Vogue Nominee: Anežka Nováčková

„Studovala jsem všeobecné gymnázium a střihy si cvičila doma po škole. Často jsem přitom vycházela z Burdy, jejíž střihy jsem upravovala,“ vysvětluje mladá návrhářka, jak se prakticky bez zkušeností s módní tvorbou dostala na jednu z nejprestižnějších módních škol. Mezi absolventy Istituto Marangoni se řadí jak legendy, například Franco Moschino, tak i současní iniciátoři designových změn v globálně působících brandech, jako je Alessandro Sartori, návrhář kolekcí značky Zegna, nebo Rocco Iannone, kreativní ředitel Ferrari. Na akademické půdě, odkud vzešla řada designérských hvězd, Anežka Nováčková prozatím ukončila bakalářský program. Zda bude pokračovat i na magistra, si právě rozmýšlí.

Zatím Anežku zaměstnává i naplňuje práce ve spojených ateliérech značek Prada a Miu Miu, kam se dostala díky studentské soutěži. „Byla zaměřená na tvorbu kožených doplňků. Měli jsme zadání vytvořit něco zcela užitečného v každodenním provozu a já vytvořila brašnu, jakousi přenosnou kancelář. Vzadu díky střihu vznikl prostor pro počítač a odclonění, aby ten, kdo brašnu nosí, mohl pracovat i venku. K designu jsem taky přidala solární panely, aby brašna dokázala veškerou elektroniku rovnou i nabíjet. Nechala jsem se přitom inspirovat inovativními technologiemi na africkém venkově, kde jsou solární panely nezbytné pro získání elementárního příjmu energie,“ vysvětluje. Její návrh v soutěži vyhrál a stáž, kterou získala, se snad brzy promění v plnohodnotný pracovní poměr. Působí v oddělení výšivek.

Kultura drobné, jemné krejčoviny se v Itálii v průběhu minulého století příliš nepěstovala. Region zaměřený na ready-to-wear získával prestiž v řemeslných postupech při zpracování hedvábí a kůže. Přesto v milánském ústředí značky Prada vznikl jeden z nejproslulejších výšivkářských departmentů dneška. K jeho založení se sama Miuccia Prada údajně rozhodla po zkoumání archivu Elsy Schiaparelli, a to někdy po roce 2000, jak alespoň uvedla v rozhovoru pro magazín Another. Díky tomu se značka dostala až na červené koberce. V současnosti Prada každoročně oblékne stovky celebrit ročně, a to do rób jednoduchých i do těch osázených drobnými krystaly. Naposledy přitáhly pozornost modré šaty Miu Miu, které si Sydney Sweeney oblékla na letošní Met Gala. „Měla jsem příležitost na tomto modelu pracovat a bylo to neuvěřitelné. Několik hodin práce, při níž musíte být dokonale soustředěni a není radno udělat chybu. Nedá se snadno opravit, ale hlavně přicházíte o čas,“ vzpomíná návrhářka.

„Pamatuji si, že to byl vcelku tlak. K přijímačkám do Itálie jsem potřebovala portfolio. Zahrnula jsem tam kolekci ručně malovaných šatů, které jsem už předtím vytvořila víceméně doma, a dokonce jsem si je nechala vyfotit. Byl to kus práce, když na to ale zpětně koukám, vidím spoustu chyb. Ale jinak to nešlo, Istituto Marangoni jsem si prostě vybrala.“ Když Anežka Nováčková bilancuje, je cítit, že věci nebere na lehkou váhu. Včetně svého aktuálního působení v Miláně. Pevná pracovní doba, která se na severu Itálie na rozdíl od zbytku země přísně dodržuje, jí dovoluje zavolat si s námi jen ráno nebo večer po devatenácté hodině. Když si vyměňujeme zprávy, představuji si ji v uniformě. Na otázku, jak se domlouvá s profesně zkušenějšími kolegyněmi, odpovídá, že rozumět italsky jednoduše musela. „Ale já jim odpovídám anglicky, tak daleko se svou italštinou ještě nejsem,“ směje se návrhářka do telefonu. Stále nechápu, jak se jí z gymnázia v Litomyšli podařilo dostat se až do centra italské módy. „Já jsem se vždycky učila sama a rychle, s anatomií střihu mi pomohla deskriptivní geometrie a maminka a zbytek pak přijde tak nějak sám, řekla bych. Na studiu v zahraničí je skvělé naslouchat inspirativním osobnostem z oboru a jejich zkušenostem. Skrze jejich optiku se vám daří přicházet na věci, na které byste třeba sami nepřišli,“ myslí si Anežka. „Skvělá byla přednáška Pierpaola Piccioliho nebo Hanana Besovice, který se zabývá teorií módy a vede populární instagramový účet @ideservecouture. V mé práci mě nejvýrazněji ovlivnili Davide Petraroli, kreativní konzultant, díky němuž jsem začala na kolekce pohlížet trochu jinak, a umělec Julijonas Urbanos. Na sedmnáctém architektonickém bienále v Benátkách před třemi lety představil projekt Planet of People. Ten se ostatně stal inspirací pro moji kolekci, kterou jsme měli jako podmínku dovršení bakalářského studia.“