The Vogue Business: Size Inclusivity Report pro jaro – léto 2025

Vogue Business zjistil v exkluzivním průzkumu následující: V téhle sezoně nedošlo téměř k žádnému posunu, co se týče inkluzivity v módě a velikostech. Zjištění ovšem není žádným překvapením po ty, kdo sledovali módní přehlídky. Hnutí body positivity ztratilo v mainstreamové kultuře dech ve chvíli, kdy téma opustily celebrity a influenceři opět začali velebit hubenost v souvislosti s nárůstem užívání léku Ozempic. A jak se předpovídalo, jasně se tenhle trend projevil už na přehlídkových molech kolekcí na jaro – léto 2025. Zpráva Vogue Business se zaměřila na zkoumání inkluzivity, co se velikostí týče. Ukázalo se, že na tomto poli dochází ke stagnaci v New Yorku, Londýně, Miláně a Paříži.

Z 8 763 looků, které se prezentovaly na 208 přehlídkách a prezentacích, bylo 0,8 % ve velikosti plus size (v USA je to velikost 14+), 4,3 % bylo mid size (velikost 6 – 12 v USA) a 94,9 % straight size (v USA 0 – 4). Plus size zastoupení je na stejné úrovni jako v minulé sezoně – 0,8 %. Zastoupení střední velikosti (mid size) se zvýšilo o půl procenta, za což částečně můžou výstupy svalnatých mužů v rámci doprovodného aranžmá na mole. Je ale evidentní, že se zvýšil počet straight size modelek.

U některých nejvýznamnějších módních luxusních značek pokračuje pokles zastoupení velikostí plus size a mid size. Emma Davidson, ředitelka sekce módy ve společnosti Dazed, která již řadu let informuje o inkluzivitě ve velikostech nebo jejím nedostatku, říká: „Když to vezmu z dlouhodobého hlediska, tohle pro mě byla nejhorší sezona. Chvíli jsem měla pocit, jako by se značky k inkluzivitě ve velikostech obracely zády. V téhle sezoně jsem několikrát seděla na přehlídce a uvědomovala si, že nevidím žádné zastoupení větších velikostí tam, kde byly dříve vidět. Tahle sezona zatloukla hřebík do rakve inkluzivitě ve velikostech.“

Stejně jako v předchozích sezonách, analyzoval Vogue Business i letos každou přehlídku a prezentaci v New Yorku, Londýně, Milánu a Paříži. Důvodem bylo vypočítat podíl straight size, mid size a plus size z celkových looků. Značky byly kontaktovány, aby výzkumníkům umožnily ověřit data, a informovány, že pokud neodpoví, použijí se prvotní data, jež shromáždil Vogue Business. Rozsahy velikostí byly stanoveny na základě typických velikostí vzorků pro přímé třídění a zavedených definic střední a plusové velikosti.

Stejně jako v předchozích sezonách byla na čele inkluzivity pařížského žebříčku značka Ester Manas. Z 28 looků přehlídky jsme viděli devět modelů střední velikosti (25 %) a sedm modelů větší velikosti (31, 1 %). Během show s názvem The Elephant in the Room trůnil na předváděcím mole nafukovací slon. O přehlídce reportovala Nicole Phelps z Vogue Runway. Uvedla, že k vidění byl i panel, na kterém visely fotografie od Helmuta Newtona, tričko s nápisem Ozempic Games a věta, která hovořila za vše: „Mám přehánět, když vysvětluji, kdo jsem, nebo zůstat nepochopený?“ Slon v místnosti odkazuje na fakt, že jde o značku, která dbá na inkluzivitu ve velikostech v zemi, kde se za baculaté křivky považuje už velikost US 6/EU 38. Návrhářka Ester Manas řekla Phelpsové: „Tohle je náš slon – velmi trendy a citlivé téma. Nechtěli jsme za každou cenu mluvit o velikostech. Šlo nám jen o to, abychom vyráběli oblečení pro každého.“

Na druhém místě skončil v pařížském klání návrhář Rick Owens, který poslední dobou dbá na rozmanitost těl svých modelů – v téhle sezoně z 56 jeho looků bylo 19 ve velikosti mid size a 9 ve velikosti plus size. Co se týče pařížského žebříčku, došlo v letos k několika významným změnám. Značka Mugler (hlavní opora žebříčku od svého návratu na přehlídková mola pro sezonu podzim – zima 2023) nepředvedla v téhle sezoně žádné modely střední nebo větší velikosti. Znovu se ale dostal do žebříčku Chanel (poprvé od sezony podzim – zima 2023 a také poprvé od odchodu Virginie Viard), a to s 3,9 % mid size a 1,3 % plus size looků, které vynesly modelky Jill Kortleve a Alva Claire. Na pařížském seznamu se v první desítce zaskvěla některá nová jména. Čtvrté místo obsadila značka Abra (11,4%  mid size a 2,9% plus size), na pátém místě jsou dánští Ganni (11,1 % středních velikostí). 

