Vogue Supports Local FashionKřehkost a chudoba na přehlídkách diplomantů Designbloku 2024
Jan Boublík6. 10. 2024
V salonech Lobkowiczkého paláce prezentovalo svoji tvorbu patnáct nejtalentovanějších tvůrců, kteří se zúčastnili soutěže Diploma Selection. Ale jen jediná kolekce si odnesla ocenění.
Blankytná výmalba, štuková výzdoba, obrazy se zlatými obrazy a do toho burgundské závěsy. Interiéry jednoho z největších hradních paláců jsou jako balíčky bonbónků. Je náročné se tu soustředit. Ostré bílé světlo odrážející se od stropu tomu zrovna moc nepomáhá. Připadám si jako na setu televizního seriálu české produkce. Žádné z kolekcí to tu moc nesluší. Přesto některé vynikají.
Autorský celek
Aleše Hnátka okázalostí přisouzenému prostředí kontroval svou okleštěností. V rámci prvního bloku přehlídek však jeho práce patřila mezi nejvýraznější. Inspirován hnutím arte povera (chudé umění) vytvořil kolekci oděvů z útržků, která působila jako směs zbytků z ševcovské dílny. Díky tomu vznikl line-up tmavých a naturálně zbarvených looků plných nepravidelností a záměrných nedokonalostí. Hnátek vytvořil oděvy tak obyčejné, až se zdálo, že halenky a sukně jsou jen doplňky, a naopak boty a kabelky představují ústřední motiv. Geniální, anebo nepovedené? Proč se vůbec rozptylovat ambicí vytvořit oděvní celek, když je Hnátkovo autorské zaměření jasně definováno jeho předešlými úspěchy s designem obuví a kožených tašek? Proč raději nepřijít s dráždivější koncepcí? Třeba jen iluzí oděvu?
Druhý blok ukončil Peter Wertmann s kolekcí, která by mohla mít podtitul „hledání ztraceného streetwearu“. Jeho manýristické střihy, třeba džíny spojené u kotníku tak, že vytvářejí sukni, připomínaly kompilát archivního oblečení z instagramového účtu
@constant_practice. Přetvářet vzory japonských designérů z počátku milénia jen pro efekt však Wertmannovi v konečném důsledku vyneslo pozici druhé nejlepší ze všech diplomek.
První místo obsadila Nizozemka Nouka Rous, která zkoumala módní introspekci každého z nás a pomocí křehkých oděvních soch se snažila zachytit moment, kdy skrze oblečení prosvítají naše skutečná ega. Mimořádná kombinace materiálů jako třeba hedvábný šifon, citlivě napojený na řezné plátno kabátu, vytvářel kontrast měkkého a tvrdého, ale i hlubokého a povrchového.