Diaries Daniely Kociánové: kam putuje vyhozené oblečení

Minulý týden jsem konečně měla čas odnést tašku se starým oblečením na recyklaci do obchodu & Other Stories. Věděli jste, že se 73 % materiálů na celém světě spálí nebo končí bez dalšího využití na smetištích a pouze 1 % se recykluje? Přesně tyto údaje vyplývají z loňského průzkumu Nadace Ellen MacArthur.

V České republice najdeme mnoho úspěšných příkladů cirkulární módy a upcyklace. Nejdřív bych však měla vysvětlit, o co vlastně jde. 

Cirkulární ekonomika nastavuje systém udržitelného nakládání s materiály, vodou a energií tak, aby všechny zdroje kolovaly v oběhu v co nejvyšší kvalitě a po co nejdelší čas. Cirkulární móda by měla být šita podle poptávky a na objednávku ve vysoké kvalitě a s nadčasovým designem, výroba produktu by měla být ekologicky šetrná ve všech fázích životního cyklu, měla by podporovat tradiční a řemeslnou výrobu a také práva zvířat, každý kus oblečení by se měl nosit co nejdéle a popřípadě opravit a upravit. 

Mezi takové cirkulární projekty u nás patří například Forewear zabývající se výrobou reklamních předmětů z nechtěného oblečení a Textile Mountain, první textilní galanterie zaměřující se na prodej nevyužitých skladových zásob látek. KOSHIless se věnují upcyklaci nechtěných košil, které přešívají na šaty, blůzy nebo pánské trenky, a Lubica Skalská hledá materiály v second handech a vytváří z nich nové originální kousky.

Dále jsem zjistila, že například v Praze najdete několik set kontejnerů společností Textil Eco a Potex, které odklánějí textilní materiál ze skládek a podporují pozitivní vliv na kvalitu životního prostředí. Na podobném principu funguje i firma Dimatex. Ta recykluje 95 % materiálu na výrobu čisticích tkanin, geotextilií a čisticích plachetek. Zbylých 5 % kvalitního oblečení věnují například českému Červenému kříži. 

Je dobré si také uvědomit, že díky recyklaci sice oblečení dostane druhou šanci, ale reálně se využije na vlákno asi jen jedno procento. Zbytek se umístí na druhotný trh, i když třeba Rwanda už přestala textil odebírat, protože ho je přespříliš. 

Soňa Jonášová z Institutu Cirkulární Ekonomiky se se mnou podělila o krásný návod, jak se rozhodovat při nákupech. Jmenuje se Buyerarchy of needs, který od spodu nahoru pyramidy říká Use What You Have (použijme, co už máme), Borrow (půjčme si), Swap (prohoďme si mezi sebou), Thrift (second handy), Make (vyrob si) a na úplné špičce najdeme Buy (nákup, který bychom si měli promyslet). 

Donedávna jsem neměla tušení, jak špatný dopad má módní průmysl na naše životní prostředí. Samozřejmě záleží na materiálu, ze kterého je oblečení vyrobeno, ale může trvat až 200 let, než se vaše polyesterové triko rozloží. To bavlněné se sice rozpadne „jen“ za několik měsíců, ale je fajn si uvědomit, že na jeho produkci potřebujete půdu, velké množství vody, pesticidy a chemikálie na bělení a barvení.

Například Aralské jezero, které kdysi pokrývalo rozlohu jen o něco menší než Česko, dnes zabírá pouhou desetinu své původní plochy kvůli zavlažování rozsáhlých bavlníkových plantáží. 

Nejsem dokonalá a sem tam mi ujede ruka s platební kartou, ale pokud to jde, snažím se nakupovat z druhé ruky. Pak mám mnohem lepší pocit, když seženu second hand kalhoty Lemaire, Lanvin a Ann Demeulemeester za babku.