Jak to udělat, aby stres neovládal vás, ale vy jeho

Hlavně nebuď ve stresu. To se lehce řekne, ale těžko udělá. Otázkou je, proč je pro nás všechny stres dnes takovým strašákem? Jestliže chceme celé problematice porozumět, musíme se ohlédnout zpátky do historie. „Stres byl v pravěku přirozeným prostředkem člověka pro přežití, když ho například ohrožovala zvířata nebo na něj útočili ostatní lidi. V ten okamžik dala hlava signál k akci ve třech možnostech: ‚Bojuj, uteč, anebo se někam schovej‘. Původně se tedy stres pojil s přežitím. Při stresu se nás zmocňují emoce a nadvládu získává emoční část mozku zvaná amygdala. Krev se z hlavy přesune do končetin a do celého těla, a tím pádem dochází i k utlumení logiky. Dneska už nás sice zvenku nic neohrožuje, ale stres si vnitřně vytváříme sami, svými myšlenkami,“ vysvětluje mentální kouč Jan Mühlfeit. Proč se to tak děje? Velký vliv na to má digitální svět a hlavně naše (pře)informovanost. Je dokázáno, že jednou za dva roky se počet informací ve světě zdvojnásobí, tudíž se zdvojnásobí i stres, a zdvojnásobí se i tlak na člověka. Hlava jede na plné obrátky a vkrádají se do ní pak otázky typu: „Co si o nás řeknou jiní lidé?“ V minulosti, kdyby nás vyhodili z nějaké tlupy, nepřežili bychom, a dneska maximálně hrozí vyhození z práce, na které se neumírá. Bohužel si zásluhou evoluce stále nevědomě nalháváme, že nepřežijeme, a tak si i démonizujeme své chyby. Pravdou ale je, že chybami se člověk nejvíc učí. Ukazuje se, že v budoucnu stresu nebude bude míň, ale naopak čím dál víc — a my se musíme naučit zvládat ho a umět s ním pracovat.

To úplně nejde, jen jde o to naučit se s ním žít. „Jedna z technik může být taková, že kdykoliv mám nějakou negativní emoci, strach, stres, tak se zastavím a řeknu si, která myšlenka tu negativní sekvenci spustila. Hlavní je si strach uvědomit, uvědomit si, že jde jen o emoci, a nebojovat s ní. Místo toho je na místě začít ji studovat. Velice dobrým nástrojem je říct si: ‚Pozoruji svůj strach.‘ S touto emocí se totiž neztotožňujeme, ale pozorujeme ji. Dáme tak šanci racionální části mozku, což je neokortex. Bohužel člověk věří všem svým myšlenkám, některé jsou pravdivé, některé ne. Jak to odlišit? Dobré je si položit tři zásadní otázky: ‚1. Je to racionální? 2. Mám na to nějaký důkaz? 3. Slouží mi to v tuhle chvíli?‘ Pokud je vaše odpověď ne, znamená to, že myšlenka je nepravdivá,“ vysvětluje Jan Mühlfeit. Podle něho také záleží na tom, jak si jednotlivé situace „onálepkujeme“. To značným způsobem ovlivní, jaké hormony se pak budou v těle generovat. Tak například americká námořní pěchota zjistila, že pokud oznámí vojákům, že je nějaká situace nebezpečná, začne se u nich rázem vytvářet kortizol, a v tom případě jde jejich výkon strmě dolů. Když jim ale řeknou, že je to výzva, naopak se začne generovat testosteron a výkon jde nahoru. Takže hodně záleží na tom, co a jakým způsobem vnímáme. 

„Když cítím velký stres, tak pracuji s dechem. Zhluboka se nadechnu a zhluboka vydechnu, protože při stresu se nám zastaví bránice, což dává signál emoční části mozku (amygdale), že se právě teď něco děje a že je to nebezpečné. Avšak v momentě, kdy dýcháním, bránici zase rozhýbu, amygdala si začne myslet, že nebezpečí pominulo, a tak se zklidníme a můžeme pak přemýšlet logicky,“ vysvětluje Jan Mühlfeit. Na stres také dlouhodobě fungují všechna cvičení, která uvádějí mozek do frekvence alfa, což je 8 až 12 Hz, jako přináší třeba tai-chi, dýchání v boxu nebo také nidra jóga. Tu doporučuje také Jiří Kryštof Jarmar z projektu Brain We Are, kde můžete najít velmi zajímavé podcasty o mozku, mysli a biohackingu: „Pokud je člověk opravdu v nějakém stresovém období, tak krásnou evidenci mají nejrůznější šlofíky. A tady bych právě zmínil spánek s vědomou pozorností, což je jóga nidra. Na snižování stresu také fungují klidové pohybové aktivity jako třeba procházky. Během nich se snižuje například ruminace v mozku, což jsou opakující se negativní myšlenky. Jde o to změnit stresové prostředí, ve kterém se nacházím a vystřídat ho za pohyb i za klidové prostředí v přírodě. To jsou přesně ty banální věci, ale máme spousty dat, že fakt fungují,“ tvrdí Kryštof Jarmar a pokračuje: „A kdybych shrnul dva problémy dnešní doby, tak je to porucha příjmu přírody a porucha příjmu pohybu. Když si tyto dvě věci budeme pravidelně dopřávat, obrovským způsobem nám pomůžou zpracovávat stres dlouhodobě a udržitelně.“ Oba odborníci na rychlé zklidnění také doporučují takzvané dýchání v boxu (také se mu říká krabicové dýchání), které se dá praktikovat kdykoliv a kdekoliv. Výsledek? Po pár minutách zklidníte svůj mozek a při pravidelném provádění si zvýšíte odolnost proti stresu. Jak na to? Na čtyři doby se nadechněte, na čtyři doby dech zadržte, na čtyři doby vydechněte a na čtyři doby zadržte. Tak do toho!