V Miláně chybí velikostní rozmanitost modelů už od chvíle, kdy Vogue Business začal reportovat údaje o inkluzivitě ohledně velikostí. Ani letošní sezona není jiná. Nepodařilo se nám sestavit žebříček deseti nejlepších, protože pouze na devíti přehlídkách byl zastoupen alespoň jeden model ve velikostech mid size nebo plus size. Pouhých 0,3 % z celkového počtu looků bylo plus size, 1,7 % mid size. Závěr je jednoznačný: Na milánských přehlídkách bylo 98 % looků v straight size.

U příležitosti oslav desátého výročí existence vynesla letos značka Sunnei na přehlídkové molo v Miláně starší modely. Šlo zároveň o nejrozsáhlejší přehlídku v Miláně, přičemž třetina looků byla ve střední velikosti. Modelkami se staly ženy, jejichž casting proběhl v ulicích Londýna a Milána. Simone Rizzo a Loris Messina, zakladatelé značky, uvedli: „Chtěli jsme předvést nefiltrovanou ženskou krásu. Taková je filozofie značky.“

V milánském žebříčku inkluzivity zaujala druhé místo značka Boss (14,6 % mid size a 1,8 % plus size). V hvězdně obsazených přehlídkách se blýskli například italský plavec Nicolò Martinenghi, americký tenista Taylor Fritz, thajský herec a zpěvák Mew Suppasit a redaktor časopisu ES Magazine Ben Cobb (značka odmítla potvrdit konkrétní velikosti modelů, ale mezi mužskými modely byli muži středních velikostí). Švédský label Rave Review (v minulé sezoně na prvním místě milánského žebříčku) se umístil na čtvrtém místě se třemi looky ve střední velikosti z celkových 25.

Marco Rambaldi v milánském žebříčku bodoval na třetím místě, a to za celkovou rozmanitost. Nejvyšší zastoupení měl v oblasti nadměrných velikostí: 4 plus size looky, což představuje 9,1 % procenta z celkového počtu předvedených looků (následuje Tokyo James s 2,5 % plus size zastoupením a Max Mara s 2,1 %). Modelky vynesly 3 looky ve střední velikosti (6,8 % procenta). Návrhář se svěřil: „Chtěl jsem oslavit krásu těl, která jsou považována za ,jiná', a tímhle způsobem upozornit na queer a plus size komunitu.“ Rambaldi pokračuje: „Inkluze je pro nás něco zcela přirozeného. Je součástí naší DNA od vzniku značky v roce 2017. Tvořit módu je pro nás zároveň společenskou a politickou záležitostí. Zajímá nás problematika rovných práv a genderu. Bohužel si myslím, že inkluzivita byla považována za jakýkoli jiný trend; asi se to tehdy hodilo. Hrdě pokračujeme v naší cestě a děláme to, co považujeme za správné. Značka se zrodila kolem komunity, která nás obklopuje. Naší touhou bylo dát hlas a estetiku těmto lidem, kteří si možná dříve mysleli, že se s nimi nepočítá.“

Jak dopadl New York? Na přehlídkách vzrostlo zastoupení střední velikosti z 3,1 % za minulou sezonu na 5,5 % v tomto roce. Z 59 značek, které se ukázaly na NYFW a byly započítány do reportu, představilo 27 z nich alespoň jeden look ve střední velikosti. Zastoupení plus size stagnovalo a činilo opět 0,8 %.

Na celé řadě špičkových  přehlídek v New Yorku jsme viděli svalnatější mužské modely v oděvech střední velikosti. Pouze 4 z 10 nejlepších newyorských značek zahrnovaly velikosti plus size, a to Bach Mai, Willy Chavarria, Rio a PH5. Pro srovnání – v minulé sezoně to bylo 6 z 10. Ze seznamu vypadla pro tuhle sezonu hrstka obvyklých stálic, a to včetně Eleny Velez a Eckhaus Latta, v jejichž přehlídkách jsme neviděli žádné plus size nebo mid size modelky. Ze seznamu vypadli i Christian Siriano a Batsheva, kteří ani žádnou přehlídku neměli. Bach Mai se v této sezóně již počtvrté v řadě dostal na první místo žebříčku inkluzivity ve velikostech na NYFW –  s 33,3 % looků v mid size a 18,5 % plus size.

