Móda
Foto: Jakub Zeman
Jan Černý v Paříži: O dynamickém městě, nových projektech i práci na olympijské nástupové kolekci
Jana Patočková3. 9. 2024
Jan Černý se svojí olympijskou kolekcí zaznamenal nebývalý ohlas. Co tento designér chystá dál a proč ho baví i spolupráce na eventech, ale a především — jak vnímá Paříž, město letošní olympiády, v kterém sám dokonce nějakou dobu žil? Na to vše přišla v našem rozhovoru řeč...
Foto: Kuba Zeman
Jan Černý
Jan Černý už rozhodně na české módní scéně nepatří k neznámým jménům, naopak. Jeho značka Jan Société se stala stálicí mezi tuzemskou cool mládeží i fashion nadšenci a letos si návrhář na své konto připsal nesmazatelný úspěch: nástupovou kolekci pro české olympioniky, o níž se psalo v magazínu Time a která se dostala i do mnoha výběrů zahraničních (nejen) módních médií. Na stále ještě mladého tvůrce z Moravy, jehož cestu sleduju od studií ve Zlíně, vážně raketová cesta, musím říct! Mimochodem, je to necelý půl rok, co jsme spolu seděli ve studiu Českého rozhlasu a debatovali o síle, kterou sportovní kolekce mají. Černý, který má za sebou mimo jiné i stáž v módním domě Louis Vuitton, tehdy zdaleka nemohl tušit, jak moc se jeho predikce na stylovou kolekci, která překračuje hranice genderu i národních barev, vydaří. A tak jsme si s odstupem času spolu zase na chvíli sedli k jednomu stolu a vše probrali pěkně do detailů.
Nedávno ses vrátil z Paříže, kde tvoje kolekce pro český olympijský tým zaznamenala nebývalý úspěch. Logicky se nabízí otázka, jak na tento úspěch navážeš a jak jej zúročíš?
Jsem za ten zahraniční úspěch strašně rád, protože to byl trošku můj cíl. I moje zadání a největší motivace byly dostat odezvu právě ze zahraničí, což se také stalo. Se svojí značkou chci do zahraničí postupně jít a tohle je moc dobrá reference k tomu se tam posunout. Žádný úspěch ovšem nejde okamžitě přetavit v miliony, nic obdobně velkého se nestává. Ale ozývají se mi díky tomu další zajímaví partneři s nabídkou projektů, protože kolekci a debatu kolem ní jednoduše zaznamenali. Musím říct, že to funguje líp, než jsem si dokázal představit.
Na druhou stranu — je dnes asi třeba, aby člověk s tím rychlým „hypem“ uměl pracovat, než přejde, ne?
Určitě. Na druhou stranu, a není to nepodobné mojí zkušenosti z Louis Vuitton, mi to už nikdo neodpáře. Hlavně teprve čas ukáže, zda šlo o ikonickou věc, kterou si bude umět vybavit každý na potkání. A já věřím že ano, že je to vizuálně opravdu silná kolekce, na kterou si lidé vzpomenou i za osm deset let.
Je ze strany Alpine Pro, potažmo Českého olympijského výboru, vyhlídka další spolupráce? Má Alpine Pro po tomto úspěchu větší chuť experimentovat?
To je asi otázka spíše na ně, vůbec se neodvažuju říct, co bude v budoucnu. Není ovšem nikde psáno, že tu nástupovku musí pokaždé dělat někdo jiný. A mě osobně by moc bavilo zkusit si zimu — v té letní kolekci je dost limitací (mimo jiné se řeší, aby v ní sportovcům nebylo moc teplo). Ale je to ve hvězdách. Uvidíme, co se stane.
Ta kolekce v Česku sklidila i své kritiky, na druhou stranu, když jste dali ven limitovaný drop ponožek a šátků, okamžitě se vyprodal. Přemýšlíte, že byste udělali ještě nějakou limitku?
