Znovu objevená múza Frida Kahlo

Od mala žhavým sluncem políbená Frida Kahlo se roku 1907 narodila v jižní části hlavního města Ciudad de México. V modrém domku La Casa Azul, kde přišla na svět, spolu se svými čtyřmi sestrami vyrostla a také zemřela. V pouhých 47 letech. Její špatné zdraví a následky tragické nehody, kvůli kterým byla téměř celý život částečně invalidizovaná a trpěla bolestmi ji však paradoxně poháněly dopředu.

André Breton, francouzský básník a spoluzakladatel surrealistické teorie, popsal její obrazy jako stuhou ovázané bomby. Styl Fridiny malby je natolik autentický, že se nedá s žádným jiným umělcem zaměnit. Právě bolest byla jejím velkým tématem. „Nohy, na co vás potřebuji, když mám křídla na létání,” zapisovala umělkyně do svého deníku. „Maluji svou vlastní realitu. Maluji, protože potřebuji, a maluji všechno, co se mi honí hlavou, bez jakýchkoliv úvah,” prohlašovala Frida o své tvorbě, která zahrnovala z velké části autoportréty. Celkem jich vytvořila 55. „Maluji sebe, protože jsem často sama a protože sebe znám nejlépe.“

Symbolické byly pro Fridu i květiny. Těmi se totiž umělkyně nejen ráda zdobila, ale často je používala i ve své práci. Inspirací jí byl i Diego Rivera, její manžel a umělec, který se proslavil tím, že vrátil freskové malby do moderního umění a architektury. Právě po jeho boku svou kariéru Frida odstartovala.

Její první autoportrét vznikl v roce 1926. Frida na něm září se svojí alabastrovou pletí a  hnědýma očima upřeně hledí před sebe, zatímco za zády jí šplouchají vlny rozbouřeného moře. Líce se jí na obraze červenají jen o něco méně než její vínově rudé sametové šaty s výstřihem lemovaným oranžovo-zlatými ornamenty a vypadá snad ještě půvabněji, než ve skutečnosti byla. 

Svým zapamatovatelným stylem oblékání inspirovala mnoho žen i můžu už za svého života, ale nejvíce až po své smrti. Pro své hlasité názory se stala feministickou modlou a pro svoji otevřenou sexualitu zase vzorem komunit LGBTQ.

Inspirací Fridou Kahlo se netají ani návrháři z předních módních domů, a to nejen v jejím rodném Mexiku. V roce 1998 ji vzdal poctu speciální kolekcí Jean Paul Gaultier. Modelka Naomi Campbell tehdy měla na přehlídce dokonce domalované i Frídino ikonické obočí. V roce 2012 se vzhledem Frida Kahlo nechalo inspirovat hned několik dalších designérů: Kolekce Oscara de la Renty zobrazovala její symbolické květiny, krajky, výrazné barvy i šperky. Italský módní dům Moschino ve své kolekci téhož roku nevynechal ani květiny a do drdolu spletené vlasy modelek. 

Frida zanechala v historii umění nesmazatelnou stopu. I k fotografiím se chovala jako k uměleckých předmětům. Psala na ně, vystřihovala z nich a pak je často dávala svým přátelům. Stejně jako její obrazy a její styl, i snímky jsou odrazem jejích myšlenek a vzpomínek. Koláže jejích dochovaných (a teprve v roce 2003 objevených snímků) si nyní můžete prohlédnout v Galerii hlavního města Prahy na Staroměstském náměstí. Jde celkem o 241 fotek uspořádaných do šesti tematických sekcí, které se zabývají jejím původem, jejími láskami, Diegem, ale i politikou. Putovní výstava poběží až do 16. 1. 2022 a je čtvrtým místem v Evropě, kde byla unikátní sbírka dosud k vidění.