Jako obvykle byl Londýn z celé „velké čtyřky“ nejrozsáhlejším týdnem módy – viděli jsme zde celou řadu nových talentů. V téhle sezoně se na prvním místě ohledně inkluzivity umístila londýnská návrhářka Karoline Vitto. Byla jedinou návrhářkou, která měla 100 % mid size a plus size velikostí (72,7 % mid size a 27,5 % plus size). Když se návrhářky po její show v zákulisí zeptali, co si myslí o trendu zpomalení velikostní inkluzivity, řekla: „Neudělala bych to jinak. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, protože jsem taková, jaká jsem. Navrhuji pro někoho, kdo vypadá trochu jako já. Potřebuji si všechno vyzkoušet – není možné, abych jen tak něco stvořila, aniž bych pochopila, jak se v tom bude člověk cítit.“

Značka Chopova Lowena volí jasný přístup. Při castingu se zaměřuje na rozmanitá těla. V londýnském žebříčku se značka umístila na druhém místě s 68,8 % mid size a 4,1 % plus size. Při výběru modelů a modelek, která vysílá na přehlídková mola, spolupracuje se Sarah Small, zakladatelkou castingové agentury Good Catch, a často obsazuje své kolegy z módní branže. Emma Chopova a Laura Lowena, zakladatelky společnosti, nám odepsaly: „Na molo posíláme úžasné lidi. Jsou zárukou, že se naší společnosti dostane dobrých referencí.“ Přehlídka byla letos inspirována gymnastikou a viktoriánskou érou střiženou americkým západem. Na mole se prošli jejich kamarádi a přátelé, například šéfredaktor Ssense Alex Kessler nebo nákupčí Calvin Holmes, a dále pak otec Steffa Yotky (pracuje na pozici head of content) spolu s gymnastkou Becky Downie.

V téhle sezoně na přehlídkových molech prakticky nebyly zastoupeny postavy s běžnými křivkami. Značky s pouze jedním mid size lookem se tudíž dostaly do top desítky žebříčku ve všech hodnocených městech. A jak nám populace jako celek hubne, což je vidět hlavně ve světě celebrit a v módním průmyslu, i modelky původně malých velikostí hubnou na velikost 0. Mnozí tohle považují za nezdravé. Sílí kritické hlasy, které připomínají problémy spojené s 90. léty, jimž dominoval trend heroin chic a velikost 0. V loňském roce jste si o tom mohli přečíst ve Vogue Business, Dazed, The Telegraph a desítce dalších publikací. V letošní sezoně se téhle problematice věnuje daleko více prostoru.

Za mnohými problémy stojí Ozempic, lék GLP-1 původně určený pro léčbu cukrovky. Získal ale popularitu coby přípravek na hubnutí zároveň s dalšími přípravky, jako jsou Mounjaro a Wegovy. Ozempic byl dříve poměrně drahou záležitostí, užívaly ho celebrity a influenceři. Nyní je levnější a dostupnější. Bank of America očekává, že do roku 2030 bude používat GLP-1 asi sedmina americké populace. Analytici předpovídají, že se sníží poptávka po větších velikostech, protože lék se začne běžně používat. Zvyšuje se počet influencerů, kteří Ozempic propagují na svých online platformách.

Emma Matell, castingová ředitelka, která letos pracovala na přehlídkách v Londýně, Milánu a Paříži, říká: „Posledních pár sezon jsem bombardovala agenty e-maily, ve kterých jsem jim psala: ,Tohle není v pořádku.' Když jsem totiž na castingu viděla modelky, které nevypadaly dobře, musela jsem se sama sebe ptát, co tu vůbec dělají. Byly vyčerpané, třásly se nebo měly modré rty.“ A dodává: „Když nastal kolem roku 2019 a 2023 boom inkluze ve velikostech, odrazilo se to na zdraví modelek, které najednou měly běžné velikosti. Ale teď je to začarovaný kruh. Pohybujeme se ve vysoce konkurenčním prostředí. Na přehlídkových molech se ukazují stále menší velikosti a modelky mají pocit, že k úspěchu stačí jediné – zhubnout.“

Pár redaktorů ve svých reportech z přehlídek vysloveně poznamenalo, že několik velkých módních domů vsadilo na extrémně vyhublé modely a modelky. Informace se dostala také na TikTok, kde jedno z videí z přehlídky jaro – léto 2025, opatřené titulkem Nejhubenější modelka všech dob, dosáhlo 160 000 zhlédnutí a 26 300 lajků. Mezi komentáři jste mohli číst: Luxusní móda hlásí návrat. To je ono! Inspirativní.

