Novodobí superhrdinové: dárci orgánů

Představte si, že i vy se může stát hrdinkou a zachránit život jiného člověka. V současné transplantační medicíně neexistují tak velké bariéry, jak se na první pohled může zdát. Na možnost dárcovství upozorňuje Den dárcovství a transplantace orgánů, který si připomínáme každoročně začátkem října. „Pacienti po transplantaci ledviny mají nesrovnatelně kvalitnější život, protože již nemusí docházet na dialýzu a celkově jejich organismus funguje lépe. V Evropě patří Česká republika mezi 43 sledovanými zeměmi mezi ty nejlepší. Dostupnost ledvin od zemřelých dárců je v naší zemi vynikající, vyšší než v okolních zemích,“ říká prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Transplantcentra IKEM.

Před devíti lety Janu výrazně omezovalo autoimunitní onemocnění ledvin, o němž neměla tušení. Měla obtíže s dýcháním i s celkovým vyčerpáním organismu, dlouhodobě ji trápil kašel, píchalo ji mezi žebry, což jí ztěžovalo každodenní fungování. Že se potýká s vážným autoimunitním onemocněním, zjistila Jana díky krevním testům. „Ukázalo se, že mi ledviny fungují pouze na 40 %. Lékaři řekli, že mi musí provést biopsii, aby se vědělo, z jakého důvodu k selhání došlo, a mohla se určit konkrétní diagnóza. Když jsem se dozvěděla, že v nemocnici už musím rovnou zůstat, sesypala jsem se,“ vzpomíná na svůj prvotní šok Jana. Ani po stanovení diagnózy se pacientce bohužel neulevilo. Z⁠⁠⁠ úst lékařů se dozvěděla, že trpí iGa nefropatií, tedy chronickým autoimunitním onemocněním. Velký strach z budoucnosti prožívala hlavně s ohledem na dva syny, kteří na ni doma čekali. Určitou naději dávala Janě léčba, na kterou docházela do Nefrologického centra ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Cílem terapie mělo být zpomalení nebezpečného selhávání ledvin. Nemoc se však zbrzdit nepodařilo.

„Zhruba během půl roku se bohužel ukázalo, že se progrese mého onemocnění nezpomaluje, naopak mne selhávající ledviny poškozují čím dál rychleji,“ popisuje vývoj sama pacientka. „Jakmile lékaři zjistili, že nefropatie takhle rychle postupuje, odkázali mě do péče Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).“ Z nových vyšetření bylo jasné, že Janu zachrání pouze transplantace ledviny. Potřebný orgán jí chtěl nejprve darovat tatínek, se kterým má Jana stejnou krevní skupinu. „Manžel se však léčí s různými chorobami, takže ho lékaři zamítli jako vhodného dárce hned po prvních odběrech krve,“ popisuje Janina matka další slepou uličku, v níž se tehdy společně ocitli. V rodině byli z nastalé situace všichni zdrcení. Nemoc pro ně představovala velký krok do neznáma, nápor na psychiku mohutněl. Další teoretickou dárkyní mohla být matka pacientky, paní Olga. Odběry ale ukázaly, že se krevní skupiny obou žen liší, takže by případná transplantace měla výrazně složitější průběh. Ale lékaři, dárkyně a příjemkyně se rozhodli, že do toho půjdou. V roce 2016 se jednalo teprve o 21. případ transplantace od žijícího dárce s nekompatibilní krevní skupinou.

