Vogue Leaders
O genderově senzitivní komunikaci, diverzitě a vzájemném respektu
Karel Pavlica28. 6. 2021
Schopnost řídit organizaci nebo schopnost empatie nesouvisí s genderovou identitou. Souvisí s kompetencemi, které je dobré rozvíjet už od dětství, a to s ohledem na osobnost a nikoliv biologické pohlaví. Spíše než na to, zda se člověk identifikuje jako muž, žena, trans či nebinární, je třeba hledět na individualitu, dovednosti a kvality. Morální kvality a charakter jdou totiž ruku v ruce s respektem, mimo jiné třeba k genderové identitě ostatních, který je klíčový nejen v komunikaci pracovních týmů, ale napříč celou společností.
Foto: Getty Images
Může se zdát zvláštní, že se tématem genderové diverzity a genderově senzitivní komunikace jako (trans) muž vůbec zabývám, ale právě vzhledem k faktu, že jsem trans, prožil jsem zhruba půlku života ve společnosti v ženské roli, a zároveň jsem měl určité vědecké ambice, takže jsem na vlastní kůži zažil, že ženy nemívají vždy na růžích ustláno. Taky jsem však zažil i opačný extrém. Když jsem se pak už v mužské roli věnoval sociální práci, některé ženy dávaly otevřeně najevo, že si nemyslí, že by muži měli v této oblasti působit, protože nemají dost empatie. Osobně však znám mnoho velmi empatických mužů a zároveň i mnoho velmi chladných žen. Z vlastní zkušenosti vím, že předsudky působí oběma (vlastně všemi) směry.
Genderová diverzita týmů, tedy zastoupení žen i mužů, by se mohla zdát jako samozřejmost, ale není tomu tak vždy všude, kde by to mohlo být žádoucí, a to z mnoha důvodů. Kromě větší rozmanitosti pohledů na věci a jejich řešení, nebo prosazování řešení, která se hodí všem, nejen mužské části společnosti, jde také o vzory zejména pro mladé dívky, které se rozhodují o své budoucí kariéře. Na překážku pak často bývají komplikace při slaďování pracovního a rodinného života nebo neschopnost či neochota spíše mužských týmů vytvořit takové prostředí, které bude vstřícné i vůči ženám a kde ženy nebudou brány jen jako univerzálnější sekretářky. A když už je nějaká žena součástí například vědeckého, lékařského, politického nebo jiného týmu, je navenek prakticky neviditelná.
V českém jazyce dochází k rozlišování rodů a jako základ se bere generické maskulinum, což však v důsledku vede ke zneviditelňování žen v mnoha oblastech života. S používáním generického maskulina se seznamujeme odmala, takže většině lidí včetně žen to přijde normální a v pořádku. Ale v pořádku to není. Jazyk ovlivňuje nejen to, jak mluvíme nebo píšeme, ale i naše myšlení.
Procházel jsem si nadpisy článků internetových deníků:
- Studio N: Vědci čelí nové společenské zodpovědnosti
- Praktici se zlobí. Teď dostanou Modernu. Vše jsme si vyříkali, tvrdí Babiš
- Očkovaní Češi a Maďaři budou od zítřka moci cestovat mezi oběma zeměmi bez povinné karantény a testů
- Čechy čeká boom seznamování, sňatků, ale i rozvodů
- Kulminace Berounky zvedne na povodňový stupeň i Vltavu v Praze, varovali meteorologové
- Naočkovaní Američané odloží roušky. Jde o odměnu i motivaci
- Zaprodat se, nebo zůstat čistý. Proč je tak těžké dospět?
Jako by ve veřejném prostoru neexistovaly vědkyně, praktické lékařky, očkované Češky, Maďarky nebo Američanky, meteoroložky atd. Není pak snadné brát vážně třeba tým vědkyň a jejich objevy, nebát se jít na operaci, kterou řídí žena, neváhat si objednat jídlo od šéfkuchařky, nebo třeba respektovat fotbalovou rozhodčí. Přitom ať už na uvedených pozicích pracují muži, nebo ženy, všichni musí splnit kritéria a praxi, která se k výkonu na dané pozici váže.
Použití ženského rodu u některých slov je stále dost nezvyklé a ve veřejném prostoru prakticky neexistuje (třeba důstojnice, chiruržka, hostka, řečnice) nebo neexistuje vůbec (ženský tvar pro laika, kněze, miláčka), případně evokuje něco jiného než ženu v dané roli (fyzička, chemička, profesionálka a další). Spousta žen dává při představování přednost mužským tvarům, protože třeba ředitelka nebo manažerka znamená pro mnohé méně než ředitel nebo manažer. Tím ale jen devalvují role žen v profesích, které byly sice dlouho doménou mužů, to však neznamená, že by ženy měly obecně horší manažerské, vědecké, lékařské nebo jiné kompetence.
