Brutální Bratislava, část druhá: Hypnotický hotel, obrácená pyramida a vodní lípy

V první části průvodce bratislavskou architekturou jsem vás posílala na okraj města a do riskantních střetů s nabroušenými hlídači. Tentokrát ale zůstaneme v centru slovenské metropole, které pohodlně projdete pěšky, abyste zvládli vidět vše důležité a zajímavé. Začněte svoji výpravu na Kamenném náměstí, kde stojí někdejší Prior, dnes Tesco, a trvale uzavřený hotel Kyjev se streetartovou fasádou od Lousyho Aubera. Komplex obou budov postavený podle návrhu Ivana Matušíka pochází ze 70. let, přičemž při otevření Prioru v roce 1968 museli vojáci uklidňovat rozvášněný dav. Je obložený bílým spišským travertinem a na fasádě trojúhelníkové budovy obchodního domu najdete dodnes funkční zvonkohru od Jaroslava Kočiše. Projekt byl v době svého vzniku unikátní díky využitým konstrukčním postupům, také se v něm ale například rozjely vůbec první eskalátory na Slovensku. Máte prohlédnuto? Nyní doporučuji zajít hlavně do 4. poschodí Prioru, kde najdete KC Dunaj, respektive skvělé multifunkční Kácečko.

Z Kamenného náměstí vyjdete do ulice Medená. Tam stojí brutalistní bytový dům, který bude fanouškům tohoto architektonického stylu dobře znám, laikovi ovšem může snadno uniknout, když neví, kde jej hledat. Zalomená parcela v ohybu ulice nabídla možnost vytvořit atypickou budovu, která vypadá trochu jako dětská skládačka. Osmiposchoďový dům s ustupujícími lodžiemi navrhli architekti Štefan Svetko a Július Hauskrecht v roce 1968, dostavěn byl až v roce 1974.

Projděte okolními uličkami zpět přes Komenského náměstí na náměstí Něžné revoluce, kde stojí Stará tržnice. Ta dnes funguje jako kulturní centrum, pořádají se tu blešáky, knižní i farmářské trhy a dáte si tu i skvělý langoš nebo výborné pivo. Hned naproti stojí dům kultury, dnes Dům umění Kunsthalle Bratislava, ve kterém najdete také útulné knihkupectví LIC, kde nabízí (nejen) současnou slovenskou literaturu. Pokračujte podle kolejí na Hurbanovo a posléze Župné náměstí. Přijdete tak zezadu k budově Nejvyššího soudu Slovenské republiky, která byla realizována v 80. letech dle návrhu architekta Vladimíra Dědečka. Nad hlavním vchodem si pak můžete prohlédnout reliéf Vůle lidu od Alexandera Trizuljaka.

Z Župného náměstí se po svých nebo prostřednictvím MHD přesuňte na Náměstí svobody, kde vás čekají doslova architektonické žně. To hlavní objevíte v Mýtné ulici: obrácená pyramida Slovenského rozhlasu patří k symbolům města stejně jako k těm pražským Hrad nebo Petřín. Ocelová konstrukce ve tvaru jehlanu postaveného na špičce skrývá zachovalý interiérový design nebo třeba i jedny z největších varhan na Slovensku. Autory projektu, který vznikl v roce 1963 a dokončit ho trvalo dalších dvacet let, se stali Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling.

Samotné Náměstí svobody je přímo impozantní: styčný bod rozhlehlého prostranství představuje fontána Družba, největší fontána v Bratislavě. Tvoří ji devítimetrová plastika lipového květu a bazén, který přes léto funguje jako brouzdaliště k osvěžení dětí i kolemjdoucích. Postavena byla mezi lety 1979 a 1980 podle návrhu sochařů Juraje Hovorky, Tibora Bártfaye a Karola Lacka a architektů Virgila Droppy a Juraje Hlavici. Mezi lety 2021 a 2023 prošla fontána rozsáhlou, ale zdařilou rekonstrukcí.

Funkcionalistickým solitérem, který na náměstí upraveném pro vojenské účely dodnes vyčnívá a přestál i vliv socialistického realismu, je Administrativní budova spojů. Elegantní stavba s bílou fasádou vznikla v 50. letech podle vítězného soutěžního návrhu Eugena Kramára a Štefana Lukačoviče, který se opíral o práci Josefa Gočára. Krátce po dokončení se ale právě pro svou čistotu stala ideologicky nepřijatelnou, a tak vzniklo několik nápadů, jak budovu přizpůsobit vůli tehdejšího vládního režimu. Žádný z nich naštěstí nebyl realizován, a tak si ji dnes můžete prohlédnout v celé její původní kráse.

Progresivní tendence vývoje architektury a stavebních technologií 60. let reprezentuje také nedaleká budova Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity, která byla postavena v roce 1963 podle návrhu Martina Kusého. Tvarování hlavní fasády je typické pro šedesátkový strukturalismus: dodává prostoru náměstí dynamiku, přičemž si objekt zachovává svoji serióznost. Dominantou průčelí jsou čtyři prostory poslucháren vystupující na fasádu, zdobené barevnými mozaikami.

Závěrem naší procházky bude místo, kam výjimečně doporučím přesunout se autobusem. Právě tam by ale většina turistů spíš začínala. Bratislavský hrad jako takový ovšem nechte ležet; maximálně se z něj rozhlédněte směrem k Dunaji, naskytne se vám krásný pohled na most Slovenského národního povstání, výstaviště Incheba a sídliště Petržalka. Co vás jako fanouška nové architektury nadchne, je budova Národní rady Slovenské republiky, kterou postavili Ľudovít Jendreják, Peter Puškár a Ján Šilinger ve druhé polovině 80. a na začátku 90. let. Před ní stojí monumentální bronzová socha ženy od Jana Kulicha, která se jmenuje Vítání. Okolí stavby zdobí ještě kaskádovitý vodopád, který končí v kašně s plastikou lipového květu od Juraje Hovorky. Můžete u ní posedět a chvíli rozjímat.