Jak stará je vaše duše a proč na tom záleží

Samozřejmě, že mojí matce není dvanáct let, ale něco na tom věku k ní pasuje. Těžko se to vysvětluje, ale jako by se jednalo o nějakou podstatu, její způsob bytí, které se právě ve dvanácti letech zformoval. „A kolik je tobě?” zeptala se. Nabrala jsem si na talíř máslovou rýži a přemýšlela. Odpověd na můj duševní věk byla trochu složitější, protože věřím, že mám celkem tři a jednoho jsem ještě ani biologicky nedosáhla: 11, 17 a 42. 

Ačkoli pojem duševní nebo vnitřní věk může znít jako nesmysl, když se lidí na jejich duševní věk zeptáte, obvykle odpověď znají. Tento věk se v průběhu času moc nemění, je to trochu jako znamení zvěrokruhu. S mojí manželkou jsme se shodly, že ona je ve skutečnosti sedmdesátiletý bývalý rocker a zároveň hyperaktivní teenegerka. Její vnitřní věk kombinuje obě pohlaví a zároveň je v rozporu s jejím vnějším vzhledem. Když jsem se zeptala své kolegyně Hayley, ta bez rozmýšlení okamžitě odpověděla, že je jí vnitřně 72 let a šest měsíců. Můj další kamarád odpověděl, že jeho duchovní věk je někde mezi třinácti a devatenácti lety, a proto není fér, aby chodil do práce. 

Člověk by si pomyslel, že skutečnost, jak staří se cítíme, se nebude od našeho skutečného věku tolik lišit. Všichni stárneme, a pokud máme štěstí, užíváme si koloběhu života bez ohledu na to, jestli se uvnitř cítíme jako jedenáctiletý chlapec, který rád hraje The Sims (jako já). Pravda ale není tak černobílá. Mnoho výzkumů naznačuje, že fakt, jak staří se cítíme, má vliv i na naše fyzické já. Jihokorejská studie z roku 2018, která zkoumala skeny mozků, zjistila, že lidé, kteří se cítili mladší, měli silnější mozkovou tkáň a lépe snášeli zhoršení související s věkem. Naopak lidé, kteří se cítili starší, měli zvýšené riziko hospitalizace, depresivních příznaků a spánkových poruch. Co to znamená pro ty, kteří se cítí staří, ale zároveň i jako dítě, se neví. Taky bych řekla, že se tyhle studie spíš zaměřují na fakt, jak se lidé cítí fyzicky, než na duševní věk. Každopádně je to zajímavé.

Jedna teorie, kterou ohledně vnitřního věku chovám (a samozřejmě nejsem vědec a je to založené jen na mém obecném pocitu), zní, že máme tendenci tíhnout lidem, kteří se ohledně duševního věku pohybují na podobné úrovni. Dva moji dobří kamarádi mi řekli, že se občas cítí jako teenageři, i když je jim přes třicet. No, a když spolu trávíme čas, cítíme se, jako bychom se sešli po škole. Hrajeme Dance Mat v mém obýváku a opravdu se chováme jak parta teenagerů. Moje kamarádka Emily si myslí, že je to proto, že mnoho mileniálů zažívá jakousi masovou infantilitu. Nemohou si totiž dovolit určité životní milníky, jako je koupit si dům nebo mít děti. „Více se soustředíme na to, co nám přináší radost, což je pro mě například hraní videoher,” říká.

Rozumím, co tím Emily myslí, a rozhodně s ní souhlasím. Nicméně se také domnívám, že společenské podmínky nejsou jediná věc, která formuje náš vnitřní věk. V určitých ohledech je to prostě něco, s čím se narodíme, nebo alespoň něco, co je přítomné už od raného dětství. Někteří lidé – a určitě si jich pár vybavíte i vy – prostě nejsou stavěni na to být miminky. Jsou předurčeni k tomu být starší. Když vidím fotky své ženy, když byla miminko, vypadá nepřirozeně, jako by nikdy neměla být tak bez kontroly nad svým tělem. Stejný pocit mám například ohledně Helen Mirren. Jiní lidé, například Leonardo DiCaprio, jsou zase věční mladíci, i když je jim padesát. Mám takový pocit, že kdybych se Lea zeptala na jeho duševní věk, určitě by neřekl padesát.

Koneckonců věk je stejně většinou bezvýznamný a slouží jen jako ukazatel úrovně zkušeností, životního stadia a fyzického zdraví. Spíš než samotné číslo je nejspíš důležitější to, jakým způsobem přistupujeme k životu. Takže příště, až se budete chtít někoho zeptat, kolik mu je let, možná byste mu měli raději položit otázku: Jak stará je tvá duše?