„Když máš menstruaci, nikdy nemůžeš otěhotnět,” she said

Zhruba před třemi lety jsem se ocitla v první „velké” sezoně živého hraní své kariéry. Poprvé se mi koncerty kupily jeden za druhým, občas jsem jezdila i tzv. dvojáky – dva koncerty za večer na různých akcích. První konfrontace s publikem, první backstages a hospitality rider, který jsem požadovala. První sezona afterparties po mých shows. Byla to primárně letní fesťáková záležitost, ale o to byla bohatší. 

V tomto období jsem chodila s Francouzem. Magnifique. Sama jsem studovala víceleté francouzské gymnázium, bohužel v letech své nejhorší puberty. Nedávala jsem ve škole pozor a zlobila – po třech letech studia jsem odešla na uměleckou školu. Ale stejně jako mnoho traumat, která ve mně z této doby zůstala ohledně basic dospívání, se francouzština nikdy z mého života/ srdce/ osobnosti nedokázala nikdy stoprocentně vymazat. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Miluji francouzštinu. Tento článek dnes píšu ve své oblíbené kavárně, kde vedle u stolu sedí skupina Francouzů, kteří sem pravidelně chodí hrát karty. Tehdy jsem chodila s Francouzem, který již mnoho let aktivně žil v ČR a měl plynule rozvinutou českou slovní zásobou, avšak neustále si zachovával svou přitažlivou french manýru spojenou s potřebou dostatečných kvalit všeho, co si kdy kde dá. Instantní polévku by zkrátka nesnědl. Takže koncerty, substance, jídlo a víno, lifestyle, bydlení, život. Měli jsme krásný vztah, plný „do posledního doušku” stylu života. Americky YOLO, francouzsky c’est la vie! 

V tomto hedonistickém období jsme omylem, v rámci jedné krásné chvilky, kterou si dodnes živě pamatuji, udělali chybu. Moje kamarádka mi jednou řekla to, co se obecně říká, totiž že jakmile máte menstruaci, může se do vás partner při sexu v klidu udělat, aniž by vám hrozilo nebezpečí otěhotnění. Ha! Nevěřte kámoškám, které nemají sex! Takže jsem během osudné krásné chvilky řekla: „Ach jistě, udělej se do mě, to bude romantický! Bylo, na posledních pár vteřin možná. 

Já samozřejmě neberu antikoncepci, jelikož už při myšlence, že bych začala, po ní přibírám, a sex s kondomem ve vztahu neděláte. Takže mě tenhle risky moment a špatná, leč dobře míněná rada stála mnohé. Už ze začátku jsem měla pocit, že to byla chyba. Znáte to, takový ten šestý smysl, kdy víte, že je něco moc špatně a že jste udělali chybu, ale říkáte si, že přece nebudete šestému smyslu věřit, že je to jen nepříjemný pocit vzadu v hlavě, nebo na hrudi nebo okolo žaludku, primárně je to ale jen špatný pocit. 

Když jsem vystřízlivěla, špatný pocit se zmírnil a dál jsem žila svůj krásný bezstarostný život. Dál bylo léto, hodně koncertů a hodně večírků. Party, noci, dny, prázdniny, shows... Tak nějak jsem si říkala, že důvod, proč nemám menstruaci, je určitě spojen s tím nepravidelným hedonickým životem a stresem z hraní a tak. Začala jsem víc jíst. A jelikož jsem opravdu případ body issues, ppp a body dysmorphie v jednom, začalo mě to šíleně deprimovat. S depresí přicházela čím dál větší únava, větší a větší chut k jídlu a tentokrát jsem opravdu viditelně přibírala. 

