Michaela Stark: Módu nezmění jedna reklama. Je třeba vyvíjet tlak zevnitř

Dívčí estetika mě přitahovala odmalička a můj styl se během let moc nezměnil. Jako dítě jsem ve svém těle cítila naprosto svobodná. Běhala jsem po sousedství, na sobě sukni tutu a pár vílích křídel. Milovala jsem růžovou, mašle a všechno holčičí. A bylo to všechno takové nevinné. Módu a oděv jsem používala jako formu eskapismu a tím, co jsem nosila, jsem do světa vysílala své vlastní módní fantazie. Dneska to dělám stejně. Pořád nosím ty samé outfity a můj přístup k módě je tentýž. Mám pocit, že pokud jde o oblečení, zůstala mi dětská zvídavost a hravost.

Oděv a tělo jsou spojené nádoby stejně jako móda a ideály krásy. Móda je posedlá ženským tělem a promítá do něj své vlastní fantazie. Módní průmysl projikuje své ideály na ženy a ty jim nikdy nemůžou dostát. Ani pokud jde o supermodelky! Moje práce přesně na tohle poukazuje. Komentuje, dělá si legraci a otáčí ideálkrásy módní branže. Jsem umělkyně, ale médium, kterým se vyjadřuji, je móda. Módní tvorbu jsem vystudovala. Většinu času trávím šitím, vytvářením couture a spodního prádla. Aktuálně funguju jako kreativní ředitelka ready-to-wear značky Panty a také mám couture značku pod svým jménem. Pracuju na módních editorialech například pro Vogue. Jsem umělkyně, ale mou prací je móda a rozhodla jsem se pro ni vědomě. Módní průmysl nelze změnit zvenku. Nedává mi smysl, abych byla součástí uměleckého světa a komentovala módu jen okrajově. Abyste tu oblast pochopili, musíte být její součástí a pracovat s lidmi z oboru. Jen tak můžete tlačit na provedení smysluplných změn. 

Subverzivní móda mě zajímala odjakživa. Zhruba v patnácti jsem se zamilovala do tvůrců, jako byl McQueen, Westwood, Rei Kawakubo, Martin Margiela, Gaultier, Victor and Rolf a Galliano. Tehdy jsem si myslela, že tohle je móda. Nenapadlo mě, že v sobě tihle tvůrci mají něco subverzivního. Měla jsem za to, že jsou tak opěvováni, protože ztělesňují to, co znamená móda a couture. Ne proto, že převrací nějaké zavedené normy. Teď už vím, že právě tahle schopnost z nich dělá tak skvělé tvůrce. Jsou to lidé, kteří v módním průmyslu bojují za umělecké sebevyjádření. Podobně to bylo i se mnou – ne vždycky jsem si uvědomovala, že jsou mé nápady subverzivní, protože mi připadaly přirozené v rámci procesu mé tvorby. Dovoluju si být svobodná a pracovat v prostředí, které mi dovoluje maximum uměleckého sebevyjádření, humoru a krásy, aniž bych se musela omezovat na nějaké specifické koncepty. Když se pak ohlédnu, zpětně subverzi ve své práci vidím. Vidím i to, jak moc tlačí na barbarské standardy módního průmyslu a obecněji na společenské normy. Je hrozně zajímavé začíst se do komentářů k fotkám svých výtvorů, lidi šíleně vytáčí. Je zajímavé, jak něco, co mně dovoluje cítit se svobodně a krásně, dokáže tolik lidí naštvat.

No jasně!!! Moje puberta odpovídá době, kdy přehlídky Victoria’s Secret byly na vrcholu. Jejich beauty standardy mě nesmírně ovlivnily. A aby toho nebylo málo, jeden z andílků téhle značky, Miranda Kerr, chodila na stejnou střední jen pár let přede mnou. Všechny holky ze školy včetně mě jí byly úplně posedlé. Proto pro mě byl vliv Victoria’s Secret mimořádně intenzivní. Pamatuju si, jak jsme se na ty přehlídky dívaly s kamarádkami a neustále si svá těla porovnávaly s andílky, což mělo negativní dopad na naše sebevědomí a na způsob, jak jsme samy sebe viděly. I proto svůj nedávný projekt pro tuhle značku považuju za extrémně smysluplný. Měla jsem příležitost navrhnout nový koncept andílků Victoria’s Secret, který bude i pro plus size a trans těla, a měla jsem dokonce možnost podívat se do archivů značky v Ohiu, kde jsem si prošla a vyzkoušela každý look, co se kdy na těchto přehlídkách objevil. Bylo to pro mě nesmírně emocionální, jako bych v tu chvíli mluvila se všemi svými pubertálními nejistotami. A doufám, že práce, kterou jsem pro Victoria’s Secret odvedla, bude mít stejně pozitivní dopad na ženy, jako měla na mě samotnou.

