Cože? Při sedavém zaměstnání hrozí demence? Ano, říkají vědci

Mnoho z nás pracuje u počítače, a přestože je běžná pracovní doba osm hodin, není žádnou výjimkou, že na židli strávíme za jediný den času mnohem více. Jenže vědci z Velké Británie přede dvěma lety publikovali v JAMA Network studii, která před tímto stylem života vysloveně varuje. Analyzovali totiž údaje získané od 50 000 dospělých ve věku 60+, kteří používali speciální trackery na sledování svých denních aktivit. A následně byla odhalena silná souvislost mezi zdlouhavým sezením a vznikem demence. Co přesně výsledky studie ukázaly? Následující fakta: u těch, kteří seděli deset hodin denně, spočítali vědci o 8 % vyšší riziko rozvoje demence. Přičemž dvanáct hodin strávených v sedavé pozici znamená přímo šokující riziko – pravděpodobnost, že se u takových lidí v sedmiletém testovacím období objeví demence, je až 63 %!

Máme se bát? Co to vlastně demence je? Podle americké lékařky a biochemičky dr. Aimie Apigian, specialistky na biologii traumatu a jeho léčbu, při diagnostikování demence hledají lékaři zhoršování kognitivních funkcí, které přesahují běžné stárnutí – například dlouhodobou ztrátu paměti, potíže s vykonáváním běžných úkolů, špatnou orientaci v čase a prostoru, případně znatelné změny v osobnosti či náladě. „Zpočátku mohou být příznaky nenápadné: zapomínání na schůzky, problém sledovat konverzaci nebo větší uzavřenost. 

Pokud si těchto změn všimnete u sebe či u někoho blízkého, stojí za to navštívit odborníka. Čím dříve tyto signály zachytíte, tím víc prostoru máte pro zásah – ať už prostřednictvím životního stylu, vztahů, nebo somatickými přístupy, které mohou skutečně změnit vývoj onemocnění,“ konstatuje odbornice. 

Překvapivým zjištěním ve studii bylo, že pokud lidé seděli více než 10 hodin denně, a potom vše doháněli pohybem, pravidelné cvičení, procházky či přestávky jim nepomáhaly - riziko zůstalo jednoduše stejné. „Studie jasně ukazuje, že dlouhodobé sezení výrazně zvyšuje riziko demence, i když zohledníme celkovou fyzickou aktivitu. Musíme si ale položit otázku: proč někdo vůbec tolik hodin sedí? Pokud je nervový systém zaseknutý ve stavu šoku, zamrznutí nebo vypnutí, pak motivace a energie k pohybu prostě chybí. U lidí s nevyřešeným traumatem to vidíme často: mohou se potýkat s nízkou energií, ztrátou smyslu života nebo se necítí bezpečně ve vlastním těle, což dělá z pohybu spíš hrozbu než úlevu. K tomu navíc přistupují další faktory: chronický zánět, metabolické dysfunkce, sociální izolace, špatná výživa, poruchy spánku. To vše běžně vídáme u lidí, jejichž těla drží minulou bolest. Všechny tyto faktory dále zvyšují riziko demence,“ vysvětluje lékařka.

Vztah mezi fyzickou aktivitou a duševním zdravím je hluboce zakořeněný v našem nervovém systému a biologii. Podle doktorky Aimie Apigian tato studie jen potvrzuje to, co už dlouho odborníci vědí z klinické praxe i neurověd: už od dětství mozek formuje to, jak používáme a pohybujeme svým tělem. „I výzkum z UK Biobank ukazuje, že už jen jedna hodina sezení denně navíc nad rámec 9,5 hodiny může významně zvýšit riziko demence. Je to jasný důkaz toho, jak moc mozek pro své dlouhodobé zdraví potřebuje pohyb. Ale proč tomu tak je?

Odbornice, která vedle jiných erudovaných specialistů vystoupí na mezinárodním kongresu Body Mind Unity (koná se 16. až 18. května 2025) v Praze, zdůrazňuje, že fyzická aktivita jen nezlepšuje cirkulaci a uvolňování endorfinů. Z pohledu práce s traumatem v tom tkví něco víc: „Pohyb aktivuje stejné oblasti mozku, které se podílejí na regulaci emocí. Stává se tak způsobem, jak můžeme projít těžkými emocemi, kterým bychom se jinak vyhnuli nebo je otupili, protože jsou příliš intenzivní." 

„Pohyb emoce reguluje, což ví každý, kdo se někdy šel projít, aby se uklidnil nebo zpracoval zklamání. Lidé, kteří museli ve svém životě potlačit části své autenticity, aby přežili, mohou mít tendenci se i o desítky let později propadat do tělesného shutdownu. Biologie traumatu se může rozvinout, aniž bychom si to uvědomovali, a strnutí je nejen její příčinou, ale i důsledkem. Sport navíc přidává prvek hry, sounáležitosti a smyslu, což jsou silné ochranné faktory pro duševní zdraví. Suma sumárum: nejde tedy jen o prevenci demence, ale o aktivní podporu pocitu bezpečí, propojení a emoční odolnosti prostřednictvím každodenního pohybu,“ uzavírá lékařka.