Prodáváme emoce a vizi. Získat peníze pro živé umění je složité, říká šéfka Prague Philharmonia

Upřímně řečeno, zvenku práce ředitelky filharmonie vypadá lehčí, než ve skutečnosti je. Člověk si říká, uděláme koncert, zahrajeme si, bude to pěkný. Ale je to opravdu dřina, ta práce je strašně náročná. A roli hraje zejména to, že financování není stabilní, ale spíš adrenalinový sport. Za třicet let existence orchestr už prokázal, že si zaslouží existovat na kulturní mapě České republiky. Bez dostatečného a stabilního veřejnoprávního pilíře se však neobejdeme. A to je věc, o kterou aktuálně všichni v orchestru usilujeme.

Prodáváme emoce spojené s koncertem, prodáváme vizi, jak by měl orchestr promlouvat k posluchačům. Získat sponzory pro živé umění je složité. Musíte si odpovědět na dvě základní, ale celkem ošidné otázky: proč právě my a proč právě onen dotyčný dárce. V obecné rovině je potřeba sestavit strategickou vizi instituce a tu pak musíte srozumitelně představit. Dalším specifikem našeho orchestru je i to, že patří hráčům. To oni jej založili před třiceti lety společně s Jiřím Bělohlávkem, a jsou proto logicky vtaženi do všech interních záležitostí a spoluurčují strategii.

Mnohé z hudebních nástrojů, které tady v orchestru byly, kupoval ještě Jiří Bělohlávek. On orchestr nejenom založil, ale podporoval jej i ze svých peněz. Když došly, Jiří Bělohlávek doplatil. A právě nástroje kupoval za své peníze. Když jsme museli kupovat nové nástroje, viděli jsme, že ochota dárců nákup podpořit je větší, než když žádáte peníze na činnost, na provoz. V posledních letech jsme vyměnili všechny klarinety, náš poslední úlovek je basklarinet. Máme novou flétnu a trubku, ještě sháníme fagot a ten je drahý. Pro představu, dáme za něj milion korun. Peníze na lesní roh nám daroval Karel Schwarzenberg. Na jeho počest a na základě jeho přání se lesní roh jmenuje Karel. A těsně před svou smrtí nám velkoryse přispěl i na nákup špičkové flétny z Japonska.

Ona nepsaná pravidla, že některé nástrojové skupiny a koncertní mistři a dirigenti jsou muži, u nás neplatí. Máme spoustu mladých žen a připadá nám to tak normální. Aktuálně máme tři koncertní mistryně. Romana Špačková už je u orchestru dlouho, a když jsme hledali nové koncertní mistry, z konkurzu vyšly se shodným počtem bodů zase dvě ženy, Pavla Tesařová a Bára Kolářová. Mají teď zkušební rok, a pokud si orchestr některou z nich vybere natrvalo, budeme mít dvě koncertní mistryně. Musím však podotknout, že konkurzy probíhají anonymně, za plentou. Roli tedy hraje pouze mistrovství uchazečů.