Arleta randí a tentokrát s... rapperem

Čauky. Další zábavná story o tom, jak s každým dalším seznámením méně a méně rozumím mužům. Nazývejte to, jak chcete. 

Začala jsem docela obstojně zvládat všechny svoje bpd triggery, rozešla jsem se – zase. A ač to bylo smutné a mrzí mě to, od té doby jsem neměla extrémní depresívní propad. Zažila jsem pár random randíček jen tak, mezilidský vztahy, u kterých nepotřebujete zapínat příliš hraničářských emocí. Vše fungovalo perfektně. Kdybych to mohla přirovnat k nějakemu vibu, byl by to very „succesfull bussines lady expecting money in two weeks Samanta Jones attitude”. 

Single, plná energie a život se zdá být jako ten boosted vibe after rozchod. A najednou mi začne psát jeden rapper. Nebudu tajit, že dating s rapperem by mě bavil. Chtěla bych rappera. Když tohle píšu, poslouchám jeho texty. Předtím, než mi napsal na ig, že mě chce poznat, jsem ho nějak moc neřešila. Pravděpodobně je to i z důvodu, že neposlouchám momentálně hudbu. A teď jsem ve stavu, že člověka, co by mě pravděpodobně nikdy hudebně ani lidsky nezajímal, poslouchám a popisuju vsedě na koberci, trošku tipsy a neschopná už pár dní myslet na něco jiného. A nejlepší na tomhle mém hraničářškém bitter sweet vzplanutí je fakt, že jsem ho stále neviděla irl. Delulu for life. 

Ughhh, právě v jednom tracku použil spojení „Bůh s námi”, hot. Může to nastínit výši jeho IQ, když na to naváže pasáží, kde popisuje, kolik má kolem sebe hoes, kolik právě prodal gramů a kolik „real friends” ho pojebalo? Miluju imaginaci, miluju fiktivní scénáře. Miluju badboys a problémy. Reálně se dokážu snáz zamilovat do člověka, kteréhož jsem nikdy nepotkala, ale namotává mě přes dms, oslovuje mě baby a potom mi po cca dvou týdnech takové instagramové conv. napíše: Půjdeš se mnou na rande??? (Jo, a za tuhle otázku, kterou ani nevíte, že vlastně chcete číst, napíše: „Dddd”), a který žije tzv. „life on the edge”, než do někoho, kdo o mě stojí a denně se mě ptá, jak se mám, nenechává mě čekat na zprávy, natož na setkání.

Naše první rande, které avizoval, ztroskotalo na dramatu dvě hodiny před, kdy mi napsal, že jsou u něj cops a pátrají po věcech, které tam samo nemá... hah. Wow, badboy, kriminal, dope stav... Následně jsem se snažila udržet si nějaký girl classy statement a ve snaze mít navrch jsem napsala něco jako: „Haha, craving badboys, ale nejsem ta basic kočenka většinou eazy to catch a k tobě domů rozhodně na první date na zavolání nepřijedu.” S pocitem, že mám tenhle svůj ego mentální podvědomej hunt úplně na háku, jsem sebevědomě doplnila statement typu: „Ráda půjdu na rande, pozvi mě na véču a drink, abychom se poznali, jak sis přál." Jeho překrásná dms game totiž začala větou: „Ahoj, chci tě poznat, nechceš se sejít?"

Naivní kočenka, a sice napůl obeznámená z mediálního obsahu s jeho personou, potěšená jeho poměrně intenzivním zájmem, dope, ale velmi „my type” vzhledem, ovlivněná pravděpodobně změnou počasí z brat summer do hoa hoa season, jsem se rozhodla tomuhle rap passion vibu v dms trochu víc podvolit. Já ráda dávám lidem nové šance, sama je potřebuji. Lidsky děláme chyby, a zároveň jako lidi máme právo se měnit a vyvíjet. Je mi 27 let, svůj bodycount neznám a rozhodně jsem nečekala, že se ještě dokážu namotat na někoho, kdo mi párkrát na Instagram napsal takové ty typické badboy zprávy a jehož jsem nikdy neviděla.

