Když je informací příliš mnoho

S příchodem sociálních sítí se objevil související pojem, totiž sociální bubliny. Přesto nejde o nic převratného, je to jen nové pojmenování pro člověku vlastní a přirozenou tendenci obklopovat se spíše lidmi, se kterými může sdílet souhlasný náhled na život. Sociální sítě tuto tendenci pouze ostřeji zvýraznily, protože zatímco v reálném životě musíme čelit různorodosti názorů, v digitálním světě si můžeme svůj souhlasný svět hezky vyfiltrovat. Skrýt nudné příspěvky, blokovat obtížné lidi, ignorovat nepohodlné názory. Šetříme tím čas, kterého na sociálních sítích už tak trávíme příliš mnoho, ale bohužel se také připravujeme o poznávání odlišných postojů, cizelování vlastních myšlenek a formující diskuse. Ty nejlepší idey se totiž rodí často právě ze sporu, z nutnosti obhájit vlastní stanovisko a vylepšit původní nápad nebo názor. Sociální sítě jsou pouhé nástroje. Mohou být dobrým sluhou, ale špatným pánem. Spíše než se uzavírat do sociálních bublin, zkuste své sítě rozhodit do široka, navázat nějaká nečekaná spojení a alespoň občas vyhledávat informace úplně mimo oblast vašich zájmů. 

Závislost na sociálních sítích, respektive závislost na digitálních zařízeních, ze kterých na ně nejčastěji přistupujeme, naopak nová je. Mezi diagnostikované závislosti se dostala relativně nedávno, ale rozšiřuje se ohromující rychlostí. Na telefonu dnes podle výzkumů a podle první zprávy o digitálních závislostech dokážeme strávit skutečně hodiny denně. Mezi přímé dopady patří třeba problémy se spánkem, zanedbávání se, bolesti těla nebo zhoršená orientace v čase. Dlouhodobě pak jde o omezení fyzické aktivity, problémy s nadváhou, ztrátu přátel a sociálních vazeb, narůstající úzkosti nebo deprese nebo taková míra nesoustředěnosti, která se znatelně projevuje v každodenních činnostech. A tím výčet zdaleka nekončí. Špatnou zprávou je, že jako jednotlivci stojíme v případě sociálních sítí proti velkým týmům nejrůznějších specialistů vyzbrojených neuvěřitelným množstvím osobních dat, díky kterým vědí, jak nás ke konkrétní službě efektivně připoutat. Na druhé straně, a dobrých zpráv je naštěstí více, je problematika závislostí a ochrany osobních dat v digitálním světě už nyní předmětem narůstající regulace. Prvním krokem k omezení závislosti je však vždy uvědomění si problému. Jde to sice těžko, ale možnost odpojit se zatím máme plně ve své moci. Stejně jako v případě potřeby vyhledat pomoc. 

Díky internetu a sociálním sítím se také občas může zdát, že čelíme kontinuální a nekončící krizi. V posledních třech letech samozřejmě procházíme těžkým obdobím, pandemie a válka jsou v našich končinách pro většinu už naprosto nečekaná zkušenost a energetická krize s inflací ochromujícím důsledkem, přesto jsou to právě sociální sítě, které dokážou přilít pořádné množství oleje do ohně. Záplava špatných zpráv se v digitálním světě šíří velmi snadno, a právě pandemie ukázala, že se sociální sítě jsou dějištěm války, která probíhala už delší dobu, jen v poslední době propukla naplno. Takzvané informační války pracují s dezinformacemi, fake news, deep fakes a organizovanými trollími farmami, tedy sofistikovanějšími formami toho, co nejpozději od první poloviny dvacátého století známe jako propagandu. Společně se sociálními bublinami dokáže taková propaganda manipulovat velkými davy. Jak z toho ven? V klidu a s nadhledem, jiný recept neexistuje. Sociální bubliny se dají rozšiřovat, čas strávený na sociálních sítích omezovat a především — zdroje informací je možné a měly by se ověřovat. Neznamená to věnovat ověřování čas u každé jednotlivé zprávy, ale obecně se zaměřit spíše na seriózní zdroje informací (jejich rating u nás provádí například Nadační fond nezávislé žurnalistiky), ty mezi sebou alespoň občas srovnávat, nepřispívat k šíření nesmyslů a zapojovat kritické myšlení (nebo prostě zdravý rozum). 

Dezinformace často staví na tom, že šokují, vyvolávají strach, napětí a další silné emoce. Informace a emoce jsou jako dvě strany téže mince, každé sdělení má v sobě mix z obou. Zatímco některá sdělení (například příbalový leták k novému vybavení domácnosti) vyvolají minimum emocí, jiná dokážou způsobit paniku už pouhým titulkem. Seriózní zpravodajství nakládají s emocemi obezřetně, základem jsou vždy solidně ověřená fakta, která umožňují zachovat si určitou míru nadhledu pro vlastní názor. Ta neseriózní naopak emocemi zakrývají nedostatky informačního obsahu jakékoliv zprávy. Například novinářka a odbornice na dezinformace Alexandra Alvarová doporučuje takové emoční vypětí způsobené nějakou zprávou použít jako varovný signál. A reakci (včetně okamžitého impulsu takovou zprávu dál sdílet) odložit na později. Někdy stačí jen napočítat do deseti, jindy je třeba delší procházka a hlubší zamyšlení. K vypěstování potřebného odstupu a rozpoznání informací od dezinformací pomůže také určitý trénink, tedy čtení dobrých knih a solidních zpráv. 

Internet a sociální sítě nejsou jen zdrojem dezinformací a závislostí. Svoboda slova a dostupnost zdrojů je oproti dřívějšku nesrovnatelná. Celý svět je propojený a může společně sdílet radosti i smutky, vědeckému poznání nestojí v cestě žádné bariéry a můžeme sledovat dění téměř v jakékoliv zemi v reálném čase. Na druhé straně je v takovém množství informací stále obtížnější se vyznat a odlišit zrno od plev. Množství toho, co lze sledovat, je až paralyzující. A uzavření se do nějaké sociální bubliny rozhodně není řešením. I dobrých zpráv a solidních zdrojů může být někdy příliš mnoho. Nemusíte čelit zrovna hrozbě digitální závislosti, abyste občas potřebovali jednoduše vypnout. Úplně se odpojit, oddat se odpočinku, rozvíjet své záliby, setkávat se s reálnými lidmi. Prostě si užít přítomný okamžik — offline.