Vogue Nominee: Kristýna Lovas Šenkýřová

Zavěšená na lankách a levitující v prostoru ani nepřipomíná kolekci oblečení, spíš sbírku oděvních solitérů. Její výtvarnou povahu určil prvotní a ryze osobní podnět: „Oslovila jsem tři umělkyně zastupující různou zkušenost s mateřstvím či mateřským přístupem, neboť se to téma stalo středobodem i mého života,“ vysvětluje Kristýna Lovas Šenkýřová v ložnici svého holešovického bytu. Navštěvuji ji v období třetího trimestru. „Abych mohla vyprávět příběh, rozhodla jsem se oslovit ženy ze tří různých generací, jejichž kontrastní výpovědi odhalují zajímavé souvislosti,“ vysvětluje. Do pomyslných hlavních rolí proto obsadila sochařku a výtvarnici Adélu Matasovou, fotografku a multimediální tvůrkyni Veroniku Šrek Bromovou a také performativní umělkyni, nedávnou laureátku Ceny Jindřicha Chalupeckého Marii Tučkovou. „Bylo to velmi intenzivní i inspirativní. Už na začátku jsem si stanovila, že to nemůže být mama kolekce, nechtěla jsem vytvořit diplomku, co by působila jako soubor těhotenského oblečení. Studium jsem chtěla završit jakýmsi oděvním obrazem žen, jež kromě zvoleného tématu, tedy mateřství v kontrastu s uměleckou kariérou, spojuje i práce s tělem, kterou každá zpracovává po svém,“ doplňuje návrhářka. Z intimních rozhovorů s každou z nich sestavila sérii skic plnou dojmů a z nich pak vzešly samotné oděvy. Výsledkem její práce se stal osobní pohled na mateřství a na jeho vývoj na pozadí příběhů tří inspirativních žen.

Adéla Matasová se stala matkou čerstvě po absolvování v ateliéru monumentální malby na AVU pod vedením profesora Vladimíra Sychry, a to v šedesátých letech. „V akademických kruzích bylo tou dobou mateřství vnímáno jinak, než je tomu dnes,“ vysvětluje Kristýna. K poslání tvořit se zavázala nehledíc na svou osobní situaci, a proto ji rodičovský sentiment vůbec neovlivnil. „Věděla jsem, že tu musím popsat takovou, jaká skutečně je, takže vznikly dvě černé, monolitické, takřka večerní róby, v nichž jsem kombinovala několik technik. Černou jsem vybrala proto, že černá barva je v šatníku paní Matasové nejčastější.“ Při popisu mi Kristýna ukazuje rozprostřené kusy temné látky s aplikací ze segmentů pomačkaného papíru, tedy média, se kterým sama výtvarnice často pracovala – tvarováním papírové hmoty se zabývala už od sedmdesátých let minulého století. „Nechtěla jsem šít se záměrem, abych osobnosti, které jsem si vybrala, skutečně oblékla. Nicméně u Veroniky Šrek Bromové se mi stalo, že jsme přirozeně vycházely z jejího archivu. Tak vznikly kousky, které jsme spolu s grafikem Kryštofem Novákem obohatili potisky z Veroničiných fotografií. Veronika pak jako jediná z tria umělkyň hotové věci skutečně oblékla a já měla to štěstí, že se v nich nechala i vyfotit. Práce s ní byla nejpestřejší. Veronika je otevřený člověk a se zvídavostí vnímá svět kolem sebe. Rozhovory s ní byly plné podnětů,“ líčí pozadí vzniku kolekce Kristýna.

Třetí kapitola projektu vyjadřuje charakter Marie Tučkové prostřednictvím kontrastu něžné barvy a výrazných střihů. „Moderní podoba mateřství je kurážná, až feministická. Vycházela jsem z bakalářské práce Marie Tučkové Go offline if you want, která byla vizuálně růžová. Z Marie šla čirá láska, citlivost a touha tvořit.“ Při odhalování třetí dvojice outfitů Kristýna upozorňuje na objemy a materiál. Kombinace obojího v ideální souhře jí pomohla vytvořit jejich závěrečnou podobu. Ta symbolizuje harmonii mezi posláním rodiče a vlastními ambicemi.

