Česká historie v tričku s knedlíkem. Šéfka Bohémy o dobročinnosti a národní hrdosti

Největší posun vnímám v získaných zkušenostech. Na začátku jsme měli myšlenku, ale pořádně jsme nevěděli, jak tvořit motivy nebo jak pracovat s různými technologiemi tisku. Museli jsme se naučit například i to, co to znamená mít obchod, nebo jak vést zaměstnance… Množství informací, které nám chyběly, bylo obrovské, ale měli jsme zápal a všechno se postupně učili za chodu: například jsme začínali s nažehlovacími fóliemi, pokračovali digitálním tiskem a dnes jsme u sítotisku, který je nejkvalitnější. Na druhou stranu, čím víc toho umím, tím víc mi dochází, kolik se toho musím ještě naučit.

Bohéma mi prohloubila znalosti naší historie, pro mě je ale možná nejcennější, kolik inspirativních lidí jsem za těch pět let díky tomu poznala (ať už jde o dědice autorských práv, nebo třeba ilustrátory). To mi hrozně rozšiřuje obzory. Zároveň jsem se naučila trpělivosti a neřešit věci příliš ad hoc; teď už počítač radši zavírám, abych ho zase otevřela ráno s čistou hlavou. Také víc poslouchám svoji intuici a vnímám okolí. S manželem jsme od začátku Bohémy přistupovali k věcem tak, že když se něco nedařilo, dali jsme od toho ruce pryč — vše, co se povedlo, k nám přišlo samo, a nebylo třeba tlačit na pilu nebo někomu něco nutit.

Manžel na začátku letošního roku z Bohémy vystoupil, aby se mohl věnovat dalším projektům. Dokud jsme Bohému dělali spolu, nebudu lhát, bylo to náročné a myslím, že on by řekl totéž. Myslím, že v takových případech není úplně možné nenosit si práci domů: když se člověk ráno nepohodne v kanceláři, těžko pak večer doma bude předstírat, že je všechno v pořádku. Určitě jsme tak prošli řadou zkoušek, protiváhou drobných kolizí, ale zažili i skvělé společné kreativní brainstormingy. Bez přínosu nás obou by Bohéma nebyla tam, kde je.

Na to je těžká odpověď, protože nejsme klasická módní značka. Já mám nejraději označení projekt s neziskovým a sociálním přesahem, to je náš primární cíl. Uvědomuji si, že dosud to nebylo příliš znát, a proto se na to chceme v souvislosti s pátými narozeninami hodně zaměřit a lidem více ukázat, že Bohéma není o zisku, ale o tom, že chceme zákazníky informovat o důležitých osobnostech a událostech české historie a edukovat je, aby si uvědomili, že se v Česku máme hezky.

Když zmiňujete Havla, tak to byla vlastně náhoda. Mojí srdcovou záležitostí jsou veřejně neznámé historické fotografie, moc ráda procházím archivy, někdy prohlížím i negativy v rukavičkách a přes kukátko. Když jsme na začátku podnikání řešili první tři motivy na trička, objevila jsem přesně takhle Havlovu fotku, kterou jsme pak použili. Produkt pak zaujal také zákazníky a sešlo se to všechno ve správný moment. Dnes ale máme seznam námětů, na jehož základě plánujeme celou kolekci na rok dopředu a ven ji vypouštíme postupně, aby to dávalo smysl. Teď, po pěti letech, nastává chvíle, kdy začínáme oblíbené motivy obměňovat, například jsme stáhli trička s Miladou Horákovou (ale už je s ní připravený nový design na příští jaro). Někdy je výběr o načasování: třeba fotografii Jana Wericha jsem měla v šuplíku od roku 2019, ale až teď se nám podařilo získat k ní práva. 

Někdy nás oslovují sami, někdy oslovíme my je. Sleduji aktivní české ilustrátory, a pokud mě styl některého z nich osloví, většinou už v hlavě vidím i to, co by pro nás mohl vytvořit. Nikdy ale nezadáváme konkrétní témata nebo osobnosti, ilustrátory necháváme si vybrat na základě našeho seznamu námětů. I tím se lišíme od komerčních projektů: na začátku jsme zkoušeli zakázkovou výrobu, ale výsledky neměly potřebnou hloubku. Chceme, aby autoři v designech pro nás nechali i kus sebe.

