Pravda bez filtru: nekonečná debata o retušování v éře sociálních sítí

Mám pocit, že si tím prošel každý z nás. Na sociálních sítích toužíme po autenticitě, ale končíme celí frustrovaní nad pokřivenou realitou a nenaplnitelnými beauty standardy, jež nám sítě ukazují a my jim nestačíme. Víme také, že klinické studie naše podezření potvrzují. Porovnávání se s tím, co vidíme online, může ovlivnit (a ovlivňuje) naše duševní zdraví. Kultura srovnávání má dopad na naše sebevědomí. Ulevilo by se nám, kdybychom si všichni z minuty na minutu odinstalovali Facetune?

Na jedné straně vylepšení estetické stránky fotografie zvyšuje její poutavost – módní a beauty průmysl to dělá pořád a nevypadá to, že by v brzké době s retušováním přestal. Sociální média jsou naším kanálem pro vyjádření tvůrčí svobody a je více než fér, že používáme všechny dostupné nástroje. Pak je tu byznysová stránka věci: pro influencery a značky může feed plný naleštěných fotek fungovat jako konzistentní a profesionálně působící online přítomnost a ta je lukrativní. No, a zapomínat nesmíme ani na faktor zvýšení sebevědomí. Drobné úpravy na online sdílených fotkách mohou lidem pomoci cítit se lépe, hlavně co se týče světla, odmazání skvrn nebo jiných drobných nedokonalostí. Všichni víme, že drobné je subjektivní pojem, ale to je už úplně jiná kapitola.

Coby pro člověka, který pracuje už deset let v artdirectingu, je pro mne procházení 400 – 500 snímků krásných lidí denním chlebem. Při své práci si prohlížím fotky modelek a modelů, které si vybraly ty nejprestižnější agentury na základě jejich fyzických vlastností a charismatu. A to je pak znát i na fotkách. Ty vznikají tak, že tým sestávající z minimálně deseti lidí vždycky zajistí, že světlo, make-up a oblečení jejich kouzlo maximálně podtrhnou, ale i tak dvanáctihodinové směny před objektivem občas končí s osmi nebo deseti použitelnými záběry. 

A přesto se my cítíme špatně za to, že jsme použili trochu Facetune na odstranění nějaké té vrásky. Nejde o jednoznačné téma, jinak bychom si o něm nepovídali a nestalo by se předmětem vědeckého bádání, tématem pro časopisy nebo pro tvůrce veřejného mínění z celého světa. Máme v ruce fakta a přejeme si, aby byl internet prostě a jednoduše přívětivějším místem. A možná by i byl, kdybychom dokázali změnit pohled a zase si zvykli na to, co vídáme v zrcadle. A byl by tím spíše, kdyby se ve jménu finančních zisků z lidských „nedokonalostí“ přestal dělat strašák.

Ale na obranu aplikací pro úpravu obrázků: For You Page je také zdrojem úniku od reality. Je to prostředek, který nám někdy umožňuje ukázat se přesně takoví, jací jsme, a jindy nám dovoluje hrát si na někoho, kým bychom být chtěli. Naše potřeba vizuálního úniku od reality kolísá, a to je v pořádku. Všichni jsme do toho navíc zapojili svůj vnitřní morální kompas. Sejmutí kolektivní viny, kterou pociťujeme nad kteroukoli z těchto voleb, by mohlo sociální média udělat o trochu laskavějším místem pro všechny.