Aktuálně přichází spuštění předprodeje na nové triko, které jsem navrhl a které má na sobě moji tak trochu dekonstruovanou fotku toho olympijského pláště. To je každopádně čistě můj drop, výrobně jde za mnou. A doufám, že ještě jednou otevřeme pre-order na ty ponožky a šátky, protože se to uzavřelo v momentě, kdy jsme vyčerpali kapacity, ale pracujeme na tom, aby se vyrobily další. Takže bude šance něco si ulovit snad bude, navíc aktuálně se koná paralympiáda, takže se poptávka maličko oživí. Současně prvotní požadavek zněl, že má jít o kolekci primárně pro sportovce, je to takový jejich dárek.
1 / 23
Nástupová kolekce pro české olympioniky od Jana Černého
Ani na paralympijských hrách jsi nechyběl. Jak probíhaly poslední přípravy našich paralympioniků? Zaznamenala jsem, že se na sociálních sítích řešily ještě nějaké last minute úpravy nástupových úborů.
Přesně tak, něco se upravovalo. Někteří z paralympioniků mají své krejčí nebo švadleny, kteří už dobře znají jejich míry a proporce, chápu tu logiku, že je pak snazší vzít ty hotové věci a nechat paralympijský výbor zaplatit upravení právě u nich. Jinak jsme samozřejmě jak olympionikům, tak paralympionikům hned nabízeli, že jim upravíme, co nebude sedět. U paralympioniků už se ty věci častokrát navíc vyráběly dopředu s tím, aby počítali například s vozíčkem, například kalhoty nebyly široké, aby se nemotaly do kol. Modely jsme nakonec upravovali jenom dvěma sportovcům z paralympijského týmu: plavcům Arnoštu Petráčkovi a Vendy Duškové. Ona je drobná vozíčkářka, takže jsme ten model hodně zmenšovali, zatímco Arnošt má kratší ruce, takže jsme mu vlastně udělali takovou vestu.
Posunula tě někam zkušenost na výrobě těchto kolekcí, co se týče spolupráce s českými podniky, které se navíc často potýkají s krizí, a při tom jde o kapacity v oboru? Umím si představit, že i v rámci tvojí expanze do zahraničí by využití českých výrobních zdrojů bylo skvělé a mohlo by lokální průmysl aspoň trošku nakopnout...
Bohužel jsem pro ně pořád malá ryba, ale samozřejmě si zakázky nechávám dělat u nich. Ale nezachráním to, zatím. Každopádně mě to posunulo. I před tím jsme pracovali s českými výrobními továrnami a některé z nich dělali i na téhle kolekci, takže jsme nemuseli moc hledat, ale nová byla ta náročnost zakázky, a to pro celý můj tým. Dost mě to naučilo a jsem za to rád, protože teď se člověk bojí o něco méně pustit se do něčeho dalšího. Tedy, ne, že bych se úplně bál, to ne, ale je to krok, teď už vím, že kdybych potřeboval vyrobit 300 bund, neleknu se.
Motiv lokálnosti se v módě skloňuje poměrně dlouho. Přijde ti stále důležitý?
Snažím se všechno brát ve zdravém měřítku. Beru to tak, že nevidím důvod dělat jinde něco, co můžu udělat tady. Ta výhoda, že mluvíme stejnou řečí, že jsme za rohem, nebo když jde třeba o přátele, skoro rodinu, je v tom, že si dokážeme vyjít vstříc. Často ti například vyrobí menší batch než bývá normální minimum nebo vyjdou vstříc časově. S tím by se mi nejspíš někde v Portugalsku vysmáli. To jsou velké výhody i pro mě jako designéra, ten proces je rázem mnohem osobnější a nejde jen o nějaký štempl Vyrobeno v Česku. Kabelky mi například vyrábí rodinná firmička ze severu Čech — s tím pánem si vždycky rád zavolám a vždycky mě to tak pohladí po duši, protože mám při tom pocit, jako bych si volal s dědou. Zároveň ale platí, že některé materiály se tu prostě nevyrábějí a některé věci nejdou sehnat, to pak musím samozřejmě sáhnout jinam.
