Nekonečný šatník bez výčitek: Digitální móda jako cesta k udržitelnosti

„Digitálna móda je zatiaľ stále veľmi niche oblasťou, no jej využitie a potenciál ne­prestajne rastú, a s príchodom umelej in­teligencie ešte viac,“ říká Katarína Mydli­arová, která je se svým studiem Metarials jednou z nejaktivnějších tvůrkyň součas­ného digitálního šatníku. Její kolegyně z oboru Žil Vostalová se realizaci nefyzického oblečení začala věnovat při studiu na amsterdamském Fashion Institutu (AMFI) zrovna v době, kdy vrcholily debaty o krizi výrobní infrastruktury v Asii. „Oděv je oděv, nejsem zastánkyní toho, aby se kreativní myšlení a tvorba fyzické módy začaly nahrazovat prodáváním filtrů,“ vysvětluje. Dvě tuzemské průkopnice na poli digital fashion v rozhovoru pro Vogue Leaders dávají nahlédnout do svých zkušeností se světem, který v budoucnu může naše chápání módy výrazně proměnit.

Na digitalizáciu nielen v módnom priemysle. To za­hŕňa gamifikáciu, virtuálnu aj rozšírenú realitu, ale aj digitalizáciu procesov, ktoré pomáhajú na svet udr­žateľnejším fyzickým produktom. Ak niekto chce fyzický produkt, vieme ho na­vrhnúť v 3D a násled­ne s ním pracovať aj marketingovo. Dve muchy jed­nou ranou.

Všetko je menej individuálne. Samo osebe je každé štúdio postavené na ko­lektívnej práci. Programá­tor, 3D­čkar a animátor oveľa viac spolupracujú a to sa potom odráža aj vo vzťahoch medzi subjektmi na trhu. Aj marketing funguje trošku inak, nestačí len vylepiť reklamu a dovidenia. Musíte vytvoriť komu­nitu, proaktívne ju vzdelávať, brať do úvahy jej pre­ ferencie a spolupracovať s inými tvorcami, takže je to menej žraločie prostredie. Samozrejme, zdravá forma súťaže tam stále je.

Stále se upevňuje. Ve firmách se používají virtuální 3D prototypy namísto technických nákresů, zejména pro komunikaci s obchodními partnery. Zároveň si zvykáme na 3D nástroje v e‐shopech a v módních kampaních. Mnohé módní firmy je využívají pro svoji propagaci, 3D modely jsou prostředníky, na nichž prezentují svůj koncept. Přiznejme si, že napříč designovými oblastmi je nyní módní být digitální. Vnímám vzrůstající význam digitální módy na výstavách a v muzeích, která se zaměřují na historické oděvy. Některé kusy musejí být uchovávány v depozitářích a kvůli svému stáří a zchátralosti nikdy nespatří denní světlo. Vhodnou alternativou zde je vystavit historický oděv v digitální podobě nebo prostřednictvím animace, možnosti jsou široké.

Projekt Wasted se konal během mé tříměsíční rezidence v Prostoru INI. Koncipovala jsem ji jako open studio, tedy prostor pro setkávání nad tématy textilního řemesla, odpadu a digitálních technologií. Projekt odstartoval večerním setkáním na téma upcyclingu a globálního problému textilního odpadu. Společně s designérkou Helenou Todd jsme představily společný projekt TransformerJacket. Ten spojuje myšlenku upcyklace pánského saka s alternativními formami digitální vizualizace oděvu. Hlavní hostkou večera byla Linda Valkeman, která představila svůj dlouhodobý výzkum na poli spekulativního secondhandu s názvem Obroni Wa Wu neboli Oblečení mrtvého bílého muže. Ten autorka zasazuje do součinnosti s minulými, současnými a budoucími globálními perspektivami, a to v kontextu Amsterdamu (Nizozemsko) a Accry (Ghana). V listopadu se odehrál večer Párání společných vzpomínek, kde jsme na pozadí audiovizuálních esejí mapujících destrukci a pálení oděvu povídali o řemeslech našich matek a babiček. Jak jsou pro nás dnes relevantní a co se od nich stále můžeme naučit? Vyvrcholením rezidence byl třídenní mezinárodní workshop Hanging threads. Tam se témata tradičních textilních řemesel i digitálu setkávala na průsečíku současné módy.