„Potřebujeme v módě daleko více žen,“ říká návrhářka Vivetta

Se zakladatelkou značky Vivetta, módního projektu, který vzešel z vášně pro výšivku a růžovou, jsem si povídala nejen o začátcích její kariéry úspěšné tvůrkyně a o tom, jaké bylo oblékat legendární pěvecké duo Ricchi e Poveri a o inspiraci českým animovaným filmem, ale i o postavení žen nejen v módním průmyslu.

Na náš videorozhovor se Vivetta, energická krátkovláska v romantické halence, přesouvá do rozkvetlé zahrady. Vysvětluje, že právě tam dělá rozhovory vůbec nejraději. Zmíní se, že vystudovala uměleckou akademii, ale zamilovala se do módy a kariéru ve fashion průmyslu odstartovala v oddělení designu a návrhů u Roberta Cavalliho, kam se dostala na stáž coby výherkyně soutěže pro mladé tvůrce. Zůstala tam i po konci stáže a během tří let vystřídala nejrůznější pozice: „Byla to v podstatě malá rodinná firma, v oddělení designu nás tehdy bylo zhruba patnáct a otáčeli jsme se podle potřeby. Chvíli jsem byla v pánské divizi, chvíli v dámské – tou dobou byl náš kreativní ředitel Lorenzo Serafini, který má dnes vlastní brand Philosophy. U Cavalliho jsem se naučila o módním provozu opravdu hodně, a především jsem přišla na to, že mě moc baví pracovat s tisky, grafikou, a hlavně jsem se začala specializovat na výšivku.

Právě zkušenost u Cavalliho mě kariérně posunula – chtěla jsem konečně využít vlastní kreativní nápady a v roce 2008 jsem založila Vivettu. Konečně jsem tak mohla dát průchod všem svým nápadům a odrážet se od vlastních inspiračních zdrojů. Vivetta začala jako malinký brand, na sezonu jsem připravila vždycky šest modelů a postupně jsem rostla. V roce 2012 se mi podařilo najít vhodnou distribuci a showroom v Miláně, ale opravdový posun vpřed nastal, když mě Giorgio Armani vybral jako jednu z tvůrkyň v rámci skupinové přehlídky pořádané během fashion weeku v Miláně na sezonu podzim – zima 2015/16." Od té chvíle se Vivetta posunula do mezinárodního povědomí, ale především i do toho italského. „Mám totiž pocit, že moje věci mají daleko větší úspěch v zahraničí než doma. Bývá zvykem, že návrhář prodává nejvíc na domácím trhu, ale pro mě to tak docela neplatí. Moje kousky se vyznačují velkou barevností, osobitostí a kreativitou a Itálie je přece jen dost konzervativní země a zároveň se tu jde dost po trendech, takže se naše věci daleko víc líbí publiku s mezinárodním vkusem.“

Od té chvíle značka Vivetta rostla a před dvěma lety se jí díky vhodnému byznysovému partnerovi povedlo postavit se na vlastní nohy. Dnes kromě čtyř dámských kolekcí ročně tvoří také čtyři kolekce bižuterie, obuvi a tuto sezonu představí i řadu pro děti: „Je to kolekce pro holčičky. Zrodila se už v roce 2014, ale kolem covidu, který přinesl řadu neočekávaných starostí, například se nám například nedařilo najít vhodného výrobce, jsme ji nechali ležet ladem. Na trh ji znovu uvádíme právě teď. Je to v podstatě taková řada mini-me. Nabízíme velmi podobné modely jako máme pro ženy, jen v dětských verzích. Extrémně mě to baví i proto, že sama mám malou holčičku a vymýšlet pro ni oblečky je obrovsky zábavné,“ popisuje s nadšením Vivetta Ponti.

Trendy sleduji, ale beru si z nich to, co je autentické pro mě. Aktuální dvě sezony pracuji s trendem spodního prádla, který se do mých kousků promítá. Tohle mi sedí. Mám kolekci vintage nočních košilek, pyžam, nejrůznějších kousků ozdobených peřím a pracuji také s průhledností. Trendy tedy sleduji tak, že se snažím nejít přes svou vlastní přirozenost. Kromě toho, aby moje kousky byly krásné, což také není univerzální měřítko, protože nikdy se nic nemůže líbit úplně všem, se snažím, aby měly nějaký zajímavý nápad nebo detail, díky kterému působí osobitě. Na tuhle sezonu jsem si vzala jako téma růže a pracovala jsem s čalounickými textiliemi a sametem, na které jsem aplikovala štrasové kamínky. Líbí se mi vytvářet propojení, která jsou nečekaná, a můj cíl je v tomto duchu připravit celou kolekci. Ta obyčejně čítá na 130 kousků, takže tam najdete i jednodušší věci, které ji propojí. Vždy připravuji celé looky, které nakreslím a navrhnu, a podle potřeby pak případně kolekci rozšiřujeme. Ale především: Mě nezajímá tvorba basic kousků, které můžete najít kdekoli jinde. Stačí chvíli scrollovat Instagramem a zjistíte, že všeho je nadbytek – obchodů, oděvů… Takže se snažím zůstat hlavně věrná sama sobě a tvořit věci, které nejspíš nebudou pro každého, ale uspokojí specifickou zákaznickou skupinu. Obecně nerada přemýšlím nad konkrétní cílovkou. Kdo má Vivettu rád, bude ji nosit, ať už je jakéhokoli věku. Svoje návrhy sdílím třeba se svou maminkou, které je pětašedesát a je to neskutečně stylová dáma a moji značku nosí. Stejně tak si ji kupují pětatřicátnice. Ráda bych, aby Vivetta byla skutečně pro všechny bez rozdílu.

