Věra Jourová: Lekce, kterou potřebujeme prožít

Práce ministra je jedna z nejnáročnějších, musíte znát svůj sektor a terén, politickou realitu, českou společnost. Pokud něco navrhete, musíte to prosadit v Parlamentu České republiky. Když se pak dostanete do vysoké pozice v EU, enormně se vám rozšíří prostor k jednání. Musíte se naučit chápat Evropu nejen jako celek, ale ve všech jejích částech. Každá země má svá specifika. Potřebujete se naučit nejen svou agendu, ale také znát například geografické souvislosti napříč celou Evropou. Co navrhnu, musím prosadit v Evropském parlamentu a v dvaceti sedmi parlamentech členských zemích. Musím si být vědoma veškerých souvislostí, včetně toho, kdo mě podpoří a kdo bude stát proti. Je to obrovská škola schopnosti dosahovat kompromisy mezi velkým množstvím silných aktérů. O to je to na evropské úrovni těžší. Pokud navíc řeknu něco, co nebude úplně přesné nebo dobře definované, co umožní různé interpretace v členských zemích, mám co napravovat. Přidejte k tomu, že se často vyjadřuji k záležitostem, které zajímají USA nebo další mimoevropské partnery. Je to velká odpovědnost. 

Tlak na hodnoty jako právní stát, svoboda slova, lidská práva už je zvětšený posledních několik let. Více než dříve sledujeme ve společnosti konflikty, o nichž jsme dříve přímo nevěděli. Vše zesílilo v době pandemie a teď i války. Vše je nasvíceno, vidíme na sebe. Je to velký tlak na systém, na uznání pravdy, na demokracii, na odvahu, na morální způsobilost. Vedeme si dobře. 

Technologiím rozumím podstatně méně než právě dopadům na společnost. Řeším například kybernetické zločiny, ohrožení bezpečnosti, manipulace voleb nebo manipulace davem. To je úhelný kámen, přes který zvažuji, jestli míra ohrožení, znejistění společnosti a znevážení zásadních hodnot už nevyžadují nějaký zásah. Tlačíme digitální platformy, aby investovaly takzvaně do úklidového servisu, tedy aby nevydělávaly na zločinu nebo se nepodílely na manipulaci voleb a podobně. 

Především by měl o digitálním světě něco vědět, být nějak poučen. My sice připravujeme pravidla, ale bez znalostí a schopnosti se bránit se s ničím nedá hnout. Zavedli jsme třeba právo být zapomenut v rámci GDPR. Bez informační kampaně a bez vzdělávání by ale lidé o téhle možnosti nevěděli. Naše předpisy fungují, ale k tomu je potřeba i digitální vzdělávání. 

Dočasně je to pravda. Vidíme, že procházíme hlubokou krizí. Tahle doba je a bude náročná zejména pro ty, kdo nikdy nic podobného nezažili, což je v blahobytné EU velké procento občanů. Já sama jsem nedostatek zažila, ale pro spousty lidí bude velmi těžké se adaptovat. Ale bylo by poraženecké říci, že je to napořád. V mnohém budeme muset změnit styl života, způsob cestování, zvažovat třeba plýtvání. Pandemie a válka jsou nevítaným, ale do budoucna možná užitečnými nakopnutím, abychom se zaměřili na udržitelnější způsob života a mohli se jednou podívat do očí vnoučatům, že jsme jim to tu všechno nezplundrovali. O udržitelnosti mluvíme celé dekády. To, co se teď děje, je silný impuls. Pokud přestojíme tuhle krizi, možná nás to posílí a budeme se chovat ohleduplněji k sobě, k přírodě i k budoucím generacím. Možná je to lekce, kterou potřebujeme prožít. 

Evropská unie dlouhodobě podporuje multilateralismus, což je v podstatě společná světová vláda nebo možná spíše správa, kde si vše říkáme, nepřekvapujeme se, neutočíme na sebe. Proto vznikly všechny nadnárodní organizace. Abychom byli schopni rozumného a mírového soužití. Unie nadnárodní organizace podporovala vždy a také v nich vždy byla a je silným hráčem. Podporujeme například NATO, tvoříme paralelní obrannou politiku. Jedním z důsledků války na Ukrajině je impuls pro odvahu Evropské unie se rozšiřovat. Dlouho jsme přešlapovali na místě. Teď tu máme západní Balkán, Ukrajinu, Moldávii a Gruzii. Jsem přesvědčená o tom, že ruská agrese je impulsem k tomu, abychom začali růst.

Je rozhodně čas, aby měla Česká republika ve svém čele osobnost, která bude ctít ústavu a nebude dělat ostudu v zahraničí.