Experimentální růst

Pandemie sehrála katarzní roli v tom, jak Jonathan Anderson nyní uvažuje o módě. Během doby, která byla pro mnohé z nás značně tragická, si kreativní ředitel značek Loewe a JW Anderson neustále kladl otázku, jaký je účel a význam módy. Odpověď, k níž došel, mu nasvítila cestu k novém tvůrčímu počátku a ostatním lidem v oboru naznačila, jak může vypadat odlišný přístup k tvorbě kolekcí. Návrhář se plně oddal absurditě a začal si pohrávat s formou i funkcí v míře, která se pohybuje na hraně mezi oblečením a sochou. Dokonalou ukázkou jsou cyklo trička z kolekce JW Anderson jaro/léto 2023, kterou jsme měli možnost vidět na milánském fashion weeku. Podobné modely se do obchodů nikdy nedostanou, ale bezpochyby nesou silné sdělení.

Jako mohutné mávání vlajkou ryzí kreativity tváří v tvář oboru, který už už vstoupí do metaverza, a lidstvu, které je zcela pohlcené displeji svých telefonů, působil dialog mezi přírodou a technologiemi v Andersenově pánské kolekci Loewe jaro/léto 2023. „Fúze organických a umělých prvků,“ jak to přesněji popsal on sám. Přehlídka byla ale na módní poměry něčím víc než jen dialogem. Jako by otevírala dveře do alternativní módní reality. Návrháři se podařilo vystavět most mezi idealismem a realismem a propojit skutečný svět s tím virtuálním. Šlo o ódu na současnou dobu. O odvážný komentář ke směřování a budoucnosti lidské existence, která se bude pohybovat mezi hmotným a myšleným. Výsledkem jeho osobní výpravy do hlubin neznáma je nová hybridní forma, která dává nový význam spojení mezi oblečením a nositelným uměním. Proměnily se proporce, analogie se posunuly, zároveň o sobě hlasitě dala vědět nová podoba nositelnosti, která postupně ovládá celý obor.

Nejúchvatnější je na nejnovější pánské kolekci Loewe skutečnost, že část z ní byla osetá, zalitá a vyrostla za dvacet dní ve fóliovníku na okraji Paříže. Aby něco takového bylo možné, spolupracoval Jonathan Anderson se čtyřiadvacetiletou výtvarnicí a textilní designérkou Paulou Ulargui Escalona. Už od útlého věku věděla, že se chce věnovat něčemu, co bude souviset s uměním. „Můj otec je architekt, matka je výtvarnice. Byla jsem neustále v mámině ateliéru, tvořila a malovala,“ říká při našem telefonickém rozhovoru. „Přišlo mi přirozené, že se budu věnovat něčemu blízkému umění, ale netušila jsem, že půjde o navrhování módy.“ Ta do jejího uvažování pronikla až o něco později, když byla teenagerkou a začala experimentovat s figurínou v matčině ateliéru. Tehdy šlo ale o experimenty, které se vždy řídily uměleckými zásadami. „Nikdy jsem si nepomyslela, že bych někdy skutečně vytvářela oblečení. Ale postupně mě začalo zajímat stále víc, proto jsem se rozhodla módu studovat.“

Nově nalezený způsob vyjádření ji zavedl do madridského Istituto Europeo di Design, kde začala v roce 2016 studovat módní design a komunikaci. V závěrečném ročníku začala vyvíjet svou osobitou techniku – vytvářet textil tak, že jím prorůstají rostliny. I v tomto ohledu čerpá ze svého dětství – už na základní škole docházela jednou týdně na lekce ze zemědělství a učila se pečovat o ekosystém a život. Veškeré potraviny, které ve škole jedla, pocházely ze školní zahrady. „Veškeré poznatky o pěstování rostlin a zeleniny byly tím pádem součástí mého základního vzdělání. Jako dítě jsem je nikdy nepovažovala za důležité. Byly to nudné hodiny. Ale když jsem začala studovat módní design, chtěla jsem v oboru najít svůj vlastní cíl, protože už mi bylo jasné, že se nechci stát součástí průmyslu jako nějaká obyčejná návrhářka,“ vysvětluje. Postupně se začala věnovat udržitelnosti, studovala nové typy vláken a tkanin. S tím, jak se postupně dozvídala o veškerých možnostech, kterých by mohla využít na pomoc životnímu prostředí, rozhodla se, že chce svou prací společnosti něco důležitého sdělovat. Právě tehdy došla k tomu, že bude pěstovat rostliny na tkaninách – šlo o způsob, jak přírodě něco vrátit, když z ní módní průmysl tak agresivně čerpá své zdroje. „Namísto barvení látek přírodními barvivy jsem se rozhodla, že je obarvím přirozeně květinami, které na nich porostou.“