Ještě pořád čekám na dopad, který bude mít hnutí za body pozitivitu na módní průmysl. A jasně, šlo o trend, který módu masivně ovládl. Aktuálně počet plus size modelek na přehlídkových molech a v editorialech ubývá a čím dál víc přehlídek tenhle tělesný typ vynechává úplně. Existují už jen tak tři až čtyři plus size modelky, kterým se velmi dobře daří. Na druhou stranu před nějakými patnácti lety by tento typ modelek nikdo nebral vážně, rozhodně ne jako topmodelky. A dnes se ocitají na titulkách magazínů, jako je Vogue, iD nebo Dazed, a chodí přehlídky těch nejexkluzivnějších značek světa. Trend body pozitivity tedy na módní branži rozhodně nějaký dopad měl, už to není stejné místo jako v raných nultých letech. Takže vlastně moc nevím, ale řídím se heslem „krůček po krůčku, hezky postupně“. Módné průmysl se nezmění přes noc. Módní branži je třeba přesvědčit, že i plus size holky dokáží být stejně ikonické jako ty hubené, protože jedině na to by mohla slyšet. Vysoká móda se nezmění kvůli reklamě na Dove. Vysoká móda reaguje jen na vysokou módu, což musíme zohlednit a vytvářet další a další fantastickou práci, která nabídne nové typy krásy, přitáhne pozornost a pomůže tomuhle hnutí jít kupředu.

V módě dělám roky a pracuju napříč pozicemi od navrhování, tvoření editorialů po samotnou výrobu oděvů. Došlo mi, že jedinou možnost představuje změnit myšlení lidí přímo od módy ohledně velikostí a standardů krásy. Mnoho lidí z tohohle byznysu je neuvěřitelně úzkoprsých a jejich vidění světa nepřipouští nic jiného, než že „co je štíhlé, to je krásné“. Doslova! Ten problém ale koření až příliš hluboko, jde o systémový problém. Celý módní průmysl je vlastně jen oslavou štíhlosti a to tak důslednou, že pracovat nějak jinak bývá dost těžké. Jediná možnost změny je ty staré struktury trošku pročistit. Skrze svou práci ukazuji, že krása nemusí nutně znament jeden konkrétní typ těla. Snažím se nabídnout i alternativu, jak pracovat jako módní tvůrkyně. Panty znamená velký krok tímhle směrem. Moc dobře si pamatuju, jak mi jeden prominentní londýnský tvůrce prádla říkal, že je nemožné vyrobit vzorky pro větší velikosti, protože tak prostě módní průmysl nefunguje. Teď už vím, že to není pravda. S Panty jsme vyráběli vzorky odpovídající velikosti L i proto, abychom od začátku výrobního procesu viděli, jak bude ten kousek fungovat na těle, které má křivky. A nebyl to nijak složitý proces. Lidé možná jen mají nějaký mentální blok, a tak sami sebe přesvědčují, že je něco super složité, i když to ve skutečnosti vlastně není. 

Pro jakoukoli ženu, která se díky mé práci může cítit osvobozená. Ty kousky inspirovala moje předchozí řada prádla z hedvábí a tylu, kterou jsem na sobě stylovala všemožnými nekonvenčními způsoby v pohodlí a klidu své pařížské ložnice. Používala jsem ty krásné kousky, abych své tělo transformovala a zvýraznila ty části, jež ve mně vyvolávaly nejvíc nejistot: Tukové polštářky, prsa, která mám každé jiné, a tak podobně. Byla jsem sama, zvědavá a poznávala sama sebe jako ženu i jako umělkyni. Bylo to strašně pěkné období. A strašně jsem se do té doby plné nevinnosti a sebevyjádření chtěla vrátit. Mít čas být sama před sebou křehká, bez odsudků a bez diváctva. Teď dělám to samé, jen na pódiu. Na tomto principu stojí Panty. Navrhla jsem prádlo, které jemně tvaruje tělo a křivky. Ty kousky jsou udělané tak, aby si s nimi jejich nositelky mohly hrát a nosit je na mnoho různých způsobů. Jsou měkké, jemné a krásné, převážně z delikátního hedvábí a tylu. Přála bych si, aby každý, kdo si koupí Panty, mohl zažít to co já. Aby s mými návrhy lidé experimentovali a nacházeli útěchu a lásku ve svém vlastním těle. A samozřejmě jsem se snažila, aby byla Panty inkluzivnější, než jsou obvykle moje couture kousky. Dostupné tak budou ve velikostech od XS po 5XL a cenově budou začínat na šedesáti librách. Nemůžu se dočkat, jak tu kolekci budou samy ženy dál stylovat.

Nevím, jak vy, ale já si přeju den volna a obrovský koktejl (nebo čtyři)! Což se na MDŽ pravděpodobně nepovede ani mně ani většině dalších žen (smích). Bylo by krásné, aby ženy jejich okolí pořádně doceňovalo. Ať už rodina, partneři či partnerky, děti, pracovní kolektiv, nebo šéfové a šéfky. Cítit se doceněný je krásný pocit a bohužel to není něco, čeho by se spoustě žen dnes dostávalo.