Po stopách Fridy Kahlo

Mexico City. Na náměstí Zócalo, které leží na troskách bájného Tenochtitlánu, nasedám časně ráno na metro, které mě doveze na stanici General Anaya. Odtud pak dlouze cestuji starým rozvrzaným autobusem. „Mercado,“ upozorní mě nakonec žena a ukazuje na barvami hýřící tržiště, kde Frida ráda nakupovala suroviny pro své hostiny. To je signál, že slavný Modrý dům, který postavil Fridin otec, je již blízko.

Rodný dům Fridy Kahlo se veřejnosti otevřel již v roce 1958. Návštěvníci si mohli prohlédnout celou zahradu i dům kromě jediné místnosti, koupelny. Tato „třináctá komnata“ nesměla být dle poslední vůle Fridina manžela zpřístupněna dříve než patnáct let po její smrti. Přání Diega Rivery, slavného malíře, bylo splněno — avšak s pořádnou rezervou. Místnost byla nakonec odpečetěna až v roce 2004. „Když nám exekutoři po všech těch tahanicích koupelnu otevřeli a my vzali za kliku, prostor náhle zaplavilo světlo a nás zachvátil pocit úžasu,“ líčí kurátorka Muzea Fridy Kahlo. „Všichni jsme cítili, že pronikáme hluboko do její intimní sféry, ale zároveň jsme se nemohli ubránit povrchní zvědavosti, jako kdybychom právě otevřeli nějaký kabinet kuriozit.“ Není divu, v bílé, pravidelně vykachličkované koupelně se po léta ukrývalo celkem 300 Fridiných osobních věcí jako šaty, léky, propagandistické plakáty, berle, korzety nebo protézy.

Exekutor, který odpečetil dveře. Fotografka, jež zahájila dokumentaci. Vědci, kteří probírali předměty v rukavicích. To vše připomínalo až detektivní práci. „Všechny ty střípky nám ve výsledku pomohly poskládat ucelenější obraz Fridiny identity. Mezi oděvy bylo možné najít kousky z Guatemaly, Číny, Evropy či Ameriky, avšak jednoznačně převažovaly šaty, které nosily Mexičanky v oblastech Tehuantepecké šíje. Tradiční tehuana se skládá ze čtvercových svršků huipilů, dlouhých nařasených sukní rabona a rozložitých šálů rebozo,” vysvětluje antropoložka Marta Turok a dodává: „Podle zažitého výkladu je začala Frida nosit až na přání Diega. Nám se ale v koupelně podařilo najít fotografii z dětství její matky, a ta je oblékala taktéž. Frida každopádně pomocí tehuany zdůrazňovala svoje mexičanství, a přitom umě schovávala tělesné neduhy způsobené dětskou obrnou a tragickou dopravní nehodou.“ 

„Bledý obličej Fridy Kahlo nebyl krásný, aspoň ne podle dobových norem. Zato uměla být svůdná a vyzařovat zvláštní, nekonvenční půvab,“ poznamenala si v roce 1949 psycholožka Olga Campos. V klinickém interview, která s Fridou vedla, jí malířka prozradila, že už jako dospívající prahla po pozornosti. A místo aby Kahlo své nedostatky na autoportrétech retušovala, raději z nich dělala přednost a svoji osobní značku. Pomocí kosmetiky, hřebenů a speciálních přípravků na podporu růstu si pěstovala nejen srostlé obočí, ale dokonce i knír. Úsměv a zuby zkažené dietou však nerada ukazovala, a tak si do společnosti nasazovala zlaté korunky vyplněné růžovými diamanty. Její přitažlivost tkvěla v rafinovaném propojení opozit: krásy a ošklivosti, síly a slabosti, řádu a chaosu. Těžila z pozornosti, kterou svým vzhledem vyvolávala. „A kde je cirkus?“ pokřikovali na ni při návštěvě New Yorku děti. Frida se ale jen vědoucně usmála a nonšalantně odkráčela dál. 

Mercado je hlavní trh s čerstvými potravinami, kde se nezapomeňte občerstvit freshi z exotického ovoce a tradičními, po dekády prodávanými tostadas coyoacán (například v oblíbené kombinaci ceviche, avokáda a salsy mexicana).

Aať už se nám to líbí, nebo ne, Fridin život byl spojen se Lvem Trockým, a to i intimně. Přestože Trockij na začátku svého mexického exilu bydlel v Modrém domě, po románku s Fridou se musel odstěhovat. V Modrém i Rudém domě je jejich vztah odhalen prostřednictvím dopisů, fotografií a rozličných artefaktů.

Rozkládá se trochu stranou od rušného centra, a právě proto představuje ideální místo k relaxaci. Vyniká zde sousoší D. Rivery a F. Kahlo, které vytvořil sochař Gabriel Ponzanelli a jen pár bloků odtud vás uchvátí tajemná kaple La Conchita, podle všeho první evropská stavba v Mexiku, kterou nechal postavit dobyvatel Hernán Cortés.

...Palác umění:

Opulentní budova, která dle svědectví mexického spisovatele Carlose Fuentese „vybledla, když do ní Frida se svojí suitou dorazila na koncert.“ Palacio de Bellas Artes je národní památka, od roku 1987 dokonce na seznamu UNESCO, a kromě muzea tu sídlí také operní dům. 

Třípatrová budova byla původně klášterem. Uvnitř se vyjímají nádherná podloubí, patia a zahrad y a také muraly Diega Rivery. Tím nejznámější z nich je Arzenál, na němž je Frida oděna v rudé, dělnické košili. Další slavný mural pojmenovaný Sen nedělního odpoledne v Alameda Central si můžete prohlédnout v Museo Mural Diego Rivera. Frida na něm stojí za smrtkou Catrinou.

Museo de Arte Moderno vystavuje slavný obraz s názvem Dvě Fridy, který vznikl po rozvodu s Riverou. Toto plátno bylo nejdražší, které za svého života umělkyně prodala. A pokud chcete po Fridiných stopách putovat ještě dál, můžete sednout na Uber a ve čtvrti San Ángel navštívit funkcionalistické muzeum Studio. Tady zjistíte, že Frida a Diego měli dva oddělené, mostem propojené sousedské domy. Kam by se na ně hrabali manželé s oddělenými ložnicemi.