Zůstaňme u motivu spolupráce. Ty pracuješ nejen se zástupci z módního průmyslu, ale děláš také na společných projektech s nejrůznějšími partnery, s nimiž sdílíš vize a hodnoty a jednou z nich je luxusní šampaňské Mumm. Ta spolupráce je dlouhodobá a je tam velká symbióza. Co aktuálně chystáte?
Je to tak, této spolupráce si velmi vážím a sdílíme mimo jiné to, že když už něco děláme, tak pořádně. Právě díky Mumm se nám povedla nejedna realizace, například Supper Club, který proběhl nejdříve v Karlových Varech a letos v Ostravě. Pokaždé jsme při tom měli naprosto neuvěřitelné lokace a všechny vyladěné detaily kolem. Jde o projekty, které člověk nemůže zrealizovat jen tak sám. Jsem proto rád, že na tom můžeme pracovat společně s Mummem. Jde o slavnostní akce intimnějšího rázu a jsou to skutečně takové třešničky na dortu našeho kalendáře.
Chystáte i další spolupráci v podobném duchu?
Mumm je na tyto typy realizací rozhodně moje první volba a vypadá to, že se společně možná zase potkáme na začátku dalšího roku, ale to ještě neprozradím.
Foto: Pernod Ricard CR/ Mumm
Jan Černý
Eventy nejsou typická náplň práce módního tvůrce... co tě na nich tak baví?
Proto rád upřesňuji, že se necítím úplně jako designér, ale spíše jako značka, kolem níž roste aktivní komunita. Teprve pak začne dávat smysl, že se pro ty lidi, kteří mají moje věci rádi, tvoří eventy. Mám pocit, že i moje přehlídky patří k těm nejdemokratičtějším u nás. Snažíme se dát vždycky minimálně polovinu a více vstupenek do prodeje za symbolickou cenu, aby se tam dostala děcka, která by tu šanci jinak asi moc neměla. Nejde o žádných symbolických deset lístků, aby se neřeklo. A podobně to bude i na přehlídce, kterou chystám na podzim, v listopadu.
Na co se na ní můžeme těšit?
Bude to takové završení mého českého olympijského roku. Letošek byl pro mě ve znamení českých motivů a hrdosti. Takže můžu prozradit, že to bude doslova filmové, protože inspirací mi byl jeden český velmi ikonický film.
Pojďme se z Česka vrátit na chvíli do Paříže, kde jsi mimo jiné nějakou dobu žil a pracoval. Vracíš se tam rád?
Extrémně rád, za tu dobu, co jsem tam žil, jsem si to město opravdu oblíbil a rád se tam vracím. Do Paříže jezdím mimo jiné na veletrhy dodavatelů Premier Vision, který se v Evropě koná dvakrát ročně a na fashion week – prostě se tam nadechnout toho čerstvého vzduchu. Teď ta „záminka“ byla samozřejmě olympiáda a nechyběl jsem ani na zahájení Paralympiády.
Jaká byla olympijská Paříž? Co tě nejvíce překvapilo?
Bylo to trošku takové westernové městečko: celé metro a veřejné plochy se pokryly grafikou olympiády, celé město bylo najednou růžové. Na růžovo byly všechny nápisy stanic, kde se nacházela sportoviště, a ještě tam v plánech v metru stálo, jaké sporty se tam nachází. To byla velmi výrazná změna a vlastně docela vtipná. Celkově to bylo působivé a říkal jsem si, že do měst, kde se koná olympiáda stojí za to cestovat, protože tak prázdnou Paříž jsem ještě nezažil! Všichni místní skutečně z větší části odjeli, nejspíše se báli, že to bude divočina, a byli tam z větší části turisti, kteří přijeli za sportem, ale nebylo jich vůbec tolik! Například do resturace, kam je třeba dělat rezervaci na dva týdny dopředu, jsem zavolal z taxíku, jestli je možné dorazit za deset minut — a šlo to! To mě rozhodně překvapilo, člověk by čekal, že bude město naopak praskat ve švech, ale třeba v porovnání s fashion weekem, kdy je to vážně extrém — v hotelech, v dopravě, ve všem, byla olympiáda úplně v pohodě. Měli jsme tak celou krásnou Paříž téměř pro sebe.
