Brutální Praha, díl pátý: Prager a jeho systém závěsové fasády i dobře ukryté poklady v Motole

Hledat zajímavou architekturu druhé poloviny 20. století v centru Prahy (zatím) není až tak náročné — přesvědčit se o tom můžete v prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém díle tohoto průvodce. Pokud se ale vydáte na okraj města, musíte dobře vědět kam jít. Omšelé panelové ubytovny, nenápadné terasové domy a impozantní solitéry se totiž umí nečekaně vyloupnout jen tak ze křoví a perfektně zachovalé interiérové skanzeny socialismu objevíte v na první pohled zcela přehlédnutelných budovách.

Začneme ale dostupnějšími úlovky. Jakmile vystoupíte ze stanice metra Petřiny, naskytne se vám zvláštní pohled: uvidíte obytný areál Hvězda, divoké postmoderní sídliště vystavěné ve druhé polovině 90. let podle návrhu Vlada Miluniće. I v tom by se s přivřenýma očima dala hledat krása, pro teď ji ale vytěsněte ze zorného pole a zaměřte se na elegantní dům hotelového bydlení, pocházející z druhé poloviny 60. let. V době, kdy kolektivnímu bydlení pomalu odzvonilo, jej navrhli Vojtěch Šalda a Josef Polák, autoři hotelového domu Expo na Invalidovně. Oproti Expu jsou byty na Petřinách větší, projektanti už nepočítali s tak vysokým zájmem o využívání sdílených služeb a společných prostor ze strany nájemníků. V budově se nacházela pouze společenská místnost a klubovna v posledním patře, v níž skupina novinářů během okupace v roce 1968 zřídila provizorní televizní studio. Zvenku ale oceníte především díky betonovým pilířům částečně prostupný parter domu, který odkazuje na Le Corbusierovy zásady nové architektury.

Pokračujte ulicí Na Petřinách směrem k Heyrovského náměstí: z dálky zahlédnete svěží petrolejovou modř Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Budovu na sklonku 50. let navrhl Karel Prager a znamenala významný milník ve vývoji československé architektury. Ve snaze technologicky se vyrovnat západním trendům Prager právě při práci na této stavbě vyvinul takzvané boletické panely, tedy systém závěsové fasády, který u nás do té doby nebyl dostupný. Traduje se, že smaragdového nádechu skleněného pláště dosáhli skláři v Boleticích přimícháním mouky do sklářské hmoty. Nedlouho po dokončení stavby však panely začaly praskat: skláři to přičítali Pragerovi a jeho novému, nevyzkoušenému postupu. Architekt si to ovšem nenechal líbit — k expertnímu posudku přizval Otto Wichterleho, který dokázal, že na vině byli skláři, kteří praskání způsobili urychlením tuhnutí skla. Dnes je Ústav ve velmi dobrém stavu a dobře prohlédnout si ho můžete ze všech stran.

Vraťte se k metru a přejeďte do stanice Nemocnice Motol. Samotné zdravotnické zařízení, slepené z postupně přistavovaných budov ve všech možných architektonických stylech, by se dalo zkoumat hodiny. Nádech brutalismu si ale užijete při prohlídce hrubé, omšelé fasády nedaleké ubytovny pro rodiče dlouhodobě nemocných dětí, vedle níž pak stojí podobně hrubé, omšelé Centrum následné péče FN Motol. Když zapomenete, že to evidentně není úplně nejveselejší prostředí pro ty, kdo jsou upoutáni na lůžko nebo se strachují o život svých ratolestí, z architektonického hlediska tu dostanete autentickou sídlištní atmosféru, v níž v čase zaseknuté skomírající šedé panely pomalu obrůstají divoké rostliny.

Pokud projdete areálem nemocnice směrem k sídlišti Homolka, mezi stromy brzy zahlédnete vyčuhovat vysoký, osamělý panelový dům, další budovu motolské ubytovny. Z ulice V Úvalu si to můžete mírně zkrátit zarostlou lesní cestičkou, z níž je pořízena fotografie níže. Dostanete se tam ale také pohodlně — po ulici Kudrnova, z níž musíte odbočit do ulice U Hrušky. Ubytovna je v přízemí průjezdná, balancuje totiž na úzkých nožičkách.

Za budovou na první pohled rozpoznáte areál mateřské školky. Obejděte jej podél plotu a po levé straně uvidíte zadní část do svahu zasazeného bloku terasových domů v ulici U Homolky. Opečovávané, florou porostlé terasy s ptačími budkami do okolního prostředí skvěle zapadají, zároveň jej ale povznášejí. Určitě si prohlédněte také fasádu ze strany vchodových dveří domů. I přes rekonstrukci si stále drží původní nádech díky břidlicovým obkladům a dřevem oploceným lodžiím.

Když budete pokračovat do kopce a vymotáte se z řady různorodých rodinných domků, dostanete se na ulici Weberova, kde jezdí lokální linkové autobusy. Vy ale místo čekání na spojení zamíříte k Nemocnici Na Homolce. Zdravotnické zařízení bylo vybudováno mezi lety 1984 a 1989 a původně mělo poskytovat nadstandardní péči funkcionářům komunistického režimu. Vlivem politických změn v zemi ale tomuto účelu sloužilo jen krátce. Nemocnice aktuálně prochází rozsáhlou přestavbou: ta by neměla změnit výzor budovy, cílem je především interní modernizace v zájmu energetických úspor. Abyste si nemocnici pořádně prohlédli, není třeba plazit se až k hlavnímu vchodu, bočním vstupem z Roentgenovy ulice se dostanete do malé, ale půvabné nemocniční zahrady, z níž se vám naskyntne nejlepší výhled na stavbu jako celek. Nebojte se ani zajít dovnitř.

Na zastávce autobusu přímo před hlavním vstupem do Nemocnice Na Homolce počkejte na autobus číslo 168. Svezte se do zastávky Za Mototechnou a z ní se vydejte k objektu na čísle 1619/1. Tam stojí stříbrná budova: na první pohled nijak zvláštní, pozornému oku ale neuniknou masivní kovové vlajkové stožáry před vchodem a zjevně původní kovová plastika na střeše — čtvercový panel s logem Avtoexportu, automobilového a technického centra SSSR. Avtoexport se zabýval vývozem sovětských aut, jeho československá pobočka dnes už na místě samozřejmě nefunguje. 

Administrativní budova navržená Stanislavem Hubičkou a postavená mezi lety 1978 a 1982 v současnosti nemá jednoho nájemce, pronajímá se po kancelářích. O to pozoruhodnější však je, že uvnitř vypadá, jako by ji před čtyřiceti lety někdo ve spěchu opustil a vše za sebou nechal ležet ladem. Když vstoupíte, čeká na vás nejen původní nábytek a dokonale zachovalé nástěnné již zmíněné logo, ale také dřevěná recepce s původním interním telefonem a ovládacím panelem starého bezpečnostního systému. Skutečný skvost se ale nachází v lobby v prvním patře: místnost s dochovaným dřevěným obložením zdobí strop z ikonických op-artových hliníkových panelů známých z pražského metra. Její dominantou je pak předělová keramická plastika obklopená vzrostlými pokojovými rostlinami. Jedná se o vpravdě unikátní hidden gem, který si fanoušek socialistické architektury nesmí nechat ujít.