Společnost
Pohled za zrcadlo Astrid Lindgrenové očima Susanne Lieder
Natálie Debnárová18. 3. 2024
Každý zná její jméno, každý četl její příběhy. Ale kdo opravdu ví, jaká byla? Život Astrid Lingrenové přibližuje nový biografický román z pera německé spisovatelky Susanne Lieder, který vydalo nakladatelství Grada. Jak hrdinku svého díla vidí sama autorka? Existoval rozpor mezi tím, jak Astrid žila a jak o životě psala?
Foto: Binder/ullstein bild via Getty Images
Astrid Lindgren
Astrid Lindgrenová. Většina z nás by ji označila za ženu, která se uměla na svět podívat dětskýma očima a napsala příběhy, jež by každý chtěl jako dítě prožít. Jak ji vidíte vy?
Vidím ji stejně.
Jak jste si k této autorce našla vy sama cestu? Co rozhodlo, že o ní napíšete knihu?
Z nakladatelství Aufbau Verlage se mě zeptali, zda bych si dovedla představit, že o této slavné spisovatelce budu psát. Přistoupila jsem k úkolu s velkou pokorou. Každé téma si vždy důsledně rešeršuji, abych se co možná nejvíc přiblížila osobě, o níž píšu, a zůstala autentická.
Když vyslovíme nahlas názvy jejích knih, třeba Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá Punčocha nebo Karkulín, máme automaticky tendenci se usmát. Ta jména sama o sobě mají magickou moc pohladit po duši. Jaký ale měla Astrid ve skutečnosti život v době, kdy tvořila tyto postavy?
Pipi Dlouhou Punčochu Astrid vymyslela během války, kdy byl celý svět vzhůru nohama. Také další postavy vznikly v pohnutých etapách jejího životě. Vymýšlení postav a psaní se stalo balzámem pro její duši.
Vytvářela příběhy o bezstarostném dětství, ale když se podíváme do její biografie, její mládí takové nebylo. Myslíte, že psaní pro ni mohlo být i formou terapie?
Dětství ale bezstarostné vskutku měla. Spolu se sourozenci sice musela vždy přiložit ruku k dílu, ale později na tuto dobu ráda vzpomínala. Těžké časy pro ni nastaly, až když neplánovaně otěhotněla a opustila domov. Myslím, že psaní se pro ni stalo terapií i v čase, kdy si musela procházet nejhorším.
Foto: Susanne Lieder
Susanne Lieder kniha Astrid Lindgrenová
Jak si představujete Astrid jako holčičku?
Vždy, když si ji přestavím jako malou holčičku, musím se pousmát. Představuji si, jak běhá sem a tam, jak poskakuje po jedné noze, vymýšlí bláznivé věci, a především jak si hraje se vším, co najde.
Vaše kniha vypráví o skutečné tváři spisovatelky. Co konkrétně vás při objevování detailů jejího života nejvíce překvapilo?
Velice mě překvapilo, jak jednu chvíli výská radostí, a vzápětí je celá zasmušilá. Od smíchu k pláči neměla daleko a nijak se tím netajila. To na mne udělalo dojem. Překvapilo mě také, že vzala zpátky svého nevěrného manžela bez toho, aby mu něco vyčítala nebo mu kladla otázky.
Jak vnímáte její životní kapitolu, kdy byla svobodnou matkou a byla nucena dát na nějaký čas syna do pěstounské péče?
Myslím, že pro Astrid to bylo to nejhorší, čím si musela projít. V životě zažila temné chvíle, ale úplně nejtěžší pro ni musela být nutnost nechat syna u pěstounů, protože se o něj sama postarat nemohla. Přiznávám, že jsem plakala, když jsem v knize vyprávěla, jak si konečně mohla Lasseho vzít k sobě. Sama jsem máma a dovedu si živě představit, jak těžké to pro ni muselo být.
Vy sama jste podobně jako Astrid nejprve publikovala pohádky pro děti. Je to také jeden z důvodů, proč jste se rozhodla o ní psát?
Jako první kniha mi opravdu vyšly pohádky na dobrou noc, které jsem původně vymýšlela pro své syny. Vím, jak je nesmírně těžké psát pro děti.
Dokázala byste najít nějaké vaše společné vlastnosti? Povahové rysy?
Skutečně je několik vlastností, které máme společné. Přesně jako Astrid dovedu vypustit to vnitřní dítě ze svého nitra ven. Dovedu být pošetilá a rozpustilá a pořád si vášnivě ráda hraju. Astrid neustále hýřila nápady, inspirace jí přicházela sama od sebe a psaní považovala za velkou radost a obohacení. A já jsem na tom stejně.
Jaká tedy byla Astrid Lindgrenová ve skutečnosti?
V Astrid Lindgrenové se zjevně skloubily dvě osoby: holčička a dospělá žena. Moc ráda si hrála a lezla na stromy, dokonce i když už byla babičkou. Měla skvělý suchý humor, který se mi moc líbí. Měla ale také hloubavou a vážnou stránku. I tak byla ovšem ženou, která si vždy ze všeho vzala to dobré a i v nejtragičtější situaci nalezla jiskřičku naděje.