Co tě baví na Paříži mimo pracovní povinnosti?
Mix atmosféry celého města, čtvrtí, co mám rád, i lokací, kde se pohybuju. Také mix výborného jídla a pozorování inspirativních lidí — to se mi na jiných místech, která jsem měl šanci navštívit, nestává, i když možná ještě v Miláně. V Paříži stačí sednout si na zahrádku v kavárně, koukat se na ulici a napadají mě tvůrčí věci. A to se mi tak často nikde jinde neděje. A samozřejmě, dělám módu, a Paříž prostě je a asi ještě dlouho bude centrum módního dění, což je dané samozřejmě i tím, že ty důležité značky sídlí zrovna tam. Snadno se může stát, že na ulici jen tak potkáte Johna Galliana — je to až pohádkové a já si pak vždycky uvědomím, že to, na čem pracuju nemusí být jen pro Česko, ale ten limit může být skutečně klidně ta Paříž.
Foto: Kuba Zeman
Jan Černý
Zmiňuješ inspirativní lidi, co bys tedy doporučil do Paříže za outfity, aby nepůsobily na první dojem „turisticky“?
Je to hodně individuální. V jeden moment můžeš na ulici zahlédnout strašně cool týpka ve sportswearu: šusťákové šortky a něco cool k tomu, a pak záhy vidíš velmi dark siluety v černých pláštích. Je to opět ten mix, jako by v Paříži byli lidé svobodnější. Mám pocit, že se tam daleko méně řeší to, co si bude myslet jejich okolí a chodí v tom, v čem sami chtějí, minimálně v umělečtějších čtvrtích. Nejlepší outfit do Paříže je prostě ten autentický.
Dal bys čtenářstvu tipy na oblíbená pařížská místa?
Jasně, všem teď doporučuju Tekés, restauraci, která je rozkročená někde mezi Paříží a Jeruzalémem a je vegetariánská, což jsme například, když jsme tam byli poprvé, vůbec nevěděli. Během večera se to tam začne pomalu proměňovat v bar, začne hrát hudba a tamní staff je dokonale vyškolený tak, že se s hosty v klidu baví: příjemně a uvolněně. Nepanuje tam ta sešněrovaná atmosféra, kdy máte pocit, že vás všichni hlídají. Naposledy jsme tam strávili asi osm hodin: nejdřív jsme se najedli, pak pokračovali drinky v té barové fázi večera a nakonec jsme si i zatančili s obsluhou. Bylo to naprosto neuvěřitelné! Při tom je to opravdu stylové místo, nadesignované do posledního detailu. A navíc jsem tam dostal jedno z nejlepších jídel za poslední dobu.
Co nějaké stylové nákupy?
Na nákupy je Paříž samozřejmě super. Pořád jedu The Broken Arm, krásný concept store v Marais zaměřený spíš na pánskou selekci, ale vlastně je to dost genderless. A výběr mají skutečně krásný. Mám taky rád 0fr Paris, to je kousek za rohem. Je to knihkupectví, v kterém najdete jak knihy, tak magazíny. Ale v Paříži se pořád objevuje něco nového, je to velmi dynamické město.
Máš pocit, že od té doby, co jsi tam žil, se Paříž hodně změnila?
Hodně asi ne, ale mění se — a je to hezké, třeba právě tím, že objevuješ ty nové podniky. Když jsem šel naposledy Marais, překvapilo mě, že z části už je tu udělá pěší zóna, najednou je tam zeleň, stromy a široké cesty pro pěší. Baví mě pozorovat ty změny krok za krokem, mám pocit, že to jde správným směrem.