Tora Northman, zodpovědná za TikTok v Highsnobiety, říká: „Navzdory faktu, že tahle sezona byla opravdu vzrušující, co se módy týče, nemohla jsem si ji naplno užít. Důvodem byl fakt, že na pódiu byl nedostatek modelek v rozmanitých velikostech. Některé modelky mi připadaly příliš hubené. Na tuhle problematiku několikrát upozornili redaktoři během rozhovorů s lidmi, kteří navštěvují módní přehlídky. Na molech byly znatelně hubenější modelky a lidi na to reagovali. Je smutné vidět, jak se odvětví, které za posledních několik let udělalo velký pokrok, vrátilo zpět k toxickým a nezdravým způsobům z minulosti. Připadá mi ale, jako by ti, kdo to mají na starosti, stále vnímali spojení „ být hubený“ jako něco krásného a vysoce „módního“. “

Davidson říká: „Nemyslím si, že by se hubenost stala pro značky méně přitažlivou. Domnívám se, že v případě body diversity šlo jen o trend. Jakmile se jedna nebo dvě značky vrátily k tomu, co dělaly předtím, všechny ostatní zvolily stejnou cestu. Rozpočty se snižují. Vidíme to na všech přehlídkových molech. Snižuje se opulentnost přehlídek, pozvánky dostává míň lidí, méně peněz se dává do reklamních kampaní. Myslím, že peněz je tak málo, že značky rezignovaly na inkluzivní casting. Značky většinou obsazují malou skupinu špičkových plus size modelek, do které patří Paloma Elsesser, Jill Kortleve a Claire. Pokud snižují rozpočty na casting a představují neznámé tváře, aby ušetřily peníze, je méně pravděpodobné, že zahrnou plus size modelky.“

Vittoria Cerciello, stylistka, která pracuje na přehlídkách a kampaních ve všech čtyřech městech, říká: „Před pár lety se všechno zdálo skvělé. Měla jsem pocit, že jsme dosáhli kýženého standardu. V téhle sezoně jsme se vrátili k modelkám, které nosí velikost 0. O body inclusivity nemůže být ani řeč. Velké módní domy si najaly jednu nebo dvě supermodelky, které oblékají střední nebo plus size velikost. A všechny ostatní modelky jsou extrémně hubené.“

Redaktoři, castingoví agenti a stylisté se shodují, že módní průmysl se musí vypořádat jak s nedostatečným zastoupením rozličných těl na přehlídkových molech, tak s rostoucím počtem vychrtlých modelek. Ale co se s tím dá dělat?

Matell poukazuje na své rodné Dánsko. V roce 2015 tam byly zdravotní předpisy aktualizovány tak, že modelky musejí před módní přehlídkou, na kterou byly vybrány, absolvovat lékařskou prohlídku. Ta se zaměřuje na jejich duševní a fyzické zdraví, přičemž se cílí hlavně na „rizikové chování a poruchy příjmu potravy“. V Dánsku musí všechny značky dodržovat Etickou chartu módy, pokud se chtějí ukázat na Copenhagen Fashion Weeku. Ta uvádí, že návrháři by si měli být vědomi dopadu, jaký má módní průmysl na ideály krásy a jak ovlivňuje zejména mladé lidi. A měli by za to převzít zodpovědnost. Vogue Business nesbírá data během kodaňských přehlídek každou sezonu, ale minulý rok zjistil, že Copenhagen Fashion Week je mnohem inkluzivnější než kterákoli z přehlídek velké čtyřky. Matell poznamenala, že jen zřídka volá agentům kvůli obavám o zdraví dánských modelek, které se účastní castingů.

