Michaela Stark tvoří korzety jako umělecká díla. Tělo deformuje, aby ukázala jeho krásu

Michaela Stark, Australanka žijící a tvořící v Londýně, se stala jednou z nejdiskutovanějších a nejtalentovanějších umělkyň mladé generace. Na svém kontě má už významné spolupráce s módními a kulturními časopisy a institucemi, jako je i-D, Dazed & Confused, AnOther Magazine, Vogue, New York Times nebo Arte TV. A také s mezinárodně uznávanými tvůrci, mezi které patří Nick Knight, Brigitte Niedermair, Lea Colombo nebo Charlie Chops. A ještě stihla vytvořit zakázkové kousky pro Beyoncé, Shy Girl, Tove Lo nebo Sam Smith. 

Stark navrhuje v první řadě umělecké a designové objekty, které nesou silné sociální poselství. Ve své tvorbě se zamýšlí nad diskriminací žen nekonfekčních velikostí módním průmyslem a světem vysoké módy. Stark ukazuje, jak je naše vnímání těla a krásy omezené, selektivní a zcela poplatné systému, který nás učí svá vlastní těla nenávidět. Její korzety předávají tohle sdělení jasně – netvarují a nedrží tělo tak, jak bylo původně zamýšleno, ale záměrně ho deformují. Výsledek je ohromující, což je vidět na fotografiích, které jako by nám ukazovaly svět za zrcadlem Alenky v říši divů. 

Její dosud nejviditelnější spoluprací se staly couture kousky vytvořené na míru pro Victoria's Secret World Tour 23. Právě tato značka, která změnila pohled na vlastní tělo v nultých letech nejedné mileniálce, se na podzim 2023 pokusila o rebrand, který by měl konečně ve středu zájmu skutečnou ženu, nikoliv její karikaturu pocházející z hlav tehdejších mužských generálních ředitelů brandu, jenž nám nadělil nejen podprsenky, ale také moře komplexů. Právě nad tím, čím značka pro mladé ženy kdysi byla, Stark uvažovala, než se rozhodla výzvu přijmout: „Jeden z nejvýraznějších andílků Victoria's Secret byla Miranda Kerr, která chodila na stejnou střední jako já. Připadalo mi, že mě s těmi slavnými show nějak propojuje. Vzpomínám si, že jsme si ve čtrnácti dělaly s kamarádkami přespávačky a na nich se právě na ty přehlídky dívaly. Dost nás pohlcovaly, protože v nich bylo hodně fantazie: ta křídla a celá ta atmosféra.“ Jenže za tuhle fantazii se platilo: „Druhý den jsem si říkala, že musím jako ty holky vypadat – panebože, musím začít držet dietu! Miranda byla u nás ve škole považovaná za absolutní vrchol krásy,“ vzpomíná Stark pro Vogue na své dospívání spojené s poruchami příjmu potravy a s šikanou, která se týkala jejího těla.

I proto s přijetím nabídky nejdřív váhala, ale nakonec se rozhodla, že její přístup by mohl být ten pravý. Pro speciální show vytvořila tři unikátní korzety, pro sebe a pro dvě modelky, ve kterých vypadají jako snové víly. Jenže ženská těla plných a různorodých tvarů, deformovaná a nepřehlédnutelná, nebyla přijata s otevřenou náručí především konzervativní částí internetu, která promo fotky jejího počinu zasypala pohoršenými komentáři. Mezi nimi Stark zaujal jeden: „Bring back Gisele.“ Vyjadřoval povzdychnutí nad časy, kdy jednou z hlavních tváří značky byla brazilská supermodelka Gisele Bündchen. Stark neváhala, nechala tohle instagramové zvolání vytisknout na kolekci triček a připojila snímek sebe samotné s odhaleným břichem a stehny, v ruce zmrzlinu nebo sendvič. „Ten slogan má vytrollit trolly a posloužit jako odpověď na online šikanu, se kterou se v posledních měsících já a moje modelky potýkáme,“ napsala na svůj Instagram. 

Během nedávného týdne módy v Miláně představila svou novou uměleckou instalaci v galerii nadace Sozzani, kde se také kromě fotek a korzetů objevily kalhotky Panty: „Místo toho, abych se snažila bojovat s tělem, jak to dělám v případě  korzetů, nebo abych tělo přetvářela do různých extrémů jako ve své couture tvorbě, si kolekce Panty hraje s měkkostí a tvarem těla. Jde o kousky, které mají opravdu jednoduché střihy a dávají krásně vyniknout křivkám."

Její radikální přístup k ženskému tělu se opírá o mnoho stereotypů, které si spojujeme s extrémním pojetím ženskosti: Pracuje s mašlemi, stuhami, krajkou, saténem. To vše ovšem používá jinak a dává signál k větší inkluzivitě. I v našich nejistotách se totiž skrývá, podobně jako v její tvorbě, umělecké dílo.