Bůh, láska, vlast aneb Životní hodnoty Antonína Dvořáka

Antonínu Dvořákovi bývá připisován tento výrok, který jistě vystihuje jeho životní priority.

Skladatel byl pokřtěn v katolické církvi, ale jeho pojetí víry v Boha bylo daleko širší. Prošel především velmi těžkou zkouškou v době, kdy mu zemřely tři první děti. Jistě byl v té době pevně zakotven ve slovu, které říká, že mnoho jest připraveno u Otce v nebi příbytků pro ty, kdo věří. Určitě věřil, že se se svými dětmi opět jednou setká. V dobách, které byly pro něho těžké, vznikala díla, která se zdají smutná a těžká, ale vždy v nich je hluboká víra a naděje a pohled na vznešeného, dobrého a všemocného Otce v nebi. Antonín Dvořák věřil, že svůj talent obdržel a vždy za něj vzdával díky a nedovedl pochopit, jak jeho přítel Johannes Brahms může komponovat, když v Boha nevěří. Miloval přírodu, kde často obdivoval pestré a nádherné stvořitelovo dílo. Jednou z jeho osobních modliteb a díkůvzdání byly návštěvy kostelů, kde hrával na varhany.

Oddělit Boha a lásku od sebe nelze. První je to druhé a druhé je to první. O láskyplném životě skladatele by se dalo napsat mnohé. Především miloval svoji ženu a rodinu. Laskavý a vstřícný byl také vždy ke svým studentům a přátelům. Pro představu o jeho vztahu k blízkým jsem vybral jeden z jeho dopisů, který napsal své manželce Anně 22. května 1885 ve Vysoké u Příbrami.

Antonín Dvořák miloval svou vlast a svůj národ. Když v počátcích jeho tvorby německý vydavatel Fritz Simrock na partituru uvedl jméno Anton Dvorak, zlobil se na něho a žádal jej, ať uvádí vždy Antonín Dvořák. Velice rád chodil po Čechách pěšky a s trochou nadsázky se dá říci, že byl jedním z prvních členů Klubu českých turistů. Před tím, než odcestoval do Ameriky, navštívil 40 českých měst, kde prováděl ve triu koncerty na rozloučenou. Při svých četných cestách po světě byl vždy částí své osobnosti doma v Čechách. V jednom ze svých četných dopisů z Ameriky píše panu Hodíkovi, který se staral o jeho venkovskou usedlost ve Vysoké (dnešní vila Rusalka) toto:

Tyto útržky z jednoho z dopisů krásně dokládají jeho vztah k domovu. Bedlivě také sledoval cesty zaoceánských lodí a za každou z nich odjížděl kousek jeho duše domů do vlasti. Na jaře roku 1895 se pak Antonín Dvořák vrátil, aby poslední roky života strávil již doma v Čechách.