Pochybnosti, že jde o správný krok, měla spíše dcera než matka: „Bála jsem se, že by se mámě mohlo něco stát a že bych si to pak neodpustila,” vrací se Jana do období těžkého rozhodování. Aby se neunáhlila ani maminka-dárkyně a zdravotníci měli jistotu, že si plně uvědomuje, co pro ni transplantace bude obnášet, musela Olga podstoupit psychologické vyšetření. „Šlo o příjemný pohovor s Radkinem Honzákem, který na moje rozhodnutí dát dceři ledvinu souhlasně pokyvoval,“ přibližuje Olga kontrolní proceduru, jíž musí v IKEMu projít každý dárce. „Dárce má právo kdykoli od dárcovství ustoupit. Pokud má pochybnosti či otázky, má možnost je kdykoli konzultovat se specialisty transplantačního centra včetně psychologa. Podobně i potencionální příjemce ledviny od žijícího dárce má právo jeho ledvinu neakceptovat. Tato rozhodnutí musejí být respektována. Jsou-li však oba dobře informování, je snazší se rozhodnout pro darování i přijetí nového, kvalitnějšího života. Všem, kdo jsou na začátku rozhodování, doporučuji stránky www.transplantacenenitabu.cz coby zdroj ověřených informací od odborníků,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM. 

Následovalo kolečko fyzických vyšetření. „Mamka musela na sono, mě zase čekaly všechny možné rentgeny. Vyšetřovali mi srdce i plíce, aby se ověřilo, jestli mám v pořádku všechny ostatní orgány. Bylo důležité ověřit, že nemám v těle žádný zánět, součástí tedy bylo i zubní vyšetření,“ vyjmenovává Jana. Kvůli odlišné krevní skupině ji navíc lékaři museli hospitalizovat už týden před transplantací a doslova očistit její krev od protilátek, které by si přirozeně vytvořila proti krvi své matky. Na operační sál šla nejprve Olga coby dárkyně. „Předem jsem prosila pana docenta Jiřího Froňka, jestli by mě po zákroku mohl informovat – až bude jasné, že všechno proběhlo dobře. Opravdu své slovo dodržel a přišel mě na ARO vzbudit, aby mi řekl, že mi ledvina krásně funguje a že maminka už leží na nemocničním pokoji a je v pořádku,“ přibližuje obrovskou úlevu Jana. „Poslední rok před transplantací jsem se cítila hrozně unavená, nejradši bych tehdy prospala den i noc. Navíc se mi špatně dýchalo, bylo to omezující. Dnes sice musím užívat spoustu léků, ale na to jsem si zvykla a celkově se cítím jako zdravý člověk.“ Olga žádné zvláštní změny nepociťuje. „Když pominu jizvu, kterou po transplantaci mám, pokračuju dál ve svém životě,“ hodnotí po osmi letech Olga. Změnou však prošel vztah obou žen. „Vždycky jsme na sebe s mámou byly napojené, ale to, co se děje po té transplantaci, je kolikrát až neskutečné. Stává se nám třeba, že nás obě v ten samý moment rozbolí hlava,“ popisuje Jana své pocity. 

Podobně jako příběh Jany se mohou odvíjet příběhy dalších pacientů, kteří jsou na náhradě funkce ledvin životně závislí. V ČR přibližně 6 500 z nich dochází několikrát týdně na hemodialýzu, tedy přístrojovou filtraci krve za účelem odstranění odpadních látek metabolismu a přebytečné tekutiny, která obvykle trvá 3 – 5 hodin. Kolem 10 % těchto osob čeká na novou ledvinu. Ideální je, pokud se v pacientově okolí vyskytuje žijící dárce, ochotný ledvinu darovat. „Díky žijícímu dárci se obvyklá doba čekání může dramaticky zkrátit. Často se transplantace stihne před zahájením dialyzační léčby, během níž se mohou rozvinout zdravotní komplikace, které budoucí transplantaci ztěžují. Dialýza také nahrazuje funkci ledvin jen z části: odstraňování zplodin metabolismu je při ní neúplné a není nahrazena funkce ledvin ve smyslu tvorby některých významných hormonů. Čím kratší dobu tedy člověk na transplantaci čeká na dialýze, tím menší jsou dopady na jeho prognózu a kvalitu života,“ uzavírá MUDr. Rajnochová Bloudíčková.