Je dress code stále relevantní?

Móda je nedílnou součástí mé osobnosti. Moje neochvějná posedlost módou formovala celý můj život, od nadšeného sbírání čísel americké Vogue v dětství přes neskrývaný obdiv k editorialům Grace Coddington až po vytrvalé podávání přihlášek na Central Saint Martins (nakonec jsem uspěl až na třetí pokus). Nyní, jako módní redaktor, si dávám záležet na tom, abych se oblékal tak, aby to odráželo můj osobní styl, ať už jdu na neformální narozeninový piknik kamarádky, nebo business meeting. Nedávný incident v nově otevřené restauraci v Mayfairu však ve mně vyvolal otázky o významu a důležitosti pravidel oblékání v dnešní době.

Stalo se toto. Měl jsem naplánovanou večeři se dvěma módními PR, se kterými jsem si už nějakou dobu psal. Navrhly mi novou restauraci s názvem TKTKTK (nechme to tak...). Věděl jsem, že budu potřebovat nějaké večerní sako a elegantní boty, a tak jsem se rozhodl pro námořnický dvouřadový kousek od Acne Studios a své temně rudé mokasíny Tabi od Maison Margiela. Kvůli vedru jsem se ale rozhodl doplnit svůj vzhled šortkami na míru – černými sametovými culottes od Comme des Garçons Homme Plus. Když jsem přišel na večeři, personál oblečený v tematických uniformách mě přivítal váhavými pohledy. Teprve když jsem dorazil k recepci, pochopil jsem, že se schyluje k problému.

Vrchní si můj komplet pečlivě prohlédla pohledem a rázně prohlásil: „Vaše šortky jsou nepřípustné. Pokud máte zájem, máme náhradní kalhoty, které si můžete půjčit. Případně byste mohl zvážit přesunutí termínu rezervace na jindy.“ Tvář mi zrudla rozpaky, když si pro mě přišly PR, které už seděly u našeho stolu. Cítil jsem se poníženě kvůli rozruchu kolem mého oblečení, které jsem podle vlastního úsudku považoval za dostatečně formální. Navíc na webových stránkách restaurace bylo uvedeno, že zakazují „čepice, roztrhané nebo zničené džíny, sportovní nebo plážové oblečení, žabky, nebo cvičky“, ale o šortkách tam nebyla jediná zmínka. Rychle jsme odešli a o pár dveří dál našli jiný podnik, který byl stejně nóbl. Pozoruhodné je, že jsem se nesetkal s žádnými problémy při vstupu. Začal jsem se ptát sám sebe, jak v roce 2023 může nějaký podnik skutečně rozeznat, co je považováno za vhodné oblečení? A co vůbec v této době posedlé oblékáním se do naha znamená slovo „vhodné“?

Elegantní redaktorka Vogue Tish Weinstock se nedávno setkala s podobným chováním v jednom prestižním klubu. Nebyla to však ona, kdo se setkal s odmítnutím, ale její dva hosté, kteří jsou mimochodem kreativními řediteli jedné z nejikoničtějších značek streetwearu. Tish se podělila o svůj pohled na věc a prohlásila: „Přísná pravidla oblékání jsou drakonická a odcizují celou řadu lidí, většinou mladých a pracujících v oblasti umění, které tyto kluby většinou zoufale chtějí mít na své straně.“ Zdůrazňuje dopad na muže: „Pro muže je to horší, protože to souvisí s omezujícími představami o pohlaví. Co když se muž v obleku necítí dobře? Kde pak zůstávají lidé, kteří se identifikují jako nebinární?“

Michiel Steur, viceprezident britské Vogue a vedoucí speciálních projektů pro Vogue, GQ a Glamour, na dotaz ohledně významu dress codu tvrdí, že přísná pravidla oblékání jsou „velmi stereotypní z hlediska pohlaví, a proto nejsou inkluzivní“. Ve své funkci dohlíží na události časopisu British Vogue a uznává, že je důležité, aby podniky měly určitou úroveň pravidel pro oblékání, pokud nejsou příliš omezující a podporují inkluzivitu. (Nedávno jsem neměl problém se vstupem na výroční letní party British Vogue x Self Portrait, na jejíž organizaci se Michiel podílel, kam jsem přišel v šortkách SS Daley). „Podle mého názoru by měla být jakákoli volba, která vám umožní prezentovat se tak, jak jste, přípustná v jakémkoli prostředí,“ tvrdí.

Harry Engall, kulturní redaktor v Purple, který spolupracuje s některými z nejzajímavějších lokací současnosti, připouští, že pravidla oblékání mohou „v dnešní době někdy působit trochu staromódně“, ale domnívá se, že „v některých podnicích mají stále své místo“. Vysvětluje, že „jde o to najít rovnováhu mezi respektováním formálnosti místa a smyslem pro módu – uhlazený ležérní styl je to pravé.“ Kromě toho zdůrazňuje okouzlující efekt, když všichni přítomní vyzařují svou jedinečnou estetiku, a poznamenává: „Atmosféra má určité kouzlo, když všichni kolem vás vypadají báječně a každý po svém.“

Striktní pravidla oblékání zachovávají určité standardy a formálnost, ale mohou působit zastarale a strnule, když jim chybí prostor pro kreativní přístup. Navíc nejasné specifikace a neinformované posuzování je v dnešním světě sebevyjádření činí ještě irelevantnějšími. Špičkové podniky možná budou muset přehodnotit strategie a proškolit management, aby v takových situacích vhodně reagoval. Mohou si restaurace dnes dovolit být tak přísné? Možná, jak trefně řekl Harry, je cestou vpřed „uhlazená neformálnost“.

Koneckonců, dejte přednost vlastní radosti a noste oblečení, ve kterém se budete cítit sami sebou. Já například budu stále večeřet ve svých černých sametových culottes – ať už tam bude michelinská hvězda, nebo ne.