Začala jsem si dělat takové ty levné těhotenské testy okolo 50 korun, které dnes už koupíte i ve večerkách. Byla jsem podrážděná a přecitlivělá a najednou až přehnaně zainteresovaná na tom, co budeme večeřet. Mě totiž gastro témata nikdy moc nebavila, chtěla jsem rave girl naked body, heroin chic vibes a k této vizáži patří coby synonum jen kost a kůže. Francouz tehdy k obědu uvařil cuketové těstoviny se sušenými rajčaty a parmezánem a já jsem šla hned po jídle zvracet. Pak jsem šla zvracet i druhý den ráno. Ah, drogy a hodně vína, jistě! Avšak onen šestý smysl a nepříjemný pocit, že je něco moc špatně, se začínal ozývat hlasitěji a hlasitěji. 

Konečně jsem se rozhodla dojít koupit nějaký co nejdražší test do lékárny. A najednou, ten den, jsem byla oficiálně „v tom”. „V tom” zavání hodně slovníkem jako z bravíčka. „V tom” čti jako v průseru, těhotná, máma, děti, dospělost, život, au! Od začátku svého sexuálního života jsem si občas s hrůzou představovala tenhle moment. Moment, kdy na testeru bude o čárku navíc. Jak se asi zachovám? Propadnu hysterickému vymýšlení možných způsobů, jak se to mohlo stát a jak s tím naložit. „Sedla jsem si na špatné záchodové prkénko a plodu se zbavím, jakmile přestanu úplně jíst a přijímat jakékoliv živiny a začnu bezuzdně brát drogy," a podobně, fuj. 

Ke svému největšímu překvapení jsem zachovala zcela chladnou hlavu. Nepropadla jsem panice, nepokoušela se jít situaci zaspat ani se opít. Nezvolila jsem útěk, což je pro mou povahu velmi nestandardní reakce. Šla jsem zavolat mámě. Zavolala jsem jí a plakaly jsme. Francouz byl tehdy úžasný. Hned po této informaci vyskočil a začal hledat nejlepší doktory, nejlepší kliniky a byl velmi, velmi pozorný. Oběma nám bylo jasné, že musím jít na potrat. Ani já ani on jsme na těhotenství nebyli a nechtěli být připravení. Děti by neměly mít děti. Situace se vyřešila během pár hodin a ještě to odpoledne jsem měla termín na interrupci. 

Měla jsem štěstí a o pár dní jsem ještě stihla pilulkovou formu. Jednu si vezmete na zabití plodu a další dvě z vás plod vypudí. Naše baby mělo tehdy 9 cm. Ten den jsme se rozhodli odlehčit situaci tím, že si zahrajeme na rodiče. Šli jsme na dort. Na dva. Na nealko drink. Druhý den mě doprovodil na kliniku. Nejdřív jsem dostala první prášek a pak ty dva druhé. Při druhých udělal roztomilý vtip a řekl: „Dáš mi jeden? Třeba to něco udělá,” haha. Očekávala jsem silné bolesti, jelikož i normální menstruaci mám hodně bolestivou. 

Kamarádka mě tehdy moc mile překvapila tím, že na mě čekala s vypůjčeným rangeroverem (ví, že mám tyhle auta nejraději, můžete v nich předstírat ty papparazzi Hollywood fotky celebrit, kdy máte v jedné ruce klíče, mobil, ještě něco a v druhé kelímek s kafem) a odvezla mě na jih k mamce. Tam jsem se trošku sbírala, chodila na procházky a přemýšlela nad životem. 

Hezké bylo, jak tato událost dokáže spojit ženy v rodině. Dozvěděla jsem se, že teta byla taky, mamka taky. Je škoda, že se o nechtěných těhotenstvích nemluví více ještě před tím, než se vám přihodí. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Jsem velmi, velmi vděčná, že podstoupit interrupci jde v naší zemi takto snadno. Finanční stránka je jediné issue. 

Samozřejmě, že jsem přemýšlela, jaké by to. Bylo být máma. A pokaždé jsem došla k závěru, že v mém případě špatné... Od té doby plně podporuji organizace typu Ciocia Czesia, a pokud můžu hrát někde na benefičních akcích pro ně, tak se snažím vždy vystupovat. Buďme na sebe hodné, může se to stát každé.