Květinou neurazíš. Nebo ano?

Když jsem toto téma nedávno otevřela u rodinného oběda, byla mi položena otázka: „A to už si nemůžu koupit ani kytku?“ Proč by ne, pakliže se zajímáte o jejich původ a za jakých podmínek byly vypěstovány, zní moje odpověď. Hlavními problémy tohoto odvětví jsou přitom péče o půdu, zacházení s vodou, letecká doprava a chemie, která škodí zdraví lidí, mimo jiné pracujících ve špatných podmínkách. Naštěstí již i u nás se najde nemálo průkopníků, kteří se udržitelnosti květin věnují: vzdělávají, pěstují a prodávají pugéty nebo jiné dekorace, jejichž nákupem nezvyšujeme uhlíkovou stopu a nepodílíme se na negativních dopadech na přírodu i práci lidí v rozvojových zemích.

Plevel vznikl jako umělecký projekt, a postupem času se proměnil v ekologické květinářství s vlastní zahradou v Praze. Co tu najdete? Očekávejte divoké kytice a věnce. V Karlíně, Dejvicích i na Žižkově můžete zavítat do Green Decor. Poctivě vypěstované květiny a ekologie jsou zde na prvním místě. Ve Školské již deset let působí minimalistické květinářství Zahrada na niti. Další tip? Téměř každou sobotu zavítám na farmařské trhy na Náplavce, kde neminu květinový stánek Gardenista. Statek, na kterém se květiny pěstují, stojí nedaleko Prahy. A nedaleko hlavního města byste našli také květinovou farmu Loukykvět, jejichž kytice nebo květinové předplatné si můžete vyzvednout hned na několika místech v Praze.

V centru Brna nesmíte minout floristický ateliér Tamasvigh. Florista Tamás zdědil lásku ke květinám po svých rodičích a prarodičích a vystudoval floristiku. Ve své firmě dbá na precizní řemeslo a pracuje pouze s květinami, které byly vypěstované v Evropě. Lokální pěstitele podporuje ale také La Plevela, květinářství, které se ukrývá na Starém Brně. A na ulici Gorkého najdete moje oblíbené květinářství Rosebud.

V podhůří Orlických hor šetrně pěstuje lokální květiny Zevsikvítí. Na Slapsku se zase zrodila certifikovaná ekologická farma Kveteto, kde se Pavel a Anina bedlivě zaměřují na tradiční české květiny, luční kvítí i ekologickou zeleninu.

V Bratislavě zavítejte do Jarabiny, tvoří zde květinové dekorace v souladu s ročním obdobím a vrací se k již zapomenutým květům. Květinová farma se sídlem na Dolnom Zemplíne Kvet  přitom čerpá materiál z vlastní ekologické zahrady. Lokální a organické květy pěstuje na středním Slovensku Lucia, jejíž práci můžete sledovat na profilu Osobné záhrady. U Trnavy provozuje květinovou farmu Kvety u Katy Katarína, jež studovala ekologické polní hospodářství a fytotechniku.

Rozhodně také doporučuji sledovat Platforma výkvět, kde se shromažďují čeští a slovenští pěstitelé řezaných květin, kteří pěstují ekologicky. Haenke, to je výzkumné studio, jehož posláním je zvyšovat povědomí o roli rostlinné biodiverzity pro medicínu i lidské zdraví.

Strašně moc! Pro zahradníky a pěstitele začíná jaro již v lednu, únoru. Sejí se první semínka do skleníků (fóliovníků nebo za okna). Já letos kvůli dceři ale jen tiše závidím a svoji hlavu zásobuju enormním množstvím zahradnických podcastů. Zahradu ale jezdím navštěvovat často. Vím tedy, že už lezou první sněženky a čemeřice. Vykukují jarní cibule a za chvíli pokvetou modřence, hyacinty, narcisy a tulipány, všech druhů a barev. Na plné obrátky se však sezona rozjede až začátkem nebo během dubna.

Kdy končí sezona, záleží hodně na počasí a na tom, jaké máte podmínky. Ve vytápěném skleníku můžete mít nějaké rostliny i do prosince, některé i po celý rok. U nás na zahradě končí sezona na přelomu října a listopadu, kdy se loučí chryzantémy a všemožné bobule, šípky, větve. Pak přicházejí vánoční věnce. Já jsem třeba v začátcích fungovala celoročně. Lze to dělat i takto a zákazníci si určitě na zimní „koště“ plné barborek zvyknou. Dají se používat i sušené květy. Teď ale od prosince do března (když opomenu Valentýna) odpočívám, nabírám síly a plánuji další, hodně intenzivní rok.

Pokusím se sdělit to málo, co vím. Největšími exportéry jsou Keňa, Kolumbie, Zimbabwe, Ekvádor, Peru, Indie a mohla bych pokračovat. Nizozemsko ale na seznamu nehledejte. Mnoho lidí si myslí, že květiny jsou pěstovány tam. Není tomu tak. Tam se jen nachází největší burza, kam jsou květiny z výše zmíněných zemí většinou letadlem dopraveny. Teprve pak putují do vašeho oblíbeného květinářství. Sklizené jsou třeba i tři týdny před tím, než si je dáte doma do vázy. Zatímco ovoce a zelenina podléhají západo-evropským normám, květin se to netýká a množství pesticidů nebo chemizace je extrémní a nehlídané. Navíc se květiny pěstují převážně v rozvojových zemích, tudíž to to celé provází ještě problém levné pracovní síly. Hrozné podmínky. Nejprve je chemii vystaven člověk pracující na farmě a následně příroda. K pěstování je také potřeba velkého množství vody. Přitom se ocitáme v situaci, kdy místní lidé a zvířata nemají co pít.

