Žijeme v novém středověku?

Stojím uprostřed louky v trocnovských lesích, hledím do tváře sochy Žižky sestavené z kamenných kvádrů a snažím se v ní něco podstatného vyčíst. Zpoza památníku se náhle vynoří skupina odrostlých práčat, u níž si nejsem jistý, zda jde o zpola odstrojený personál archeoparku, nebo o módní kmeny oblečené podle posledních středověkých trendů. 

Středověk neskončil, středověk trvá a znovu zažívá svůj revival. Středověk je vděčné retro, které se nevyčerpává pouhým nošením drátěných košil, suknic či škorní. Je to ideální období pro hravou idealizaci, do které pravidelně utíkáme nejen prostřednictvím fantasy, ale i návštěv hradů, historických slavností či rádoby středověkých krčem. 

To co se ale na povrchu může jevit jako nenáročná zábava či povrchní móda, však může mít hlubší a závažnější společenské základy. Společenské trendy se vracejí podobným způsobem jako ty módní, ale po delší oběžné dráze. A právě v tomto ohledu se někteří společenští vědci vážně zabývají tím, že žijeme v době neostředověku.

„Neomedievalní éra je zde a už tady zůstane,“ prohlásil Timothy Heath, analytik renomované americké výzkumné instituce RAND. „Už mnoho let vidíme známky toho, že někdejší éra prosperity a národní síly eroduje. Snažil jsem se najít způsob, jak to vysvětlit, a žádná z dostupných teorií mi moc nepomohla. Až na tu o novém středověku.“

Co si pod označením „neostředověk“ představit? Rozhodně to neznamená, že bychom zavrhli moderní vymoženosti a umělou inteligenci a navrátili se do doby husitů, hradů či mečů. Neomedievalisté však v současné společnosti rozpoznali hluboké a strukturální středověké rysy, v jejichž rámci dochází k rozpadu amerického snu, snížení sociální mobility, k demografické stagnaci a k nárůstu nerovnoměrného rozdělování majetku a bohatství. 

„Na vrcholu společnosti nového středověkého řádu jsou dvě třídy,“ je přesvědčen Heath, „a to – znovuzrozená ‚kněžská elita‘, která dominuje vyšším profesním pozicím, univerzitám, médiím a kultuře, a nová aristokracie vedená technologickými oligarchy s bezprecedentním bohatstvím a rostoucí kontrolou nad informacemi.“

Teprve pod těmito dvěma třídami se nachází třetí stav, tedy drobní podnikatelé, menší vlastníci nemovitostí, kvalifikovaní pracovníci či odborníci zaměření na soukromý sektor. Jinými slovy: střední třída, která byla na vzestupu po velkou část moderní historie, se v současnosti pomalu a téměř nepozorovaně upadá do nových forem nevolnictví.

Globálními technologickými elitami, které vládnou světu, jsou podle řeckého ekonoma Yanise Varoufakise například „lord Zuckerberg z Facelandie a sir Musk z hrabství X. Jeff Bezos nevytváří kapitál,“ vysvětluje Varoufakis, „ale vybírá rentu. A to není kapitalismus, ale feudalismus. My ostatní jsme pouzí cloudoví nevolníci, kteří si mnohdy ani pořádně neuvědomují, že tweetování a příspěvky, které na sociálních sítích vytváříme, ve skutečnosti budují bohatství pro tyto firmy.“ Nabyté bohatství se jistě nebude znovu odevzdávat do husitských kádí a před koncem světa se nebudeme ukrývat do hor. Po vrcholu, na nějž naše civilizace vystoupala, však nevyhnutelně přichází regrese, úpadek a pád.

Slábnoucí státy: Vlády budou mít problémy udržet legitimitu, zajistit domácí bezpečnost a schopnost poskytovat úroveň zboží, služeb a příležitostí, které lidé očekávají.

Rozpadající se společnosti: Národní duch se bude rozpadat, zatímco konkurující si skupinové identity, jako jsou sub- a nadnárodní komunity, získají na významu.

Nevyvážené ekonomiky: Ekonomický růst bude soustředěn do několika málo sektorů. Problémy zakořeněné nerovnosti, stagnující sociální mobility a nelegálních ekonomik se budou zhoršovat.

Pronikavé hrozby: Zmnožené nebezpečí, jako jsou přírodní katastrofy, infekční nemoci a násilní nestátní aktéři, vytvoří pocit všudypřítomného rizika, i když možnost konfliktu s konkurenčními státy přetrvá.

Nevázané válčení: Vojenské síly budou stále více tvořeny profesionálními jednotkami doplněnými kontraktory, žoldáky a sympatizujícími ozbrojenými skupinami, jako jsou milice. Oživí se starší metody boje, jako jsou vnitrostátní konflikty, obléhání a nepravidelné konflikty.