V projektu má však čestné místo i čtvrtá žena, která návrhářku výrazně ovlivnila. „Vedoucí mé práce se stala umělecká teoretička a kritička Martina Pachmanová, ale samozřejmě jsem většinu důležitých kroků konzultovala také se svojí tehdejší vedoucí Liběnou Rochovou.“ Jak tvrdí sama absolventka ateliéru, který Rochová v minulosti vedla, úzká spolupráce s návrhářským vzorem jí byla velkou motivací. Postrčila ji totiž blíž k uměleckému vnímání oděvu.

„Odmala jsem chtěla být kadeřnicí, nikdy jsem nešila, o umělecké oděvní škole mi řekla až někdy ke konci základní školy mamka. Díky tomu jsem se začala připravovat na přijímačky, dostala se na střední školu a poté jsem studovala bakalářské studium na FDULS v Plzni. Pamatuji si, jak mě mamka přihlásila na kurzy kreslení,“ vzpomíná Kristýna. „Pocházím z rodiny tvůrců. Malba, fotka, grafika, hudba i herectví, to všechno u nás v rodině najdete,“ směje se. Pod vedením oděvní výtvarnice Heleny Krbcové se v Plzni naučila mnoho o fungování ready-to-wear. Na tamější univerzitě se také seznámila s manželem, designérem Vlastimilem Šenkýřem (ten se v tandemu se sklářkou Annou Jožovou věnuje projektu Kombo, tedy značce vytvářející skleněné solitéry).

„Čas od času si od módy taky trochu odpočívám. Během pandemie jsme s manželem představili vlastní značku Takavete s kolekcí váz Epic. Chceme to ale častěji kombinovat i s oděvy a doplňky. Ač mám teď před sebou jiné výzvy, chci se jí do budoucna také věnovat.“ Když mluvíme o budoucích výzvách, Kristýna si letmo pohladí břicho. Omezení v důsledku vlastního mateřství se ale vůbec nebojí. Rozvíjet chce totiž nadále i oděvní značku Lovas, kterou v minulosti založila a s níž uvedla populární kolekci My Skin Top, která má svým intuitivním střihovým řešením budovat pozitivní vztah k vlastnímu tělu v každém, kdo se do ní obleče. Při studiu na UMPRUM také prošla stáží ve studiu Anny Štajglové s názvem Masopust, v němž vznikají taftované koberce a tapiserie.

Dělá toho hodně, takže se někdy může zdát, že se soustředění talentované autorky štěpí. Jenže napětí ze střídání různých poloh Kristýnu Lovas Šenkýřovou zřejmě uspokojuje. Přístup uplatňovaný v tvorbě ready-to-wear ji inspiruje stejně jako umělecká tvorba. „Dlouho jsem bojovala s tím, že ta diplomka vlastně není úplně oděvní kolekce, ale z toho důvodu jsem přešla do Prahy a konkrétně do ateliéru oděvu designu a obuvi. Chtěla jsem vytvořit přesah,“ obhajuje své široké kreativní rozpětí Kristýna. Rozhodnout se, který z oněch dvou světů je pro ni vhodnější, možná nebude jednoduché. V oděvní tvorbě však může lépe postihovat sociální témata, která jsou pro ni důležitá. „Fascinuje mne rozmanitost stylů napříč společností. Sama ráda v sobě objevuji různé polohy. Hledám po sekáčích a podobně. A jsem taky ráda, když se do toho, co lidé nosí, propisují důležitá společenská témata, třeba i feminismus. V minulosti jsem například pracovala na kolekci, která se zabývala tím, jak pomíjivá je naše prezentace na sociálních sítích. Bylo to velmi pestré a barevné, podtrhující grotesknost našeho chování v on-line prostoru,“ vysvětluje návrhářka.

S každým ze svých rozmanitých počinů oprávněně vzbudila ohlas. Možná jí právě mateřství napoví, jakým směrem se ve své kariéře vydá a čím nás v budoucnosti překvapí.