Naprosto geniální věc. Spojuje všechny pěstitele nebo prodejce tuzemských a fér květin u nás. Takže když jedete na návštěvu za babičkou do Jihlavy, můžete si najít nejbližší farmu nebo obchod a nakoupit květiny opravdu LOKÁLNĚ. Podpoříte tím mnohdy mámu na mateřské s malým políčkem nebo mladý pár, kterému už architektura nedávala smysl. Většina z nás jsou nadšenci. Jinak se to ani moc dělat nedá. Každá kytice se počítá a každý nákup vykouzlí úsměv na tváři.

Už pár let do kytic přidávám tulipány vypěstované v Česku od mých drahých sousedů a přátel z Loukykvět. Kytici doplňuji o všemožné větve a větvičky. Cokoliv zeleného. K tomu všemu následně přidávám instrukce, jak se o kytici starat a jakou s ní mít trpělivost. Spoustu lidí překvapí, že jim doma po týdnu začne nakvétat, probudí se v ní jaro. Barborky dělají radost dlouho. Zimní kytice mají podle mě fakt něco do sebe, přičemž pugét růží opravdu není třeba.

A uf! Já asi neumím odpovědět co nejstručněji. Vlastně nevidím až takový problém v tom koupit si květinu v prosinci, tedy v zimě. Chápu, že někdo je na tento luxus vlastně naučen a ne každému udělá radost svazek větví. V čem ale vidím obrovský problém, je fakt, že v konvenčních květinářstvích nakupujeme bez rozmyslu v sezoně, kdy místní farmy přetékají hojností. Přijde mi důležité se nad věcmi prostě zamyslet. A mluvit o tom s blízkými, stejně jako o politice nebo tričku z řetězce. A dělat radost jen těmi fér kyticemi.

Momentálně miluju irisy.

Přesně v ten čas, kdy se jaro překlene do léta. 

Každá sezona je úplně jiná a vy se toho pokaždé strašně moc naučíte. Nejvíc skrze vlastní neúspěch. To je těžké, a super zároveň!

Rosebud jsem otevřela v listopadu roku 2010. Chtěla jsem začít pracovat manuálně, protože při studiu zahradní architektury jsem si uvědomila, že sezení u stolu a práce na počítači není moje cesta.

Za třináct let, co provozuji květinářství, se trh s květinami neskutečně proměnil. Mimo tuzemských a evropských pěstitelů se v obrovském měřítku rozrostl trh a dovoz z Afriky a Asie, který masově produkuje květiny. Ve většině případů velmi neudržitelně. Samozřejmě nás to již několik let nutí přemýšlet, jakou cestou se vydat, proto jsme se rozhodli tento trh nepodporovat a místo toho po dobu květinové sezony nabídnout alternativu květin z naší produkce, takové, která je v našich klimatických podmínkách možná.

Založení vlastního pole bylo souhra více náhod. Naskytla se mi příležitost koupit pozemky nedaleko našeho obchodu, což přináší výhody. Především co se týče zásobování a péče o zahradu. Ta produkuje květy od dubna do října. Těmi ovšem zásobujeme pouze náš kamenný obchod a samoobslužný květinový kiosek, který je zahrady součástí. Nejsme schopni být soběstační, české klimatické podmínky nám to nedovolují. Nemohli bychom tak půl roku prodávat čerstvé řezané květiny, touto cestou jít nechceme. Já osobně jsem nakloněna nákupu květin od nizozemských pěstitelů. Pochází z polí zahradnických rodů, díky čemuž je zaručena kvalita i pestrost výběru, pěstují je po generace. Osobně jsem některé pěstitele navštívila a viděla tamní podmínky. Jsou mi blízké, i proto je podporuji nákupem květin z jejich produkce do našeho obchodu. Navíc některé květy my vůbec nepěstujeme, od listopadu do března tedy nakupujeme ze zahraničí.

Květiny do obchodu vybírám od tuzemských pěstitelů. Nejvíce od spřátelených farmářů a dále, jak jsem již řekla, podporujeme pěstitele z Nizozemska, ale i Polska nebo z Izraele.

Sasanka.

U nás začíná kvést v dubnu, je to tedy jarní květina

Na práci zahradnice je nejtěžší neustálá fyzická námaha, jste stále vystaveni klimatickým změnám takže buď je zima, nebo teplo, nic mezitím. Pokud ale tuto práci milujete, vidíte v ní smysl a ještě zvolíte ekologickou cestu pěstování jako my, půda se vám odvděčí. A vy ji pak s čistým svědomím můžete předat další generaci, která naváže na toto krásné řemeslo. A to je to nejlepší.