So thats it. Now I'am here, sedím na koberci, poslouchám jeho poslední kýčovitej track, kterej by se mi nelíbil, kdybych nebyla catched, jak jsem. Je ráno a opět se mi nechce spát. Nezáleží na substancích ani stavech, stále spím jako da Vinci nebo Napoleon (přerušovaný spánek). Vypovídá to o mně něco? Když jsem hledala, jaké známé osobnosti se narodily ve stejný den jako já, první mi naskočil Bedřich Smetana, pak Bon Jovi nebo Iggy Pop. Pak v to samé datum byl nespočet papežů a podobně kladných hrdinů. Učitě to není náhoda a můj potenciál je zřejmý. Všechno je totálně zřejmý a já se stejně po všech těch letech dokážu slepě chytit do tenat basic zpráv někoho, koho jsem nikdy nepotkala a podvědomě doufám, že ani nikdy nepotkám.

Racionálně si zcela uvědomuji svůj iracionální úpadek. Všichni mí nejbližší mi říkají, že jsem se už uplně pomátla, že tenhle můj výběr je čistá sebedestrukce. Vím to, a o to je to lepší! Pozorovat sebe samu v určitých situacích a moct si z první ruky dělat podrobné analýzy svého šílenství je obohacující, fascinující a svým způsobem velmi zábavné. Nezřídkakdy se nad svým mozkem dokážu pobavit. Samozřejmě jsou období temna, kdy jsem někde tak hluboko, že cesta ven se zdá být nemožná, ale o tom až jindy. Lets go back to the story. Hahaha

Takže jako velkolepé finále našeho neseznámení se byl večer, kdy jsem byla nějaká trošku fragile, trošku excited a trošku jsem měla chuť nahrávat. Představa rapovýho datu se mi líbí hodně i v tom, že můžete nahrávat track a může to bejt děsně hot. Holky v rapu nejsou ještě tak cool jako boys, většina rapperů vás necení do momentu, než „zandáte” flow jako žádná jiná a ukážete kousek svý tomboy povahy. Hot chick on da mic je pak pro ně určitým způsobem objevení vesmíru. Mám ráda tenhle pocit. Chtěla jsem s ním nahrát nějaký track, který by se dal poslouchat při sexu. Nějakou tenzi, dialog, kdy vlastně nahráváš, ale zároven flirtuješ při poslechu nahraných stop. Myslím, že by to ve mně dokázalo zapnout ten nejvíc sexy flow i polohu hlasu, kterou mám. „Baby, mega přijedu, hrozně tě chci poznat, beru zvukovku, sluchátka a jedu.” „Ok:))"… „Mám něco sehnat? Něco nám seženu.” „Ok:))"… Ach, čeká nás hezká rap date night, poklidím, těším se asi nebo ani nevím. Připadám si, že se vrhám do náruče hříchu, analyzuju adrenalin a nechápavě se zase směju své stálé lásce k představám života v konstantní nejistotě. Po hodině mlčení se zapíná ten všem dobře známý šestý smysl, že to určitě nevyjde.

Nepiš mu, nepiš mu... „Tak co, jak seš na tom?” píšu mu. „Baby, makám na tom, jsem na cestě za tebou.” „Ok:))" Usnula jsem jak Napoleon – na hodinku, po další hodině se budím, koukám na mobil, stále nic. Beru ten přehršel emocí a snažím se ho pomalu eliminovat jen na pár, rozhodnuta počkat maximálně půl další hodiny. Píšu kámoškám zprávy o tom, jak budu čekat už jen maximálně půl hodiny. Kámošky, prožívajíce se mnou tento celý večer, píšou: „Přesně, koči, maximálně půl hodiny. Už tam má dávno bejt. To, že někde shání věci, ho neomlouvá, hrrr na něj, takhle by to nešlo, takhle my nefungujeme.” Jo!

Po 45 minutách dalšího čekání a snaze oklamat sebe samu to vzdávám a se zbytkem hrdosti odcházím odlíčit svůj nenucený ,i'am at home, natural‘ make-up a vtom mi přijde zpráva: „Promiň, já jsem na cpz, vysvětlím potom.” Nedotčená kriminální terminologií googluju cpz – cela předběžného zadržení. Lol.

Čistím si zuby a směju se. Skoro jsme tam byli, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. A já mňoukám. Takže, pane, dobrou noc. Užiju si teda svoje fiktivní scénáře s tím, že cesta je cíl, a s pocitem, že třeba jednoho dne budu mít tu hot písničku s někým jiným, jdu spát. Pak už mi napsal jen: „Už jsem venku, nespal jsem, promiň, mrzí mě to, vysvětlím potom.”

Od té doby se neozval. Do storíček dal už jinou kočenku, kámošky věrně napsaly: „Lol, tak to fakt nechceš, redflag af,” a život jde dál. Rappeři jsou zkrátka jiný druh zvířátek, ale každej někdy potřebujem pets.