Danuši Nerudovu na trati převolebního závodu potkali Marie Tomanová a Tomki Němec

Přímá volba prezidenta proběhla poprvé v roce 2012, tehdy a poté znovu v roce 2017 jsme zvolili současnou hlavu státu. Protože podle Ústavy České republiky nemůže být prezident zvolen více než dvakrát za sebou, čeká nás nyní zcela jistě změna. Jak velká a jak zásadní, je na každém z nás. Zvlášť z pohledu těch, kdo půjdou v lednu volit poprvé, by se mohlo zdát, že v čele státu máme určitý typ politiků takřka odjakživa a nedá se s tím nic moc dělat. Stačí si ale uvědomit, že nejen Česká republika, ale také Slovensko a celý svět stále vzpomínají na velkého českého státníka, který dokázal, že i ve výkonu nejvyšší politické funkce je možné zůstat laskavým, odvážným a moudrým člověkem důstojně reprezentujícím všechny občany své země bez rozdílu s pochopením a empatií. Václav Havel přitom kráčel ve stopách našeho prvního prezidenta v historii, Tomáše Garrigua Masaryka. Nastal čas na tuto tradici navázat a rozvíjet ji.

V prvním kole prezidentské volby vyhraje kandidát, který získá nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Pokud k tomu nedojde, do druhého kola postoupí dva nejúspěšnější kandidáti, z nich vyhraje ten s vyšším počtem hlasů. Prezidentem či prezidentkou se pak stane složením slibu do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor Parlamentu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že do diářů je třeba si poznamenat nejen 13. a 14. ledna (první kolo), ale také 27. a 28. ledna (případné druhé kolo). Účast v obou kolech prezidentské volby může být tím, co po šesti volebních obdobích a třech prezidentech novodobé historie České republiky rozhodne o skutečné změně.

I když by se mohlo zdát, že český prezident nemá příliš pravomocí a jde spíše o reprezentativní funkci, v níž toho není moc co pokazit, časem se ukázalo, že významně ovlivňuje celkové politické klima, chování ostatních politiků a nakonec i běžných lidí k sobě navzájem. Podle ústavy vedle své symbolické role především svolává jednání poslanecké sněmovny a také ji za určitých podmínek může rozpustit. Jmenuje předsedu či předsedkyni vlády, jmenuje i odvolává ministry a také může za některých okolností vládu odvolat. Jmenuje soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, některé představitele Nejvyššího kontrolního úřadu a České národní banky. Podílí se tedy na tom, jaké osobnosti nás zastupují v čele nejvýznamnějších institucí a úřadů.

Prezident má právo Parlamentu vrátit už schválený zákon (s výjimkou ústavního), může být tedy poslední brzdou některých nesmyslných, nedomyšlených nebo zbrklých opatření. A díky právu amnestie může omilostnit odsouzené, ke kterým byl zákon nepřiměřeně tvrdý.

Zastupuje stát navenek, může sjednávat mezinárodní smlouvy a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Příklad Ukrajiny nám ukazuje, že rozhodná a odvážná vůdčí osobnost může změnit předpokládaný běh dějin a výrazně přispět k mezinárodní podpoře v časech nouze. Na Slovensku zase vidíme, že i malá země může díky důstojné hlavě státu získat velkou mezinárodní prestiž a respekt.

Rozsah pravomocí prezidenta je širší a definuje jej naše Ústava. Jak jsou naplňovány a konkrétně uváděny v život, je ale vždy odrazem toho, jakého prezidenta nebo jakou prezidentku si zvolíme. Může být svěžím hybatelem potřebných změn, nebo jen pokračováním dosavadního přešlapování a hledání skutečné národní identity. Prezident nebo prezidentka reprezentují všechny skupiny lidí, jeho nebo jejím posláním by proto mělo být je spojit, podpořit dialog mezi názorovými proudy a naslouchat těm, jejichž hlas není z nějakého důvodu dostatečně slyšet. Zůstávat nestranný, a přitom ztělesňovat hodnoty, ke kterým se naše země hlásí a jejichž ideály chce naplňovat. Volit v prezidentských volbách je Vogue.

Co může být větší změnou, než že by v čele České republiky poprvé v historii stanula žena? V letošních volbách se po registraci na Ministerstvu vnitra přihlásilo jednadvacet kandidátů a devět jich prošlo kontrolou formálních náležitostí. Mezi těmi, kteří jsou považováni za favority voleb s reálnou šancí na zvolení, přitom patří Danuše Nerudová. Pro Vogue Czechoslovakia je jednou z Vogue Leaders (rozhovor s ní jste mohli číst v podzimním vydání Vogue Leaders v roce 2021) a osobností, která se rozhodla vstoupit do veřejného prostoru s veškerou vážností a odpovědností, jakou si prezidentský úřad žádá. Má zkušenosti s řízením Mendelovy univerzity, jejíž rektorkou byla v letech 2018 až 2022. V rámci svého profesního působení se věnuje zejména daním, důchodům či rovným příležitostem žen a mužů. Od roku 2018 předsedala Komisi pro spravedlivé důchody, která předložila návrh důchodové reformy se širokou odbornou i politickou shodou. V dubnu 2020 spolu s dalšími ekonomy založila občanskou iniciativu KoroNERV-20 a pomáhala s přípravou efektivních opatření pro zmírnění dopadů pandemie. Na konferenci Vogue Live Talks koncem listopadu 2022 mluvila mimo jiné o naději, kterou jí dávají nejen její synové, ale všichni mladí lidé. Chtějí se spolupodílet na tom, jaká bude naše společná budoucnost. A také o odvaze k uskutečňování změn.