Vogue Leaders
Chtěl hezký plakát na zeď, ale nenašel. Teď prodává exkluzivní tisky předních českých výtvarníků
Kateřina Špičáková6. 12. 2024
Dárek k Vánocům, investice i způsob, jak se přiblížit umění. Zakladatel 100ks Jakub Svoboda prodává limitované edice printů etablovaných českých, slovenských a polských výtvarníků. Co ho k tomu přivedlo a proč ho baví propichovat bubliny?
Foto: 100ks.cz
Jakub Svoboda
Alternativa k plakátům z hobby marketů. To je heslo, kterým uvádíte projekt 100ks. Jak to vlastně začalo? Viděl jste u někoho doma třetí stejný plakát z hobby marketu a řekl si: A dost, já už se na to nemůžu dívat?
To by byla dobrá historka, ale bylo to naopak. Chtěl jsem něco k sobě na prázdné stěny, a když jsem začal hledat, vyskakovaly na mě buď generické obrázky, nebo špatné reprodukce starých mistrů. Vedle toho existuje ještě velký trh s grafickými listy, ale to nebylo to, co jsem hledal. Já si představoval něco výraznějšího a barevnějšího, šel jsem na to čistě uživatelsky. Odpovědí se pak stalo 100ks, kde nabízíme limitované edice tisků od etablovaných současných umělců. Naším cílem je přinášet to nejlepší, co je k vidění v galeriích, a dělat tak tvorbu českých a teď už i slovenských a polských výtvarníků dostupnější.
Nespočívá ale kouzlo vlastnění umění právě v tom, že je to něco exkluzivního, co si nemůže dovolit každý?
To, co chceme dělat my, je nabízet vstupenku do současného galerijního umění v podstatě komukoliv, ne jen sběratelům umění. V obchodech, kde se prodávají umělecké tisky, si Kinteru nebo Typlta nekoupíte. A originál si také nekoupíte, samozřejmě pokud zrovna nemáte volných pár set tisíc, které byste do něj chtěla investovat. To, co zmiňujete, je přístup části uměleckého světa. Za dobu, co 100ks děláme, se s ním setkávám poměrně často – ne ze strany umělců, ale spíše u institucí okolo. Já výtvarné umění vnímám jako poslední druh umění, které není mainstream. Před rokem jsme dělali průzkum a zjistili jsme, že 86 % lidí není schopno jmenovat ani jednoho žijícího českého současného výtvarného umělce. Svět výtvarného umění a byznysu je prostě hodně uzavřený. Některým jeho aktérům to nevadí, ale mě naopak baví tu bublinu alespoň trochu propichovat a dostávat umění dál mezi lidi.
Foto: 100ks.cz
Tomáš Císařovský s printem Tam na strahovských hradbách
Ve 100ks spolupracujete s kurátory a máte nastavená určitá kritéria, podle kterých vybíráte umělce, jejichž díla následně prodáváte. Jak jste je určovali? Zaujalo mě, že požadujete akademické výtvarné vzdělání…
Máte pravdu, máme to na webu a musíme to přepsat. Už se nám sešlo pár umělců, kteří akademické vzdělání nemají třeba proto, že jim za socialismu nebylo umožněno studovat. Ale jinak je to celkem jednoduchý filtr: důležité pro nás je, aby umělci, se kterými spolupracujeme, vystavovali v renomovaných galeriích. To totiž znamená, že jejich tvorba prochází odbornou kritikou a spoluprací s kurátory a sběrateli. Soubor kritérií na stránkách uvádíme také proto, že nám každý den píše pět, šest lidí, pro které je ale malování spíš víkendový koníček. Chtějí s námi spolupracovat, ale to není to, co hledáme my.
Současná česká fotografie vás zajímá také?
