Vogue LeadersNekonečný šatník bez výčitek: Digitální móda jako cesta k udržitelnosti
Jan Boublík27. 5. 2024
Co je to digitální móda a k čemu je dobré oblečení, které si nemůžete vzít na sebe? Pro designérky Katarínu Mydliarovou a Žil Vostalovou je digital fashion cesta, jak přemýšlení o módě posouvat kupředu způsobem maximálně šetrným k životnímu prostředí.
Foto: Lucie Vysloužilová
Katarína Mydliarová a Žil Julie Vostalová
„Digitálna móda je zatiaľ stále veľmi niche oblasťou, no jej využitie a potenciál neprestajne rastú, a s príchodom umelej inteligencie ešte viac,“ říká Katarína Mydliarová, která je se svým studiem Metarials jednou z nejaktivnějších tvůrkyň současného digitálního šatníku. Její kolegyně z oboru Žil Vostalová se realizaci nefyzického oblečení začala věnovat při studiu na amsterdamském Fashion Institutu (AMFI) zrovna v době, kdy vrcholily debaty o krizi výrobní infrastruktury v Asii. „Oděv je oděv, nejsem zastánkyní toho, aby se kreativní myšlení a tvorba fyzické módy začaly nahrazovat prodáváním filtrů,“ vysvětluje. Dvě tuzemské průkopnice na poli digital fashion v rozhovoru pro Vogue Leaders dávají nahlédnout do svých zkušeností se světem, který v budoucnu může naše chápání módy výrazně proměnit.
Kataríno, na co se studio Metarials zaměřuje?
Na digitalizáciu nielen v módnom priemysle. To zahŕňa gamifikáciu, virtuálnu aj rozšírenú realitu, ale aj digitalizáciu procesov, ktoré pomáhajú na svet udržateľnejším fyzickým produktom. Ak niekto chce fyzický produkt, vieme ho navrhnúť v 3D a následne s ním pracovať aj marketingovo. Dve muchy jednou ranou.
Jak vnímáš konkurenci? Je to mezi studii produkujícími digitální návrh někdy podobně nemilosrdné jako mezi těmi, co vytvářejí fyzické kolekce?
Všetko je menej individuálne. Samo osebe je každé štúdio postavené na kolektívnej práci. Programátor, 3Dčkar a animátor oveľa viac spolupracujú a to sa potom odráža aj vo vzťahoch medzi subjektmi na trhu. Aj marketing funguje trošku inak, nestačí len vylepiť reklamu a dovidenia. Musíte vytvoriť komunitu, proaktívne ju vzdelávať, brať do úvahy jej pre ferencie a spolupracovať s inými tvorcami, takže je to menej žraločie prostredie. Samozrejme, zdravá forma súťaže tam stále je.
Žil, jak se za poslední dva roky podle tebe posunula pozice virtuální módy?
Stále se upevňuje. Ve firmách se používají virtuální 3D prototypy namísto technických nákresů, zejména pro komunikaci s obchodními partnery. Zároveň si zvykáme na 3D nástroje v e‐shopech a v módních kampaních. Mnohé módní firmy je využívají pro svoji propagaci, 3D modely jsou prostředníky, na nichž prezentují svůj koncept. Přiznejme si, že napříč designovými oblastmi je nyní módní být digitální. Vnímám vzrůstající význam digitální módy na výstavách a v muzeích, která se zaměřují na historické oděvy. Některé kusy musejí být uchovávány v depozitářích a kvůli svému stáří a zchátralosti nikdy nespatří denní světlo. Vhodnou alternativou zde je vystavit historický oděv v digitální podobě nebo prostřednictvím animace, možnosti jsou široké.
Před koncem minulého roku jsi realizovala působivý workshop Wasted v Prostoru INI. Plánuješ další?
Projekt Wasted se konal během mé tříměsíční rezidence v Prostoru INI. Koncipovala jsem ji jako open studio, tedy prostor pro setkávání nad tématy textilního řemesla, odpadu a digitálních technologií. Projekt odstartoval večerním setkáním na téma upcyclingu a globálního problému textilního odpadu. Společně s designérkou Helenou Todd jsme představily společný projekt TransformerJacket. Ten spojuje myšlenku upcyklace pánského saka s alternativními formami digitální vizualizace oděvu. Hlavní hostkou večera byla Linda Valkeman, která představila svůj dlouhodobý výzkum na poli spekulativního secondhandu s názvem Obroni Wa Wu neboli Oblečení mrtvého bílého muže. Ten autorka zasazuje do součinnosti s minulými, současnými a budoucími globálními perspektivami, a to v kontextu Amsterdamu (Nizozemsko) a Accry (Ghana). V listopadu se odehrál večer Párání společných vzpomínek, kde jsme na pozadí audiovizuálních esejí mapujících destrukci a pálení oděvu povídali o řemeslech našich matek a babiček. Jak jsou pro nás dnes relevantní a co se od nich stále můžeme naučit? Vyvrcholením rezidence byl třídenní mezinárodní workshop Hanging threads. Tam se témata tradičních textilních řemesel i digitálu setkávala na průsečíku současné módy.
Katarína Mydliarová vystudovala módní návrhářství v jihokorejském Soulu a na britské Nottingham Trent University. Pracovala pro německou společnost Leon Emanuel Blanck, spolupracovala se slovenskými značkami Nehera a Dedoles. Je zakladatelkou Metarials Studia, v němž se zabývá digitální módou a udržitelností v módním světě.
Žil Julie Vostalová je módní návrhářka, inovátorka a průkopnice na poli módního designu. Zabývá se propojováním tradičního řemesla s novými technologiemi. Na studium Fakulty humanitních studí Univerzity Karlovy navázala na nizozemském Amsterdam Fashion Institute a na FAMU.