VOGUE editorial: Září v bublinách, módních i těch sociálních, a s herečkou Gwendoline Christie

Upřímně řečeno, nevím, zda tentokrát editorial směřuji k vám, nebo samotné módě. Když jsme toto číslo redakčně připravovali, představili jsme si svět jako bublinkovou říši – ať už jde o mýdlové bubliny našeho dětství, sociální bubliny, ve kterých žijeme, nebo o bublinu módního průmyslu, aktuální vydání Vogue CS se noří do všech z nich. Módní trendy přicházejí a odcházejí, praskají jako prchavé duhové „bubbles“. Ty, které značky vyfoukly pro nadcházející sezonu podzim/zima, zachycujeme hned u zdroje a ty největší a nejhezčí nám pomohly vybrat známé stylistky, které současně stojí za našimi novými módními editorialy.

Já chci také upozornit na jeden, který se na vrcholu drží od začátku letošního roku. A módě za něj moc, moc, moc, moc, moc, moc poděkovat. Trendům v poslední době propadám jen výjimečně, ale tenhle budu vzývat možná až do konce svého života. Podlehla jsem lazy luxury, lenivému přepychu.

Ano, čtete správně. Konečně nás někdo vyzývá k tomu, abychom byli... líní. Ale pozor, ne ledajakým způsobem! Jde o sofistikovanou formu lenosti – o umění být nenuceně elegantní. Představte si, že jste právě vystoupili ze sprchy a ve spěchu si vyrazili koupit čerstvé rohlíky a vajíčka k snídani, protože jste zjistili, že lednice zeje prázdnotou. Vlasy mokré, make‐up žádný, ale kabelka od Hermès pevně sevřená v ruce anebo přes ramena přehozený kabát v hodnotě staršího mini cooperu: to je podstata lazy luxury.

Tento trend nám říká, že čím méně se budeme snažit, tím lépe budeme vypadat. Je to, jako kdyby měli Audrey Hepburn a Dude z Big Lebowski společné módní dítě. Nosíte župan jako večerní róbu? Perfektní. Zapomněli jste si zapnout knoflíky u košile? Ještě lepší. Neměli jste po ruce svetr, takže jste si ovinuli kolem těla šál? Bingo.

Jde o schopnost vypadat, že jste tak bohatí, že už vám na ničem nezáleží. V tomhle módním trendu jde o to, působit, jako byste se o módu vůbec nezajímali. Jak ironické! A klíčové je slovo působit. Ve skutečnosti tento vzhled musíte aspoň trochu promyslet. Připravit se. Nějakým detailem se povýšit nad sousedku, která jde právě s košem k popelnicím. Funguje pravidlo, že outfit je třeba kombinovat alespoň s jednou luxusní věcí – šperkem, kabelkou, obuví, svrchníkem apod. Anebo s vysportovaným tělem či aristokratickým chováním (minimálně v postoji a výrazu, ideálně i ve vyjadřování). A rozdíl mezi ubohostí a nonšalancí je na světě.

Dnes ráno jsem skvělý příklad viděla v nové kavárně Onesip na Vinohradech. Kafe do ruky si tam přišla koupit sympatická obyvatelka z okolí, která rychle vyběhla vyvenčit svého psa. Měla lněné culottes se vzorem jako z Matissových vystřihovánek, kdyby měly terakotovou barvu. Přes sebe hodila tmavě modrou flanelovou košili s kostičkou (oversize, jako po tátovi), takže v kombinaci s culottes jí dost zkracovala siluetu, v ruce držela obal na psí sáčky s obrázkem kočičky, který asi koupila v dětském oddělení v Tescu nebo Flying Tigeru, a na nohou měla běžecké boty ostře zelené barvy. Bylo to maximálně nesourodé a neladící, ale spolu s žíhaným žlutým lezeckým lanem (čti vodítkem) to vše dohromady vypadalo děsně cool. I s ledabyle umotaným drdolem. A překvapivě mě to nevyděsilo, nepřipadalo mi to jako módní katastrofa. Právě díky ženině chování a energii, kterou vyzařovala, mi to připadalo současné, autentické a svým způsobem zvláštně kultivované.

Pro mě osobně to neznamená, že si nakoupím další loungewear jako v době covidu. Také crocsů a válenek UGG podle mě už bylo dost. Ale občas jen přeženu to, co už dělávám, nejčastěji v době uzávěrky: z nepozornosti si nezapnu košili šejdrem o jeden knoflík, ale ve vyšším stavu bdělosti rovnou o tři, možná ještě z rukávu vyndám jednu ruku jako v nové kolekci Dior, kabelku si vezmu do ruky, místo toho abych si ji přehodila přes rameno, a pásek nechám navolno bez zapnutí spony jako v reklamní kampani Loewe s Danielem Craigem. A až přijdou první mrazíky babího léta, hodím přes sebe dva trenčkoty Burberry. Jenom si na ten druhý budu muset ušetřit. Budu spokojená, že mé vlasy se ráno neviděly se šamponem, jen s tím suchým, a že rtěnkou jsem si za třicet vteřin stačila přemáznout nejen rty, ale i tváře a víčka.

V minulosti jsem si v takových dnech připadala nedostatečně reprezentativní, od nynějška budu trendsetter. Všechno je ve výsledku věc nastavení mysli. Nemám pravdu?

DANICA KOVÁŘOVÁ
Editor-in-Chief