Portugalsko, dlouholeté kulturní bohatství a prostá radost z žití

Portugalci stejně jako Češi mají rádi pivo a fotbal, ale tím podobnost rozhodně nekončí. Stejně tak jako Česká republika je Portugalsko známé svými četnými monumentálními památkami nacházejícími se téměř na celém jeho území, které přináší nejen nepopiratelné kouzlo běžnému životu, ale současně vytváří kontrast oproti jakési všudypřítomné jednoduchosti bytí. V Lisabonu najdete nejen úžasné památky, město je také o zážitcích, setkávání lidí, dobrém jídle a skvělém pití. Prozradím vám svá oblíbená místa, kam vždy zavítám, když mám příležitost navštívit Portugalsko nepracovně.

Za návštěvu v okolí portugalského hlavního města určitě stojí Torre de Belém, opevněná věž, která je jednou z nejvýznamnějších lisabonských památek a je také považována za ikonu země. Byla postavena na ochranu města před nepřátelskými loděmi a je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Nevynechejte nejstarší katedrálu v Lisabonu známou pod názvem Sé, která je směsicí hned několika architektonických stylů. Dominantou je pak hrad sv. Jiří umístěný na vrcholu kopce v historické části města, odkud můžete vidět dechberoucí výhled na celý Lisabon. Vydejte se rovněž k Památníku objevitelů, připomínající slavné cesty portugalských mořeplavců, který se nachází v ústí řeky Tejo, a projeďte se po mostě 25. dubna s výhledem na sochu Ježíše, kterou je možno vidět snad ze všech koutů města a připomíná, avšak v menším podání, sochu Ježíše z Rio de Janeira. 

Při návštěvě Lisabonu se rovnou vydejte také objevit staré královské město Sintra, kde si člověk s jakousi majestátností vychutná odpolední čaj, který sami Portugalci pěstují na nejstarších plantážích v Evropě, a to na Azorských ostrovech. A když se rozhodnete pro návrat do Lisabonu po pobřeží, určitě si udělejte zastávku v Cascais nebo Estorilu, jsou to krásná městečka s nádhernými promenádami, kde bydlí lisabonská smetánka. 

Při návštěvě Lisabonu si téměř pokaždé nemohu odpustit ochutnat jejich typický koláček Pastel de Nata, jakýsi košíček listového těsta plněný pudinkem. Seženete ho téměř na každém rohu v Pastelárii (název pro bistro). Ale ten nejlepší je pochopitelně čerstvý, vytažený přímo z pece, který podávají v podniku s tradicí od roku 1829 s názvem Confeitaria Nacional ve čtvrti Belém. Nezapomeňte si ho posypat skořicí! Pro dopravu na místo pak z centra Lisabonu doporučuji jednu z mnoha klasických historických žlutých tramvají, které brázdí klikatými a často velmi strmými uličkami hlavního města v poměrně velké rychlosti. Občas mi to připomíná horskou dráhu. Kávu si nejraději dávám v Café A Brasileira, které se nachází na náměstíčku přímo u východu ze stanice metra Chiado. Je to jedna z vůbec nejstarších kaváren v Lisabonu. 

Na oběd, když čas dovolí, rád zavítám k oceánu za Lisabon na pláž s názvem Praia Grande do Rodízio, kousek od vesničky Mira Serra. Je to cca 35 minut od Lisabonu po dálnici, nebo se dá jet nádhernou projížďkou podél moře, kdy je cesta o poznání delší. V místech, kde u pláže končí asfaltová cesta, je kruhový objezd a přímo u něj se nachází malá restaurace Casa da Galé. Připravují fantastickou čerstvou pomazánku z krabů, které si sami vylovíte. Po obědě je tu navíc skvělá příležitost chvíli relaxovat na nádherné pláži, nebo vyzkoušet surf, pro který jsou tu podmínky téměř vždy. Pro začátečníky je k dispozici i instruktor.

Kdo má rád procházky ve městě, třeba ještě před večeří, doporučuji navštívit náměstí Praca do Comercio, kde zažijete pravý portugalský kolorit a můžete si dát třeba rovnou aperitiv v blízké kavárně Cafe Martinho da Arcada, kterou navštěvoval známý portugalský básník Fernando Pessoa. Nebo pokud si chcete dát typický aperitiv v podobě sladkého likéru z višní Ginja, tak ten již od nepaměti podávají v podniku Ginjinha na náměstíčku Largo de Sao Domingos – okénko, před kterým často popíjejí turisté, nepřehlédnete. 

Večeři si pak většinou dávám v Lisabonu. Mezi hezké podniky se zaměřením na ryby a mořské plody patří 5 Oceanos, v oblasti Docas, z restaurace je navíc nádherný výhled na most 25. dubna. Další restaurace, kterou stojí za to navštívit, je Solar dos Presuntos, nacházející se v centru Lisabonu. Ta mimo ryb nabízí i klasické portugalské speciality. Nejčastěji však chodím do zapadlé restaurace ve čtvrti Alfama s názvem Mesa Kreol, kterou vlastní Kapverďan Joao. Tato malá restaurace nabízí jednoduché menu s africkými specialitami, které jsou však vybrány tak, aby lahodily evropskému jazýčku. Často tu hraje i živá hudba, která má v repertoáru skladby možná nejznámější Kapverďanky Cesárie Évory. 

Pokud se rozhodnete zajít po večeři na dobrý koktejl, navštivte bar s pochybným názvem Pensao Amor, tedy v překladu je to penzion lásky, který se nachází na místě bývalého hanbince v ulici Rua do Alecrim. Pokud dáte přednost kultuře a chcete si poslechnout třeba Fádo (tradiční teskné portugalské písně), které nepopiratelně patří k portugalské kultuře, zavítejte do podniku Tasca do Chico ve čtvrti Bairro Alto. Pravidelně se v tomto podniku pořádají netradiční koncerty, při kterých zpěváka doprovází kromě klasické kytary i ta portugalská. 

Pokud vám jeden koktejl před spaním není dost, nebo jste se Fada již do sytosti nabažili a rádi byste okusili skutečný noční život Lisabonu, musíte se více porozhlédnout po čtvrti, která nikdy nespí – Bairro Alto. Je to čtvrt, která se nachází také téměř v centru Lisabonu a snad na každém svém metru čtverečním má bar, hospodu, kavárnu či klub. Můj letitý kamarád Victor vlastní jeden z vyhlášených podniku Associacao Loucos e Sonhadores (v překladu Asociace bláznů a snílků), který se nachází na ulici R. da Rosa v samém centru této čtvrti. 

A co když vás po návštěvách místních podniků přepadne hlad? Kolem jedné ráno otevírá přímo v Bairro Alto malá pekárna (Padaria), ve které podávají nejen sladké, ale i slané pečivo. Ze sladkého doporučuji croissant plněný čokoládou a ze slaného merandu (šunka a sýr zapečené v těstové taštičce) nebo pao con chorizo (plátky choriza zapečené v jejich pečivu podobné rohlíku). Tak si nezapomeňte koupit letenku do Lisabonu, já rád létám s TAP Portugal, protože se člověk cítí jako by byl stále v Portugalsku až do samotného přistání na Letišti Václava Havla.