erotikon.“

Na cestě za architekturou Tomáš doporučuje nevynechat ani Müllerovu vilu nebo vilu Tugendhat. „Dodnes nás silně inspirují svými dokonale provedenými rekonstrukcemi, které nám umožňují domy vidět takové, jaké byly jako nové. Myšlenka tvůrce je u nich dokonale zřejmá a je krásné, jak je v každém tom domě jiná. Například v Tugendhatu je známá stěna z palisandrového dřeva, a právě palisandr jsme proto společně se sochařkou Terezou Štětinovou zvolili jako jeden ze dvou materiálů pro stojan na vonné tyčinky, tzv. Incense Altar.“

Co Tomášovi na funkcionalismu ovšem připadá snad nejzajímavější, bývá to, co ho narušuje. „Majitelé, kteří sbírali orientální, africké nebo americké předměty a zasazovali je do koncepčně odlišného prostředí. Intelektuální a vyšší třídy cestovaly, byly otevřenější a volnomyšlenkářské,“ vysvětluje. Takovým sběratelem byl i Karel Čapek, který měl slabost pro orientální koberce. „Jeden z jeho prvních byl později prodán Národní galerii do sbírek. To je přesně ten moment, ten střet funkcionalismu a orientu, který se promítá do našich vonných tyčinek,“ říká Tomáš. „A nemůžu zapomenout na Dášenku. Trpím na teriéry.“

Aby nevynechal ani milovaný svět fotografie, jmenuje Františka Drtikola, „mistra světla, erotiky a geometričnosti. Narodil se ve stejném městě jako já, v Příbrami, kde je po něm pojmenovaná galerie se stálou expozicí. Nepřestává nás inspirovat způsob, jakým pracoval s nahotou a jak ji sofistikovaně interpretoval světu.“

Nakonec přichází řeč ještě na Orient Express. Tomáš zatím neměl tu čest se jím projet, ale legendární vlak je rozhodně na jeho bucket listu. „Železnice byla v dobách první republiky na rozmachu. Možnost cestovat z Paříže přes Evropu až do Istanbulu, to byl neuvěřitelný luxus, první návštěva tureckého tržiště musela být nezapomenutelná,“ říká vášnivě. „Ten kulturní střet, ten pocit objevování nových míst, kultur a zvyků, ta svoboda s tím spojená. Všechno to je ukryto v naší nové vonné kolekci.“