Je to žena rafinovaná, s mezinárodním vkusem a přehledem. Nemyslím, že tvořím věci pro ženy klasické, které by se bály experimentovat. Myslím u navrhování na ženy, jejichž styl se mi líbí, i na ty, které sleduji na Instagramu, jako je básnířka Greta Bellamacina. Baví mě ženy, které jsou společenské, ale tráví čas také doma v rodinném kruhu. Ženy, které dokážou skloubit každodennost a aktivní společenský život. Ráda tvořím pro silné a nezávislé ženy, které mají osobnost, svůj vlastní svět a zájmy. A moc hezká věc také je, že se mi ozývají ženy napojené na umělecký svět – galeristky, architekty, interiérové designérky. Takhle jsem se spřátelila s ředitelkou benátského bienále, kurátorkou Cecilií Alemani. Ta měla na jedné ze svých oficiálních fotografií náš límeček s rukama. Na to konto jsem jí napsala a darovala jí košili Museo z kolekce 2020, která měla nejrůznější detaily váz a řeckých ornamentů inspirovaných galeriemi s klasickým uměním. Od té doby si píšeme, což mě neskutečně těší. Obecně mi dělá radost zpětná vazba jak od zákaznic, které mají jeden kousek, tak od těch, které se vracejí každou sezonu a dost často mi píšou, že právě moje kousky jsou ty, co rády vytáhnou, když zrovna nemají den, protože je dokážou rozveselit.

Ženský, rafinovaný, surrealistický a romantický. Hodně si hraju s kontrasty a v každé kolekci mám vždycky nějaký typ látky, který jde více do mužské krejčoviny. I obyčejná košile, se kterými často pracuji, je v zásadě kus z pánského šatníku.

Mám spoustu zálib a vášní. Miluju grafiku a grafický design, často čerpám z knih, ale také z interiérového designu nebo z fotek. Mám moc ráda staré filmy, především ty animované z šedesátých let – mají velmi specifickou estetiku, kterou bych popsala jako pastelovou. Baví mě i čeští tvůrci jako Hermína Týrlová, Jiří Trnka nebo Jan Švankmajer. Inspirují mě také nejrůznější vintage předměty, staré přebaly knih nebo tapety. Tyhle inspirační zdroje mi dobře slouží při práci na výšivkách, kde dokážu dobře zachytit nejrůznější barevné odstíny a plastické detaily. A také miluju růžovou. Tu jsem začala používat už v samých začátcích a dochází mi, jak v kolekcích v letech 2008 a 2009 bytostně chyběla. Tehdy bylo všechno hodně čisté a dominovaly spíše tmavé nebo neutrální barvy. Ale s černou pracuji také. Mám ráda kontrasty a v některých kolekcích dokonce černá dominuje a je to pro mě zase něco trochu nečekaného, což tvoří podstatu mojí práce: nečekanost v detailech, v barvách i ve výšivkách.

Ano! Zvířata miluju, kočky obzvlášť. Sama mám dvě a brzy nejspíš přibyde třetí. Jsou krásné a líbí se mi, že mají něco, co odkazuje k čistotě, měkkosti, odpočinku. I proto je v mých kolekcích můžete často najít. Třeba v té na jaro – léto 2015, kde jsem měla výšivky siamek. Siamky jsou překrásné kočky s krátkou srstí a neskutečně modrýma očima. Dokonale se to snoubilo s mojí pastelovou estetikou.

Ani pro mě to nebylo vždycky nejsnazší. Jde o sektor, kde se točí hodně peněz a lidí. Velmi těžký moment pro mě nastal po úspěchu na přehlídce pro Armaniho, kdy jsem se musela rozhodnout, s kým a kam se ve své kariéře vydat. Nekonečné meetingy s advokáty, smlouvy... Tolik času, který jsem mohla věnovat tvorbě, a místo toho jsem běhala po schůzkách. Při nich jsem si všimla, že ve světě módy jsou na vrcholových pozicích téměř výhradně muži. Mnoho z podnikatelů v tomhle byznysu má pocit, že když jste žena, a navíc v kreativní profesi, spoustu věcí si nedokážete dát dohromady. Sama si o sobě nemyslím, že bych byla méněcenná, ale oni ve mně ten pocit dokázali vyvolat. Jsou to takové náznaky, fráze, které slýcháte, typu „to vám nebudeme vysvětlovat, to je zbytečné“, prostě hodně nepříjemné věci. 

