#HopeIssue: Všemi smysly

Michelle McNamara se nejprve ponořila do tématu. Stal se jím predátor, který děsil Kalifornii 70. a 80. let. Přezdívalo se mu Golden State Killer a postupně vyšlo najevo, že má na svědomí 50 vloupání do obydlí a znásilnění jeho obyvatelek a nejméně 12 vražd. Jeho identitu nebyla policie schopna rozkrýt, tak si jeho dopadení vzala za úkol autorka. Jenže ji to zničilo – monstrem byla posedlá natolik, že kvůli němu začala brát uklidňující léky, jež ji ve spánku zabily. Na její úsilí navázal truchlící manžel a pachatele se nakonec opravdu podařilo dopadnout. O tom všem za použití ohromného množství výpovědí přeživších a pozůstalých těch, které štěstí neměly, pojednala nejprve kniha Zmizím ve tmě a teď i stejnojmenná šestidílná série dostupná na HBO GO.

Bohdana Slámu známe jako režiséra tragikomických rodinných dramat, odehrávajících se zatím vždy v současnosti. 10. září vám ovšem představí svůj nový snímek Krajina ve stínu, v níž se poprvé vypraví do hlubší minulosti, konkrétně do 30. až 50. let. Slámovo hlavní téma však zůstává – nenápadné vyčnívání jednotlivce z většiny a jeho neschopnost s ní splynout. K jakému národu vlastně patříte, když sám nevíte a ani v tomto směru nemáte konkrétní pocit? Jste Němec, Čech, či Rakušan? To určí ostatní! Krajina ve stínu je ve Slámově filmografii výjimečná i jinak – je natočená na klasický film, je černobílá, dlouhá a hraje v ní větší počet herců, než je u režiséra zvykem. My jmenujeme třeba Majera, Polákovou, Špalkovou, Borovou, Mikluše, Kassaie, Kronerovou a Taclíka. Ale na plátně jich bude nakonec mnohem víc.

Máme rádi drama. Máme rádi emoce. Máme rádi výjimečné filmy. To vše nám bohatě poskytuje belgická Lola, které se podařilo v rámci její celosvětově úspěšné pouti dorazit rovněž do českých kin. Nekonvenční road movie vypráví o jednom zásadním rodinném sblížení, kterému předcházejí smrt matky a odmítnutí otce, když se hrdinka rozhodne, že její identita bude opravdu taková, jakou ji cítí, ať to stojí, co to stojí. Belgický režisér Laurent Micheli prokázal filmovému lidstvu obrovskou službu – do hlavní role Loly s trans tematikou obsadil skutečnou transgender herečku Myu Bollaers. I když jde o její debut, je vynikající. 

Nejprve si řeknete, co to ta Taylor Swift zase vymyslela. Poprvé tudíž posloucháte s mírnou nedůvěrou a jemnými rozpaky. Pak jste ale naprosto šťastní, že to udělala. O čem je řeč? Karanténa, izolace a větší dávky ticha, než je zvyklá, ji totiž dohnaly k (aspoň dočasné) změně popového zvuku. Velkolepé aranže jsou ty tam, touha po co nejvíce hitech číslo jedna vyprchala. Zde jde o intimitu, touhu být posluchači co nejblíž, a především krásné písně. Folklore je deskou, která se možná její v kariéře už nezopakuje, ale to vůbec nevadí. Už ji tu máme a můžeme si ji s pocitem velkého překvapení užívat. Nebo vy jste snad měli předtuchu, že se někdy dočkáte jejího duetu s Bon Iver? To určitě!

Toto je velký comeback. Alanis Morrissette prodala svého třetího alba Jagged Little Pill víc než 33 milionů. Žádná její další nahrávka nebyla ani tak komerčně úspěšná, ani tak vynikající hudebně. A tak se začala trápit, dostihly jí úzkosti, deprese, nejistoty, později i alkohol a problémy s příjmem potravy. Naposledy se hudebně odmlčela na osm let a svět její návrat přestal očekávat. O to překvapenější pak bylo, když Alanis vytáhla velmi působivé skladby Smiling a Reasons I Drink, aby nakonec ohlásila nové album i koncertní turné. Do něj jí sice hodil vidle koronavirus, ale nahrávka Such Pretty Forks in the Road je konečně na světě a fanoušci mohou být šťastní. V takové formě Alanis Morrisssette od dob zmíněné kultovní desky nebyla. Komu to přát víc než právě jí! 

Nejnabušenější deska letošního roku je tu. Britští roztančení bratři si s ní dali načas, ale pětileté čekání se vyplatilo. Jmenuje se Energy a co názvem slibuje, to také vrchovatě splní. Jak jsme v případě Disclosure zvyklí, za dveřmi alba čeká zástup vzácných hudebních hostů, tenkrát jej vedou Kelis, Slowthai a Khalid. Předchůdce Nocturnal byl určen především k celonočnímu mejdanu, Energy dělá největší radost přes den. Nocturnal vás posílal procházet se po velkoměstě, s Energy vám bude nejlíp na výletě v přírodě. A vzhledem k hlavní hudební inspiraci v exotických krajích. Vydejte se tam aspoň pomyslně, když letadla stále moc nelétají. Jestli totiž slouží nějaká aktuální nahrávka jako požitkářský únik někam hodně daleko, byť jen pomyslně, je to právě třetí album Disclosure. 

Její hlas slyšíte jednou, a už nechcete jinak. Takto spolehlivě funguje vokál Jessie Ware, která vydala novinku What’s Your Pleasure? My jednoznačně odpovídáme, že právě její čtvrté album. Zkoušela to s tklivými baladami a la Sade, ale vždy se jimi nesly silné hudební náznaky, že ji to táhne i do rychlejších věcí, které mohou skončit až na tanečním parketu sofistikovaného klubu. Pak přijela do pražské Archy, aby všem dokázala, že jejímu hlasu naživo se jen tak nic nevyrovná. A po poslechu novinky už je naprosto jasno – Jessie svůj krásný vokál nejraději používá v rychlejším tempu, u nějž se ovšem ani ona, ani posluchač nezpotí. A když na něj tančí, nejlépe při tom vypadá ve flitrech a odrazu osmdesátkové diskokoule.

Jiří Havelka sice dostal Českého lva za filmový scénář, divadlo však na hřebík naštěstí nepověsil. Se souborem brněnské Husy na provázku nastudoval hru, která by jindy nemohla rezonovat lépe než právě dnes. Gádžové jdou do nebe jsou svébytnou parafrází klasického muzikálu a v první řadě originálním testem českých předsudků vůči romské menšině i Romů vůči Čechům. Pokud je mezi námi jeden jediný, kdo umí dělat ryze aktuální a nenásilně výchovné divadlo, je to právě Havelka. Gádžové vznikali jeho obvyklou metodou hromadné improvizace, maglajz to ale není ani trochu. Proto se za tímto zážitkem a sebepoznáním neváhejte vypravit.

„Zajímavá pro mě byla v poslední době prohlídka pražského Židovského města, kterou jsme stihli ještě bez turistů, a tak jsme průvodce měli jenom pro sebe. Taky jsme s Albertem propadli seriálu Co děláme v temnotách. Je to pseudodokument o upírech žijících na Staten Islandu a dost vtipně paroduje ostatní filmy s upírskou tematikou jako třeba Stmívání.“