Editor-in-Chief Andrea Běhounková o zářijové obálce Vogue CS

Vyrostla jsem v době a v zemi, kde říkat nahlas svůj názor bylo zakázané a kdy lidé, jako například Václav Havel, náš pozdější prezident, byli zatýkáni a vězněni, zatímco jiní v tichosti a poslušně stáli fronty na banány. Možná i proto si svobody (nejen slova) vážím nade vše a jsem vděčná, že moje dcera vyrůstá v úplně jiné realitě. A protože součástí svobody je i diskuze, děkuji všem, kteří vyjádřili svůj názor k obálce zářijového vydání Vogue CS. Přečetla jsem si všechny vaše posty, otevřené dopisy i výzvy a ráda bych uvedla na pravou míru sdělení naší cover story, včetně obálky se šesti modelkami bílé pleti představujícími ekoaktivistky.

 Zářijová vydání všech Vogue na celém světě jsou věnována naději. Téma, se kterým na jaře přišla Anna Wintour, si každá z edic zpracovávala po svém. Po dlouhých diskuzích, jak téma uchopit, aby nepůsobilo příliš obecně nebo vágně, jsme se s mým týmem shodli, že pokud pro nás něco představuje naději, pak je to ochota a odvaha jedinců vystoupit z komfortní zóny a pokusit se, bez ohledu na svůj vliv, moc nebo pohodlí, udělat svět o trochu lepším místem. Můžeme tomu říkat aktivismus, ale i angažovanost nebo empatie. Každý z nás má šanci svým hlasem, gestem nebo činem spustit něco malého, co na sebe nabalí něco většího, a ve výsledku může být dopad každého takového činu obrovský.  

Cover story, kterou vyfotil Michal Pudelka, a která – a to je velmi důležité zmínit – reflektuje jen jednu z forem aktivismu, a to ochranu životního prostředí, konkrétně reaguje na kácení lesů v České a Slovenské republice v důsledku napadení kůrovcem a kvůli suchu. Fotili jsme v polovině června na Českomoravské vrchovině, kde ještě před pár lety byly hluboké lesy a kde jsou dnes planiny a holé stráně.

Všem, kteří se cítí fotografiemi poškozeni nebo mají pocit, že privilegujeme určitou skupinu obyvatel, opakuji – reflektujeme jeden lokální problém, čemuž jsme přizpůsobili i casting. Vogue je módní časopis a k publikovanému portfoliu je nutné přistupovat jako k módní fotografii. Poukazujeme na konkrétní problém, ale zpracováváme ho formou sobě vlastní – tudíž za účasti modelek a nikoli reálných aktivistek a aktivistů. Při vší úctě ke všem rasám a barvám pleti – pokud na Českomoravské vrchovině dochází ke kácení lesů, ani na straně aktivistů, ani na straně dřevorubců nenajdete nikoho kromě lokálních obyvatel. Nejsme kosmopolitní země, a to se odráží i na výběru modelek v této konkrétní story. To samé platí o stylingu, jehož sdělení je následující. I bílá privilegovaná žena se může postavit dřevorubcům a sázet stromy. I žena oblečená od hlavy až k patě v prémiových módních značkách může být ekoaktivistkou. 

Zářijové vydání je od dnešního dne k mání na stáncích po České a Slovenské republice a připravujeme i průřez jeho obsahem v anglickém jazyce, který se velmi brzy objeví na našem webu. Po prolistování obsahem jistě nikdo nezůstane na pochybách o diverzitě tohoto vydání. Většina témat, možná dokonce všechna, jsme vybírali tak, abychom neopominuli žádnou kritickou oblast našeho světa, včetně podpory afrických designérů a módních značek.

Již od prvního vydání Vogue CS, které vyšlo právě před dvěma lety, patří inkluzivita a relevantnost vybraných témat mezi naše hlavní zájmy. Ne náhodou jsme na obálce prvního vydání použili vintage kabát, abychom upozornili na (ne)udržitelnost módního průmyslu, a ne náhodou jsme byli jediným módním časopisem, který na své obálce oslavoval zvolení první ženy do čela Slovenské republiky nebo propagoval transgender modelky v loňském listopadovém vydání. 

Jako šéfredaktorka české a slovenské edice Vogue se cítím zavázána vším, co je každý měsíc pod logem Vogue CS publikováno, a osobně i jménem celého týmu Vogue CS a V24 media vyjadřuji podporu všem hnutím, která se aktivně podílí na zmírnění bezpráví nebo útisku jakékoli živé duše na planetě. Pokud bych se ale měla vrátit k ideálům Václava Havla a hlavně k tématu zářijového vydání, tedy naději, pak důsledkem veškerého našeho snažení by měla být především harmonie. Život v harmonické společnosti, kde nikdo není utlačován kvůli svému vzhledu, barvě pleti či genderu. Kde je respekt ke každé lidské bytosti bez rozdílu na prvním místě.

Vogue za 128 let své existence byl vždy nejen angažovaným, ale zároveň uměleckým médiem. A výsadou umění by v jakékoli době měla vždy být především svoboda. Prosím nedovolme, aby kdokoli beztrestně páchal bezpráví na druhých, a zároveň nedovolme, aby jakákoli ideologie diktovala umělcům, jakým způsobem se mají-můžou-musí vyjadřovat.