Když svůj pracovní postup dokončovala, ozval se jí prostřednictvím jejího webu tým značky Loewe, aby začali pracovat na společném vývoji. „Začali jsme testovat řadu různých rostlin, barevných, drobných, ale po řadě pokusů se tým rozhodl použít šalvěj hispánskou a šantu kočičí. Vypadají podle mého nádherně a výsledek je absolutně maskulinní a ohromně silný,“ poznamenává Paula k výsledným lookům, které jsme mohli vidět na přehlídce. Začlenit ale živé rostliny do tkaniny nebylo nijak snadné, protože k dosažení výsledku byla zapotřebí měsíc trvající práce návrhářského studia i španělské výtvarnice. Neexistuje nic jako předepsaný postup, každá kombinace látky a rostlin se zhotovuje odlišně, do hry vstupuje řada proměnných, a to včetně environmentálních podmínek. „Pokaždé, když se podílím na podobném projektu, mám pocit, že začínám odznovu. Musím totiž provádět všechny experimenty znovu a opět zjišťovat, jak s rostlinami zacházet, pochopit, co potřebují, aby mohly růst,“ osvětluje Paula svou práci. „Přesně si vzpomínám, že když jsem přijela do Paříže, abych sázela rostlinky na boty, bylo čtyřicet stupňů. Panikařila jsem a týmu říkala, že v takových teplotách rostliny neporostou. Museli jsme tedy snížit teplotu v celém ateliéru Loewe,“ vzpomíná. „Jsou velice citlivé a každá vyžaduje něco trochu jiného. Člověk na to musí myslet.“

Jelikož sama sebe vnímá spíše jako výtvarnici než jako módní návrhářku, cílem díla Pauly Ulargui Escalona je předávat společnosti jasnou zprávu. Jelikož si už od počátku zvolila udržitelnost, uvědomuje si, že lidstvo musí pochopit přírodu, její potřeby i to, jak na planetě žít harmonicky a nezpůsobovat další utrpení. Proto došla k závěru, že pokud lidé budou nosit oblečení s živými rostlinami, pocítí přírodu přímo na kůži a silně se na ní napojí. „Musíme se s přírodou znovu spojit, pokud máme být udržitelnější,“ říká.

Jak by se tedy módní průmysl měl sám o sobě stát udržitelnějším? Paula Ulargui Escalona soudí, že móda by měla se svými zákazníky vést dialog, naslouchat a také je vzdělávat. „Myslím si, že řada oděvních značek se bude snažit víc, pokud to po nich my, zákazníci, budeme vyžadovat.“ To je do jisté míry pravda. Spotřebitelé neustále chtějí lepší tkaniny, pracovní podmínky, informace o výrobě a o tom, odkud pocházejí použité suroviny. Skutečné řešení podle mladé návrhářky spočívá v propojení mezi módou a společností. Průmysl musí lidi informovat o cirkulárních principech, aby se mohly jejich nákupní návyky proměnit. „V současnosti je hlavním problémem to, že mladí lidé a návrháři nemají k dispozici nástroje pro to, aby mohli být inovativní. Občas musíme více uvažovat o tom, jak látky barvíme nebo jak si vybíráme tkaniny,“ podtrhuje. Módní průmysl po celá léta využíval ty stejné suroviny a jen výjimečné sahal po nových vláknech nebo dead-stocku.

Od doby, kdy si získala pozornost svou spoluprací s Loewe, se Paula Ulargui Escalona vrátila ke své tvorbě. A dále ji vylepšuje. Jejím cílem do budoucna není, aby dosahovala zisku, ale předávala  své myšlenky a předváděla své dílo na více místech a na výstavách. Proto se snaží přijít na to, jak rostliny udržet naživu o něco déle nebo je delší dobu udržet čerstvé. Může to znít utopicky, ale Pauliným snem je stát se v budoucnu umělkyní, která spolupracuje přímo s přírodou, vytváří pracovní postupy s nulovým dopadem na životním prostředí a vynalézá specifické materiály pro společnosti, které s ní budou pracovat. „Chci být umělkyní, pro kterou je příroda nedílnou součástí tvorby,“ vysvětluje.