Je bohužel smutným faktem, že ženy zejména na odborných pozicích mají i v dnešní době horší postavení než muži a jejich odbornost bývá zpochybňována. Setkal jsem se s případy trans žen pracujících v oblasti IT, u kterých po tranzici začali ostatní pochybovat o jejich odborných schopnostech, které se ale nezměnily. Přitom to byly stále tytéž osoby se stejným vzděláním a praxí, jen se změnila jejich sociální role a status a to, jak je vzhledem k jejich nové sociální roli vnímalo okolí.
Postavení žen a jejich jazyková neviditelnost spolu souvisí. Přispět k jejich zviditelnění však může každý jakéhokoliv genderu na jakékoliv pozici v jakémkoliv oboru. Genderově senzitivní jazyk vyjadřuje a uznává reálný podíl žen na chodu společnosti, zároveň to neznamená, že by snižoval význam mužů nebo zmenšoval respekt vůči nim. Citlivé užívání jazyka může přispět k odstranění diskriminace skupin osob ve společnosti nebo k odstraňování stereotypů s nimi spojených (mimo žen jde i o jiné skupiny, jejichž znevýhodnění může užití jazyka ještě více posilovat, nebo naopak se snažit neposilovat, např. vozíčkáři vs. lidé na vozíku, HIV pozitivní vs. lidé žijící s HIV atd.).
Rád bych se zmínil ještě o jednom příkladu komunikace, která rozhodně není genderově ani jinak senzitivní, i když se tak může tvářit. Jde o takzvané mikroagrese, tedy nepřímé urážky, ať už úmyslné, nebo neúmyslné, které komunikují nepřátelské, hanlivé nebo negativní předsudky a necitelnosti vůči jednotlivcům či skupině.
Ty samozřejmě nemusí být zacíleny jen na ženy, ale s ohledem na zaměření textu se zde budu věnovat jen genderovým mikroagresím. Vzhledem k tomu, že mikroagrese zdůrazňují genderové stereotypy, vyjadřují předsudky či diskriminaci žen ukazují na podjatost osoby, která je jejich původcem, je dobré o nich vědět, umět je identifikovat a reflektovat. A samozřejmě se jim vyhýbat ve vztahu k druhým a eliminovat jejich výskyt v pracovním týmu.
Foto: (osobní archiv)
Karel Pavlica
Může jít například o zdánlivě nevinné vtipy o ženách, bagatelizace nevhodného chování druhých vůči nim, přehlížení, komentování vzhledu a obecně cokoliv, co se vám vybaví, když se řekne sexismus. Ale taky to může být něco, co se tváří jako kompliment vůči konkrétní ženě, co ale ve skutečnosti haní celou skupinu. Například když učitel v hodině matematiky řekne dívce: „Ta matika dá zabrat, co?“ nebo „Na blondýnu vám to jde.“ V korporátním prostředí může jít třeba o delší zkoumání profesní připravenosti na danou pozici u žen oproti mužům. Pro určité typy mikroagresí pak (zatím) nemáme české ekvivalenty, ale jde třeba o mansplaining (když muž vysvětluje ženě něco, co už ví) nebo catcalling (pískání, pokřiky nebo komentování vzhledu procházející ženy).
Vzpomínám na dobu, kdy babička říkala lékařkám paní doktor, protože lékařek tehdy bylo pomálu a čeština pro ně neměla slovo. Časy se však mění a dnes nejsou ženy mezi lékařským personálem výjimkou (až na některé obory). Hybatelem nebo hybatelkou této změny může být úplně každý. V podstatě stačí málo, jen na to musí člověk trochu myslet, hlavně ze začátku, protože to nemíváme úplně zažité. Můžeme třeba při setkání týmu nebo zahájení porady přivítat „kolegy a kolegyně”. Představit se jako Alena Nováková, lékařka. Používat genderově neutrální termíny (např. vyučující místo učitelé), když to jde. V zápisech z porad a podnikových dokumentech používat genderově senzitivní jazyk, případně i genderovou hvězdičku místo lomítka. Tím dáme minimálně najevo respekt, to, že si uvědomujeme existenci i trans nebo nebinárních lidí a máme zájem na zlepšování jejich postavení, stejně jako zlepšování postavení žen a případně jiných znevýhodněných skupin. Můžeme… dosaďte si samy*i.
Karel Pavlica absolvoval doktorské studium v oboru Sociální poradenství a management sociálních služeb na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době působí v Národním pedagogickém institutu ČR jako garant Osobnostní a sociální výchovy. Jako koordinátor vzdělávání pro odborníky*odbornice v pomáhajících profesích spolupracuje s Prague Pride a působí jako dobrovolník v internetové LGBT+ poradně Sbarvouven.cz. Věnuje se mimo jiné genderově senzitivní komunikaci, o které se více dočtete zde.