Myslím, že jakýkoliv způsob, kterým dáme najevo, že jsme rádi Češi, je dobrý. Vám může připadat úsměvné triko s Havlem, někdo si totéž řekne třeba u Horákové, ale my nenabízíme jen konkrétní osobnosti, tiskneme i jiné motivy spojené s českou tradicí. Někoho tak zaujme třeba triko s gothajem, někoho zase s designem Nok X Knedlík, odkazujícím ke slavné scéně z Pelíšků. Máme v nabídce přes sedmdesát různorodých motivů, aby si každý mohl najít to své. Lidé běžně nosí trička s Marilyn Monroe, s logy kapel nebo třeba s tvářemi zpěváků či slavných modelek, aniž by jim to přišlo jakkoliv zvláštní. Nevidím v tom tedy rozdíl.

Pomáhat bylo naším záměrem od začátku, hned v prvním roce jsme darovali 100 000 Kč Paměti národa, se kterou máme společné cíle. Těmi je snaha připomínat významné historické momenty a ukazovat nejen to dobré, ale i to negativní. Když jste mluvila o romantizaci dějin, kterou u nás vnímáte, je pravdou, že se to snažíme vybalancovat například aktuální kolekcí Hořkosladké dějiny, prostřednictvím které oslavujeme pět let existence. Navázala jsem v ní na spolupráci s Moravskou galerií v Brně a jejím kurátorem Jiřím Pátkem. Chtěla jsem vybrat mezníky československých dějin, které historii naší země zasáhly a formovaly, ale protože jde o těžké téma, rozhodla jsem se ho odlehčit tím, že fotografie z daných momentů nechám natisknout na obaly čokolád. S tím nám pomohla rodinná čokoládovna na Praze 1, kde pro nás vyrobili speciální čokoládu, která je z jedné strany hořká a z druhé bílá. Na obaly jsme nakonec vybrali 30. léta, Vítězný únor, pražské jaro, bytovou krizi v 70. letech a sametovou revoluci. Všechno jsou to chvíle, které mají dvě strany. Například 30. léta má většina z nás zafixovaná jako éru elegantních prvorepublikových hvězd, ale realita každodenního života běžných lidí byla od toho dost vzdálená: na ně dopadla hospodářská krize. Chtěli jsme na to poukázat a uvést věci do kontextu. Já osobně ale nejraději dělám speciální kolekce, které jsou od začátku zaměřené na pomoc konkrétní skupině nebo organizaci: například u motivu Slava Ukraini bylo hned jasné, že výtěžek půjde Člověku v tísni, u motivu s Anežkou Českou, patronkou ošetřovatelů, který vyšel na začátku covidu, jsme zase okamžitě věděli, že výtěžek pošleme lékařům...

Když jsem si loni uvědomila, že budeme slavit pět let, došlo mi, že jsme toho stihli spoustu. Může se to sice zdát jako krátká doba, ale mně přišlo fajn výročí nějak oslavit. Chtěla jsem na to jít přes speciální kolekce, které by zároveň dobře formulovaly směřování značky na další léta. A tak jsme oslovili pět známých osobností, které nosí naše trička a kterým jsou naše myšlenky blízké — nedávalo by totiž smysl vytvořit dalších pět triček a k nim přiřadit náhodné slavné tváře. Na vybraných osobnostech pak bylo všechno od námětu přes podobu motivu až po výběr charitativního projektu, kterému bude výnos věnován. Byla to opravdu intenzivní půlroční spolupráce. Problém byl s Karlem Krylem — je známo, že Marlen Kryl na jeho fotky práva neposkytuje. Nám se ale nakonec podařilo je exkluzivně získat.

Ta změna je v procesu, kvůli objemu výroby na to musíme jít postupně, a tak už v tuto chvíli si zákazníci mohou koupit první trička ušitá v Česku. Začínáme s dámskými střihy, ostatní budou následovat. Dřív jsme se k tomu neuchýlili proto, že výroba je jednodušší, když tisknete na už hotová trika. Na začátku jsme vhodná trička vybírali opravdu pečlivě, řešili jsme materiál, ekologickou výrobu a další věci. Vždycky to pro mě bylo téma — i teď, když máme vadné kusy, posíláme je do žižkovské dílny Skoba, kde z nich vyrábí desky pro diáře a notýsky, žádný kus oblečení se tedy nevyhodí. Dlouho jsme ale nemohli najít řešení, které by nám umožňovalo vyrábět lokálně, aniž by se navýšila cena finálního produktu. Teď se to ale konečně podařilo a nově šijeme v malé dílně u Náchoda, kde je dobře vidět celý proces výroby, i to chceme zákazníkům přiblížit. Jedno naše tričko projde patnácti páry rukou, než se dostane k novému majiteli. Chceme zákazníkům pomoci uvědomit si, kolik práce stojí za tím, co mají na sobě.