Greenfluencerka Rozárie Haškovcová: Z udržitelnosti dělám trend

Mám takový set: Vždy si sebou nosím vlastní lahev – má brčko, které využívám také na drinky. Papírové ubrousky, které si schovávám z kaváren nebo bister. Dávají jich zbytečně celý štos, což je teď celkem fenomén. A nosím i jeden svůj plastový sáček, který používám stále dokola. Vždy mám u sebe také švýcarský nožík, ale ten spíš než s udržitelností souvisí s praktičností.

Asi ten, že když máte environmentální přesvědčení, musíte se chovat stoprocentně ekologicky. Přitom můžeme chtít, aby se svět začal proměňovat, aniž bychom vše dělali dokonale. Nejsem ale ani ten druhý extrém, který by věřil tomu, že jednotlivec nic nezmůže a celé řešení problému stojí na státu a firmách. Na začátku jsem se snažila chovat stoprocentně udržitelně, ale zjistila jsem, že je to nejen nezvladatelné pro mě, ale možná to není ani úplně dobrý příklad. Chci ukázat, že je důležité o tématu hlavně mluvit. Proto zařazuju do svých videí i aktivity, které sice podnikám, ale eko nejsou, třeba že chodím na gelové nehty. A spousta lidí vnímá pozitivně, že konečně o tématu někdo mluví ne tolik ultimativně. 

Nepůsobit vizuálně jako typická eko aktivistka je můj záměr. V době, kdy jsem se začínala věnovat udržitelnosti, lidé, kteří o tématu mluvili, nosili především batikovaná trička z přírodních materiálů a barefooty. Vůbec je nesnižuji, jde o skvělou věc, ale rozhodně to není móda pro všechny. Ale já jsem z tématu už od začátku chtěla udělat trend. Dát lidem vědět, že se mohou obékat udržitelně, a přitom moderně a elegantně. 

Protože ve veřejném prostoru nebo v politice tu dlouho působili lidé, kteří tématu udržitelnosti dávali negativní nálepky. A do Čechů se tak nějak vryly a teď je poměrně těžké to měnit. 

Řekla bych, že aktuální ministerstvo životního prostředí jde dobrým směrem, často je ale válcované jinými resorty, zároveň většina enviromentálních zákonů pochází z Evropské unie. Je to lepší než dřív, ale téma by pořád mohlo být daleko více zdůrazňované. V zákonech problém nevidím, ty máme nastavené dostatečně ambiciózně, jenže chtělo by to ještě zapracovat na politické rétorice. K čemu nám bude, že budeme mít dobrou legislativu, když ji lidé budou obcházet a bouřit se proti ní. Místo shazování tématu by proto politici měli vysvětlovat, proč je důležité se o přírodu starat. Že skutečnost, že jsou sucha a například nemáme české ovoce, souvisí právě se změnou klimatu. Mnoho lidí si tato fakta nespojí.  

Jak se to vezme. Půl roku jsem teď studovala v Nizozemsku a tam jim ze všech odhadů vychází, že jakékoliv oteplení, jakékoliv teplotní stupně navíc znamenají, že budou mít zaplavená města. Takže ochrana klimatu je pro Nizozemce vlastně existenční otázkou. Zákony jsou tam tak daleko lépe přijímány než u nás a lidé tam o udržitelností přemýšlí běžně, při každodenních činnostech. Třídí, nakupují v secondhandech… I starší lidé chápou, že je životní prostředí potřeba chránit. Na druhou stranu je na tom Nizozemsko z pohledu emise skleníkových plynů podobně jako Česká republika, protože má navíc velké emise z lodní dopravy. Zdejší obrovské množství dobytka také tvoří značný objem metanu. Takže se podle mého názoru můžeme dívat na přístup některých států jako na dobrý příklad, ale rozhodně ne nekriticky.  

Snažím se všechna tvrzení ověřovat odborně recenzovanými studiemi, takže když vidím zajímavý článek, dřív, než ho zpracuji, dohledávám studii, ze které vychází, a zjišťuji, jestli ji text správně interpretuje. Spoustu informací mám ze školy, kde navštěvuju celou řadu environmentálních přednášek, a spolupracuji také s experty. Například v otázkách energetiky, kterým tolik nerozumím, se obracím na Asociaci pro mezinárodní otázky a nechám si věcnou správnost svých videí ověřovat přímo odborníky. 

Myslím, že obojí. Jako kompas se snažím vysvětlovat a také motivovat a inspirovat, jak se člověk může chovat na individuální úrovni. Ale snažím se i aktivizovat. To je další slovo, které má v naší společnosti takovou negativní konotaci, přitom je aktivismus přirozenou a nutnou součástí občanské společnosti. Snažím se svým sledujícím ukazovat, jaké petice mohou podepsat, jakých akcí se zúčastnit nebo kde se mohou zapojit jako dobrovolníci. Především se ale snažím lidi aktivizovat v tom smyslu, aby se nebáli o tématu mluvit. Často mi totiž píšou, že když se snaží téma udržitelnosti ve svém okolí otevřít, dostávají dost negativní zpětnou vazbu. A já jim říkám, že to mám úplně stejně, a snažím se radit, jak o něm s blízkými lépe mluvit. 

Je to těžké. Radím, že když vidíte, že člověk na druhé straně věří své pravdě tak moc, že není šance mu nic vysvětlit, jděte od toho. Ze sebraných dat víme, že většina populace environmentálním problémům buď věří, nebo stojí někde mezi. Ale je mezi námi také malá skupina lidí, kteří jsou tak zatvrzelí, že nemá ani smysl jim věnovat energii. Proto se snažím promlouvat především k lidem stojícím někde na bodu zlomu. Přistupuju k nim otevřeně, vyslechnu si, proč mají názor, jaký mají. A pak se doptávám, kde tu informaci vzali. Často se pak zamyslí a uvedou, že ji někde slyšeli a vlastně ani nevědí, jestli je to pravda. A pak přidávám další kritické otázky typu: Proč si myslíte, že lidé jedli maso odjakživa? Není to náhodou tak, že dříve jedli mnohem více vegetariánsky? Snažím se také chápat emoce druhých. Chápu, že mají rádi svoje auto, a snažím se vysvětlit, že nemluvíme o ochraně životního prostředí, abychom jim kazili zábavu. Rozumím, že dezinformace, které se lidé o zelených tématech dočtou třeba na internetu, je můžou zviklat v přesvědčení. Stává se to i mně. Ale já pak jdu a ty informace si ověřím. K tomu samému se snažím přimět i své sledující.  

Chtěla bych, abychom se více začali zajímat o wellbeing a mentální zdraví. Možná, že to může od environmentální influencerky znít jako překvapivá odpověď, ale s tématy, které sdílím, velmi úzce souvisí. Každý, kdo se začne zamýšlet nad svým životem, nad tím, co jí a v jakém prostředí působí, musí přece nutně začít myslet i na udržitelnost a na to, že svět kolem sebe zkrátka nechceme ničit.