Serotoninovou dietu jsem držela týden. Jak se změnila moje nálada?

Snažím se vám říct, že svou náladu nemůžeme vždy ovlivnit ať už kvůli vnějším faktorům, nebo vrozené náchylnosti k úzkosti či depresi (statistiky naznačují, že každý šestý člověk ve Velké Británii běžně zažívá každý týden depresi nebo úzkost). Co kdyby ale existoval způsob, jak svou náladu alespoň trochu podpořit? Mentální brnění, díky kterému by špatné dny nebyly tak hrozné a ty dobré se zdály normální? Mluvím o dietě, která zlepšuje náladu. Nebo jak jí říkám já – „serotoninové dietě“, tedy stravě složené převážně z potravin podporujících produkci serotoninu.

Samozřejmě, že pokud trpíte vážnými psychickými obtížemi, samotná dieta váš život radikálně nezmění. Vždy je nejlepší poradit se s lékařem. Ale zvýšit příjem potravin, které podporují produkci hormonu štěstí v mozku, přece nemůže být na škodu, že? Takových potravin je překvapivě hodně. Potraviny bohaté na aminokyselinu tryptofan, tedy ryby, vejce, sýr, krůtí maso, tofu, červené maso, kuřecí maso, banány, ananas, hořká čokoláda, ořechy, ovesné vločky a semínka, prokazatelně zvyšují hladinu serotoninu, zejména pokud se konzumují společně se sacharidy. Ty mohou pomoci snížit stres, regulovat náladu a zlepšit spánek.

Nemusela jsem se dlouho přemlouvat. Rozhodla jsem se tedy celý týden jíst pouze potraviny podporující náladu, abych zjistila, zda se skutečně něco v mém prožívání změní. Moje snídaně sestávala výhradně z ovesné kaše a k večeři jsem kombinovala ryby, sacharidy a zeleninu. První večer to byl losos, pyré ze sladkých brambor a špenát, druhý večer znovu losos, opět špenát a quinoa. Třetí den jsem už měla lososa dost (a začala se bát otravy rtutí), takže jsem zvolila kuře, vejce a mangold. Připadala jsem si jako kulturistka. A musím říct, že za tu dobu se moje nálada zlepšila z mizerných tří bodů z deseti na přijatelnou pětku, takže jsem se alespoň dostala na neutrální úroveň.

První dva dny přišly v pravý čas. Mezi týdny módy, předáváním nejrůznějších cen a špatně načasovanou nespavostí jsem se cítila vyčerpaná a lehce úzkostná, což mi došlo až ve chvíli, kdy kamarádka dorazila na akci o dvacet minut později a já byla přesvědčená, že ji přejelo auto. Ve skutečnosti jen zaspala.

Tady jsem nejprve měla pocit, že jsem selhala, ale nakonec to nebylo tak zlé. Ráno jsem se držela plánu (ovesná kaše, ananas, kuřecí sendvič k obědu), ale večer jsem šla na kabaretní představení Luann de Lesseps a snědla asi osm ústřic a vypila nepočítaně sklenic šampaňského.

Jak se ukázalo, to nebylo tak špatné. Ústřice obsahují nejen tryptofan, ale i obrovské množství zinku, který prokazatelně zmírňuje příznaky deprese. Alkohol? To už je jiný příběh. Šampaňské sice krátkodobě zvýší hladinu serotoninu, ale jakmile ho tělo metabolizuje, jeho hladina prudce klesá. Pravděpodobně proto jsem se druhý den cítila tak úzkostně. „To je součást tvojí serotoninové diety?“ zeptala se mě kolegyně Kerry, když mě viděla popíjet v půl desáté ráno colu. „Ne, Kerry,“ odpověděla jsem, „to není.“

Přesto jsem se vrátila zpět na správnou cestu a k večeři si dala kuřecí salát s cizrnou (cizrna je také bohatá na tryptofan). Po pěti dnech této diety jsem dosáhla solidní šestky. Alkohol mě sice trochu stáhl dolů, ale zábava z toho večera mi náladu zase zvedla.

Po pěti dnech, kdy jsem jedla hlavně kuřecí maso, ryby a neustále rotující kombinaci obilovin a zeleniny, mě začala dieta trochu nudit. Bylo načase ji obměnit. Pátý den jsem si dala k večeři steak, šestý den jsem zvolila polévku s tofu (tofu jako sójový produkt je bohatým zdrojem tryptofanu). Také už mě omrzelo neustále svačit ananas, takže jsem ho vyměnila za hořkou čokoládu, ke které jsem přihodila pár mandlí.

Sedmý den jsem se vrátila k rybám (makrela k večeři) a cítila jsem se na opatrnou sedmičku z deseti. Ale je třeba dodat, že mi zároveň začala menstruace, což u mě vždy znamená výrazné zlepšení nálady.

Celkově vzato, po týdnu konzumace výhradně potravin podporujících náladu se moje skóre zvýšilo z žalostné trojky na mnohem optimističtější sedmičku – a to už něco znamená! Nicméně bylo zde i mnoho dalších faktorů: kocovina, menstruační cyklus, společenské aktivity, které jsem během týdne podnikla, jestli jsem jedla potraviny prospěšné pro střevní mikrobiom (ne tak úplně) nebo se věnovala nějakému cvičení (vůbec ne).

Dieta podporující dobrou náladu sama o sobě asi zázraky neudělá, stejně jako jeden špatný den neznamená konec světa. Tak či onak, na konci experimentu jsem se cítila šťastnější než na jeho začátku a to je asi to, na čem záleží.