Jak si konečně vybrat pohyb, který si opravdu zamilujete

Nikdy jsem nebyla moc sportačka. Vždycky jsem hřešila na svou postavu „samá ruka samá noha“. Nenáviděla jsem hlavně běhání. Pokud ve škole mělo přijít na dvanáctiminutovku nebo na běh na 1500 metrů, vždy jsem přemýšlela, jak se z nich ulít. Uřícená, dech popadající, s hořícími plícemi a pícháním v boku jsem nechápala, že může někdo běhat dobrovolně a ještě rád. Jenže pak to po třicítce přišlo: měla jsem napsat článek o běhání. Ano, já! Na pomoc mi domluvili trenérku. Na schůzku s ní jsem dorazila v outdoorovém oblečení a trekových botách. Jenže ona byla skvělá: řekla mi, jak na to, a dala pár důležitých rad. Rozběhla jsem se. Najednou to šlo. Mohla jsem dýchat, nikde mě nic nebolelo, nepíchalo, nohy běžely samy a já měla pocit, že se vznáším. Byla jsem ve flow. A tak se z největší odpůrkyně běhu stala jeho největší milovnice, která teď běhá maratony i náročné horské ultra. 

Podobně na tom byla i maminka mého expřítele – po čtyřicítce se z ní stala vášnivá horolezkyně a já jen vždy s otevřenou pusou zírala, jak hbitě a odvážně si na skále počíná. Řekla mi: „Když jsem kvůli manželovi a synovi pořád jen trčela dole pod stěnou, tak mě to neustálé čekání už nebavilo. Prostě jsem si řekla, že to taky zkusím. A ono to šlo a já od té doby lezu pravidelně a miluji to.“

Je těžké si v dospělosti vůbec najít pohyb, který vás bude bavit, nebo jsou na tom lépe ti, kteří začínali už jako malí? „Každé dítě samo o sobě miluje pohyb, tedy dokud nepozná zálibu v lenosti. Ale i já z vlastních zkušeností vím, že děti se chtějí hýbat, hrát sportovní hry apod. Je pro ně hodně jednoduché se pro něco nadchnout, pokud je to baví. U dospělých je to složitější. Pokud nebyli zvyklí se hýbat, určitě se budou bát začít. Nevědí jak, řeší, co na to řeknou ostatní, jak u toho budou vypadat atd. Naštěstí v dnešní době je tolik sportů a možností, že stačí si jen vybrat,“ vysvětluje Denisa Helceletová (www.cestakezlepseni.cz), bývalá elitní atletka, nyní osobní trenérka a CEO projektů Kemp vítězů a Klubík pro rodinu. A platí zde i heslo, které kdysi řekl Walt Disney a Denisa ho má i na svých stránkách: Nejlepší způsob, jak se do něčeho pustit, je přestat o tom mluvit a začít to dělat. Co z toho tedy plyne?

Důležité je nebát se a jednou nebo ideálně dvakrát daný sport otestovat. Mnohdy totiž ten, který vás nejvíce odrazuje, může být právě tím pravým. Stejně tak, jako jsem to měla s běháním já. A proč to klidně nezkusit vícekrát a na jiných místech? Nemusí vám totiž hned napoprvé sednout prostředí a ani lidé, kteří aktivitu vedou. Fajn je dát na doporučení a jít třeba s přáteli někam, kam chodí oni, a vyzkoušet pohyb s nimi. 

Ten přesně ví, jak na to, a hned na začátku vám řekne důležité body a tipy, díky kterým to půjde rychleji a vyvarujete se začátečnických chyb. Potvrzuje to i Denisa Helceletová: „Ti, kteří jsou sportem nepolíbení a nemají zažitý pohybový vzorec, potřebují, aby jim se začátky pomohl zkušený trenér. Vysvětlil jim, co a jak, ukázal jim, jak se správně hýbat, a hlavně (a postupně) jim přidával zátěž. Je velice jednoduché lidi zničit na prvním tréninku, oni ke sportu získají odpor a už nikdy nepřijdou a nebudou chtít o pohybu ani slyšet.“ Ano, vzít si na začátek trenéra sice stojí dost peněz, ale jsou to dobře investované prostředky, díky kterým uvidíte rychlejší pokroky. Méně zaplatíte ale třeba v kurzech pro více lidí. 

Začátky bývají těžké, ale dobrou zprávou je, že pokud máte správné informace (nejlépe od odborníka) a jste také pod jeho vedením, počáteční pokroky jsou velmi rychlé a brzy uvidíte zlepšení. Také poznáte, jestli vás sport bude bavit. To je to nejdůležitější – když budete mít nadšení, budete schopni se aktivitě věnovat i přes určité překážky a počáteční nezdary. Trenérka Denisa Helceletová radí: „Obzvlášť ženy by měly poslouchat své tělo a zátěž přizpůsobit svým dnům. Je období, kdy jste v plné síle, a pak prostě máte týden, kdy se vám nechce, nejde to, vše vás bolí, jste nafouklá apod. V tu chvíli je dobré zvolnit, dát si lehčí kardio, rychlejší chůzi nebo jízdu na kole a nehnat zátěž do extrému.“ 

Nechtějte hned všechno hned. Bez tréninku opravdu neuběhnete maraton ani si v józe nedáte nohu za hlavu či na ní hned nebudete stát. Tělo si na nový pohyb musí postupně zvyknout. Také zde platí pravidlo 21 dní, kdy si vybudujete návyk, pohyb se stane součástí vašich činností a budete ho pak automaticky chtít dělat. Fajn je si vést i svůj sportovní deník. Zapisovat si, kdy jste byli sportovat, jaké jste měli pocity, co jste se naučili. Pak se za nějakou dobu na zápisky zpětně podívejte a uvidíte své úspěchy a progres. 

Když k sobě máte někoho, s kým budete pravidelně chodit sportovat, tak to jen pomůže. „Je určitě dobré najít si k sobě parťáka, který vás potáhne a občas, když se vám nechce, vás prostě přinutí vyrazit a jít. Myslím si, že každý má den, kdy se mu opravdu nechce, ale když víte, že vás někdo čeká, prostě jdete,“ vysvětluje Denisa Helceletová. Po tréninku si také budete moct mezi sebou vyměňovat své dojmy. Skvěle fungují také sportovní skupiny nebo kluby, kde vás další lidé okolo budou motivovat a také bude těžší se vymlouvat.