Zajímá a extrémně, na tom teď hodně intenzivně pracuji. Ale jde o hodně složitější obor než malba, kde se dá jasněji vysvětlit, proč je daný autor úspěšný, ceněný a v čem je třeba dané dílo hodnotné. U fotografie to není tak jednoduché. Je to komplikovanější už na akademické rovině, také výstav je docela málo, chybí víc kurátorů zabývajících se pouze fotkou a podobně. Galerie orientující se pouze na současnou českou fotografii sice existují, ale my zase nechceme být propojení jen s jednou konkrétní institucí. Zároveň se málokdo ze současných fotografů věnuje jen umění, řada lidí dělá i komerční projekty. Ale je to oblast, kterou hodně zkoumáme a chceme se jí ve 100ks věnovat. Jen to potřebujeme dobře nastavit, abychom byli schopni to kvalitně odkomunikovat a obhájit svůj výběr sami před sebou. Chtěl bych, abychom se do toho pořádně pustili na začátku roku 2025.
Foto: 100Ks.cz
Adam Štech s printem Havel
Projekt 100ks je na českém trhu dva roky, stihli jste už ale expandovat také na slovenský a polský trh. Proč právě tam a kde se vám daří nejlépe?
Je to hlavně kvůli blízkosti. Do lokací, kde působíme, musíme osobně jezdit, komunikovat s umělci, odvážet originály k nám do ateliéru, kde pak pořizujeme reprodukční fotografie. Náš byznys se nedá dělat úplně na dálku. Já žiju v Olomouci, takže Bratislava a Varšava jsou pro mě nejblíž a případné další země, kam budeme projekt rozšiřovat, budou také blízko. Na Slovensku se nám daří dobře, v Polsku to bude ještě běh na dlouhou trať: výtvarný svět u nich vypadá a funguje trochu jinak než u nás.
Liší se nějak výrazně čeští, slovenští a polští zákazníci?
Slovenští zákazníci převážně kupují slovenské umělce, polští zákazníci zase polské. A Češi mají rádi slovenské, české i polské výtvarníky. Ale uvědomujeme si, že to může být i tím, že čeští zákazníci už nás znají, a tak více důvěřují našemu výběru.
Je pro vás důležité propojování mezinárodních uměleckých scén?
Mě moc baví zviditelňování umělců napříč trhy: promování českých výtvarníků v Polsku, polských v Česku a tak dále. Od 9. do 13. prosince v Praze proběhne výstava 100ks Offline, kde si návštěvníci budou moci poprvé zblízka prohlédnout díla nejen českých, ale i slovenských a polských umělců. Myslím, že to bude hezké a zábavné srovnání. Ambici propojovat ty scény nějak víc nemáme, na co se ale chceme soustředit v příštím roce, je větší edukace veřejnosti. Chceme ty, kdo mají zatím jen základní nebo žádnou představu o fungování výtvarného světa, vzdělávat a ukazovat jim jeho mechanismy víc do hloubky, aby se v něm mohli lépe orientovat.
Foto: 100ks.cz
Kryštof Kintera s printem Každej zmizí
Kolik vašich tisků máte doma?
Asi pětatřicet.
A máte nějaký nejoblíbenější kus?
Ten mi visí v kanceláři. Není český, ale polský a je to velký černobílý tisk od Mariusze Warase, který mám fakt rád. Ale ke všem tiskům, které prodáváme, mám takřka otcovský vztah. Nejsme žádná továrna, s každým dílem strávíme hodně času, zevrubně se o něm bavím jak s autorem, tak s kurátorem a dalšími lidmi. Do každé edice investujeme hodně péče a peněz.
Je nějaký umělec, se kterým jste dosud nespolupracovali, ale rádi byste?
Jasně, je jich řada a doufám, že jednou s nimi spolupracovat budeme. Nechci to zakřiknout, ale můžu vám říct, že se nám postupně daří pracovat se všemi, se kterými spolupracovat chceme. Českých a slovenských edic jsme zatím vydali přes sto a rozhodně ještě nekončíme.
Foto: 100ks.cz
Silvia Krivošíková s printem Rozcvička
Přidejte se k Vogue Leaders na LINKEDIN.
Vogue
Doporučuje
Společnost
Maria Callas: dramatický život operní divy, která se nedočkala lásky
Romana Schützová11. 1. 2025
Beauty talk
Mistryně parfémů Marie Salamagne: A.I. může podpořit kreativní proces, ale nenahradí uměleckou intuici
Alyona Ponomarenko10. 1. 2025
Vogue Leaders