When Creativity Becomes Form

Božena Němcová hledala ve psaní svobodu.
Virginia Woolf slyšela hlasy.
Sylvia Plath skládala básně, protože nemohla vystát atmosféru maloměsta.

Tvořivost je vrozená nám všem a každý ji projevujeme jiným způ­ sobem. Někdo staví ptačí budky, jiný katedrály. Bylo by troufalé tvrdit, že jedno nebo druhé je důležitější, a bylo by ještě odvážnější odhadovat, která z obou činností přináší větší uspokojení. Jak tvůrci samotnému, tak lidem kolem něj.

Československá edice Vogue od svého prvního vydání pravidelně spolupracuje s umělci a na svých platformách zprostředkovává setkání, ke kterým by dost možná nikdy nedošlo. Kreativitu vnímáme jako objevování, jako nikdy nekončící proces, který vzniká promícháváním různých světů, přístupů a myšlení. Definovat tvořivost lze jen stěží, celkem dobře ale můžete popsat procesy a postupy s ní spojené. A prá­ vě o to jsme se pokusili v březnovém vydání.

Ke spolupráci jsme přizvali sestry Danielu a Lindu Dostálkovy. Ty se na vzniku vydání podílely nejen kurátorsky, ale jsou také spolu­ autorkami několika portfolií, včetně jedné z cover story. Referencí nám bylo video dagestánské umělkyně Taus Makhachevy. Žena přijíždí po horské cestě k obřímu kameni, kvůli kterému zůstalo několik mužů doslova zablokovaných a nemohou pokračovat v jízdě. Umělkyně vy­ stoupí ze svého auta, a aniž by někoho soudila nebo hodnotila, kámen odvalí. Poté nechá muže projet a sama pokračuje po svém. Kámen coby symbol překážky, kterou je potřeba odstranit, je v dnešní době více než aktuální a může představovat de facto cokoli. Můžete na něj nahlížet jako na problém, ale také v něm vidět příležitost – něco změnit, vytvořit, někomu pomoci. Příležitost překvapit sám sebe.

„Dobré skutečné umění se snaží dělat lidi lepšími, motivovat je k lid­ skosti a odpovědnosti za ostatní cítící bytosti, za svět,“ říká v roz­ hovoru na straně 150 soudkyně Ústavního soudu České republiky Kateřina Šimáčková. Možná vás napadá, proč jsme tvořivost nechali na jedné z obálek vydání o kreativitě reprezentovat ženou, která zastupuje zdánlivě nekreativní prostředí, jakým se může zdát právo a soudní síň. A možná vás napadá, zda ctihodná soudkyně vůbec pa­ tří na obálku módního časopisu. Ať už se jakkoli zdráhám kreativitu popisovat, jedním jsem si jistá. Její povinností a zároveň privilegiem je posouvat hranice a překonávat stereotypy. 

Koneckonců z právního prostředí vzešla i další hvězda našich obálek – Michèle Lamy, múza a manželka Ricka Owense. Vedle advokacie, kterou vystudovala, se věnovala a věnuje mnoha činnostem, podnikatelským i uměleckým. „Život není jako kniha, jedna kapitola za druhou, je to spíš kniha básní – ty jsou každá jiná, ale je tam jeden hlas,“ říká na straně 158 v rozhovoru, který s ní pro Vogue CS udělal ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze Michal Novotný. Michèle fotil pro naši edici fotograf Marcin Kempski, stejně jako třetí cover star, polskou topmodelku Anju Rubik. Tu naše pojetí kreativity, respektive referenční video Taus Makhachevy, natolik zaujalo, že velmi stála o to, odvalit jeden z kamenů, který se přikutálel na obálku Vogue CS.

Bavíme­li se o kreativitě a tvorbě, nemůžu nezmínit děti. Stvořit člověka sice příliš kreativity nevyžaduje, o výchově platí pravý opak. V souvislosti s rodičovstvím se často používá výraz aktivní nebo pasiv­ ní. Děti nevychováváme tím, co jim říkáme (nakazujeme, kážeme), ale především tím, jak se sami chováme. To, co denně vidí, definuje jejich osobnost daleko více, než si vůbec dokážeme představit a než jsme ochotni si připustit. Podobné je to koneckonců i ve vztazích. Můžete je nechat plynout a doufat, že to nějak dopadne. Můžete spoléhat, že vše vyřeší láska, chtíč, zvyk. Anebo odvalíte kámen a necháte toho druhého projet.

Na závěr si vypůjčím pár vět z knihy Paula Johnsona Tvůrci, který cituje svého vydavatele Kingsleyho Martina: „Nikdy jsem neměl děti, ale udělal jsem tři zahrady z ničeho. Dvě z nich už zmizely a po mé smrti pravděpodobně zmizí i ta třetí. Všechny tři rodily květiny, ovoce a zeleninu a dělaly mnoha lidem radost. Vlastně nic není tak okázalým a luxusním aktem tvorby jako pěkná zahrada. A zároveň aktem velmi pomíjivým.“

Kreativita nenáleží jen géniům. Není nezbytně nutné ji hledat v ge­nech. Tvořiví můžeme být v každé, byť sebebanálnější situaci.