A to ani nemluvím o svojí další zkušenosti, kterou mám za sebou jako matka tří dětí. Jsem hrdá máma a mateřství nevnímám jako překážku v kariéře. Děti jsou velká radost, přinášejí novou energii. Děti jsem hodně kojila a nevyhnutelně jsem je s sebou často nosila. Tehdy jsem slýchala nenápadné, ale o to nepříjemnější otázky typu „dokdy budeš kojit?“ Což znamenalo: „Kdy už ho necháš doma?“ Absolutně mě nerespektovali nejen jako ženu, ale jako matku. Tohle by se skutečně mělo změnit! 

Potřebujeme v módě daleko více žen a obecně na vrcholových pozicích ve firmách. Já se svojí zkušeností vím, že bych nikdy nechtěla, aby v mé firmě musely ženy mateřství vnímat jako překážku nebo mít výčitky, protože rok nebudou v pracovním procesu. Je to přece něco naprosto přirozeného a měli bychom si umět vycházet vstříc a pomáhat. Mluvila jsem o tom, že jsem se jako žena a máma ve svojí pozici hodně trápila, i s dalšími ženami. Ne nutně s návrhářkami, ale například s novinářkami nebo stylistkami, které se mi svěřily, že i ony se s tímto tlakem potýkaly. Některé dokonce z toho důvodu mají jen jedno dítě, i když by rády víc. Tohle by se rozhodně dít nemělo. Mělo by se o tom rozhodně mluvit víc. Myslím, že ženy mají tendenci usměrňovat to, co je baví, a věnovat se raději jiným oborům, protože jsou tu neustále ti, kteří nás nutí cítit se provinile. Náš soukromý život by v žádném případě neměl ohrožovat naši kariérní budoucnost. 

Když pominu tuhle kapitolu, je to prostě náročná práce v náročném prostředí. Mám za sebou hodně rozhodování, někdy jsem se rozhodla správně, jindy ne, což znamenalo o dost práce a úsilí navíc… Kdyby to bylo jen o navrhování, byla by to procházka růžovým sadem. Aktuálně je firma stabilní a vše jde, jak má. Ale snadné to nebylo. Značek je na trhu spousta, ale aby to fungovalo, musíte na to mít i správnou povahu a osobnost. Pracovala jsem často pod velkým tlakem, který by pro mnohé nebyl snesitelný. Můj muž, se kterým jsem už dvanáct let, mi občas říká, že je neuvěřitelné, že i po takové době dokážu být ještě stále kreativní. Ten tlak, plnění smluv a závazků je neskutečný. Jenže pro mě je navrhování jako terapie. Když trávím hodně času na schůzkách, vyloženě se těším domů, až si sednu k návrhům. Tu kreativní část, kvůli které to celé dělám, se snažím používat i tímto způsobem. Je to moje vášeň a na konci dne mi to dělá strašnou radost.

Stylisté na tomto festivalu obvykle začínají pracovat už koncem prosince – začátkem ledna. Jsou to docela šibeniční termíny vzhledem k tomu, že kolidují s prezentací nových kolekcí, na kterých ještě děláme. Bylo tuším druhého ledna, když za mnou s tím návrhem stylistka Rebecca Baglini přišla. Dala jsem si chvíli na rozmyšlenou, přece jen jde o velké umělce, které doma posloucháme s manželem, máme je v playlistu i na různé oslavy a přípitky. Jejich hudba mě vrací zpět do dětství v osmdesátých letech, kdy jsem byla jejich velká fanynka. Nakonec jsem to vzala jako výzvu a postavila jejich look na svých vzpomínkách z dětství. Oblékat mladé hudebnice je přece jen dost jiná disciplína než stylovat dva umělce, kteří už toho mají hodně za sebou, mají v showbyznysu dlouholeté postavení a samozřejmě svůj styl a identitu. Ale proč to nezkusit! Přišla jsem za nimi s pár návrhy, které se jim líbily, a z té spolupráce vzniklo něco, z čeho mám neskutečnou radost i proto, že jsem se s nimi mohla lépe poznat. Jsou to zlatí lidé! 

Mám moc ráda Jean Seberg, herečku z filmu U konce s dechem, ta už bohužel nežije, ale moc ráda bych jí navrhla šaty.

Aktuálně připravuji kolekci jaro – léto 2025. Téma teprve vybírám. Je to takový kreativní chaos, tisíce moodboardů a fotek všude. Kolekce pro mě funguje vždycky jako příběh, někde začne a uvidíme, kam mě dovede. Nejdříve jdeme ven s resort kolekcí a zhruba dva měsíce nato představíme hlavní řadu. Resort je v našem podání jednodušší a nositelný, řekněme na každý den, a na ten pak tematicky navazuji s kolekcí hlavní. Aktuálně jsem se ponořila do témat kolem květin, začala jsem dokonce zahradničit, tahám pytle se zeminou... Snažím se, aby moje květinová témata nebyla banální a měla vždycky nějaký nápad. Ale ano, bude tam i květinová výšivka, jak je u Vivetty dobrým zvykem.