Francie v roce 2017 zavedla předpisy, ve kterých se uvádí: Modelky budou muset předložit lékařská osvědčení dokazující, že mají vyšší BMI, aby mohly pracovat. To znamená, že než se modelky vydají na přehlídkové molo, musejí jít k lékaři (což musí zařídit agentura nebo castingový agent, pokud se jedná o street cast), aby získaly potvrzení o svém zdravotním stavu. Britská módní rada vyzkoušela podobný program v roce 2016, ale později byl zrušen. Ve zprávě se psalo: „Přístup není jednotný a nezahrnuje důkladné posouzení zdravotního stavu. Z tohoto důvodu není ve Spojeném království efektivním nástrojem.“

Vogue Business oslovil čtyři velké módní rady, aby se zeptal, jaké předpisy a zásady mají pro zdraví modelek. Rada amerických módních návrhářů (The Council of Fashion Designers of America) poukázala na svou Iniciativu pro zdraví, bezpečnost a rozmanitost. Vznikla v roce 2007 a radí značkám ohledně zdraví modelek a poruch příjmu potravy, Ve stejném roce zahájila iniciativa Model Health Inquiry vyšetřování, které se týkalo poruch příjmu potravy v modelingovém průmyslu. Podnětem byla smrt dvou mladých modelek. Výsledkem bylo zveřejnění zprávy nazvané Fashioning a Healthy Future. Mezi jednotlivými body čteme: „Modelky, u kterých je identifikována porucha příjmu potravy, by měly mít povinnost vyhledat odbornou pomoc. Modelky, kterým se dostává odborná pomoc kvůli poruchám příjmu potravy, by neměly pokračovat v modelingu bez souhlasu lékaře.“ Camera della Moda Italiana, British Fashion Council a Fédération de la Haute Couture et de la Mode do uzávěrky na naše dotazy nereagovaly.

V tomto odvětví existuje řada organizací a odborových svazů, které se zajímají o ochranu duševního a fyzického zdraví modelek. Patří sem mimo jiné i obchodní asociace British Fashion Model Agents Association (BFMA) a odborové organizace modelů a modelek Equity ve Spojeném království spolu s Model Alliance v USA. Karrim Jalali (z organizace Equity) vyzval zástupce módní branže, aby kontaktovali odbory, pokud uvidí, že „jakýkoli agent, zaměstnavatel nebo kdokoli další požaduje nebo nabádá, modelky k provádění činností, které ohrožují jejich zdraví nebo bezpečnost.“

John Horner, zakládající člen a předseda BFMA, který je také výkonným ředitelem agentury Models 1, poukazuje na organizaci, se kterou spolupracuje. Jde o Be Well Collective, kterou řídí kvalifikovaný odborník na výživu. K dispozici jsou poradci, kteří nabízejí rady a informace o poruchách příjmu potravy a duševním zdraví. Horner říká: „Všichni naši členové se účastní speciálně navrženého workshopu o poruchách příjmu potravy. Jsme výborně proškoleni ohledně dané problematiky, a pokud dojde k problémům, dokážeme je bezpečně odhalit už v počátcích.“

Model Alliance lobbovala za prosazení legislativy, včetně zákona Child Model Act z roku 2013. Ten rozšířil pracovní ochranu na modelky mladší 18 let působící v New Yorku. Talent Protections Act z roku 2018 zase vyžaduje, aby agentury v Kalifornii poskytovaly informace o sexuálním obtěžování a poruchách příjmu potravy. Podle zákona Fashion Workers Act z května 2024 musejí mít modelky v New Yorku zajištěnu ochranu na pracovišti. (Model Alliance v současné době prosazuje, aby Fashion Workers Act vstoupil v platnost ve formě zákona). Sara Ziff, zakladatelka a výkonná ředitelka Model Alliance, říká: „Od modelek stále posloucháme o tlacích, kterým čelí. Je to extrémně nebezpečná záležitost. Jsou nuceny  změnit svůj vzhled na úkor svého zdraví a pohody. Modelky se dají snadno zneužít, protože chybí jejich smysluplná ochrana. Pokud je ideálem extrémně hubená modelka, bavíme se o problematice pracovního práva. Modelky na přehlídkovém mole působí jako okouzlující stvoření. Často jsou to ale mladé ženy a dívky, které postrádají základní práva a ochranu.“

Lidé, kteří jsou do problematiky zasvěcení, ale upozorňují, že samotné předpisy nemohou vyřešit problém spojený se zvýšeným počtem extrémně štíhlých modelek nebo problematiku větší inkluzivity na přehlídkových molech. Nastal čas, aby značky měly zájem obsazovat na přehlídková mola zdravé modelky a dávaly přednost inkluzivitě. Modelky by pak nemusela stresovat extrémní štíhlost jako jediný způsob, jak získat práci.

Matell se ptá: „Proč neexistuje systém, který by chránil lidi, kteří se účastní castingů? Modelky se dočkají odmítnutí desetkrát až patnáckrát za jediný den. Pokud se vám to stane, budete se chtít změnit. Pro příští sezonu budete chtít, aby to vyšlo lépe. A když se teď díváte na přehlídková mola, možná si myslíte, že to znamená zhubnout.“