První a jedinečná Olga Havlová

Narodila se a vyrůstala na svérázném pražském Žižkově. Matka ji vychovávala k lásce k literatuře, filmu a divadlu, avšak teprve seznámení s Václavem Havlem ji naplno uvedlo do intelektuálních kruhů tehdejší doby. Svému manželovi se brzy stala nejen životní oporou, ale také první čtenářkou, kritičkou a spolupracovnicí. Pracovala mimo jiné jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí a sama se věnovala ochotnickému divadlu. Na sklonku šedesátých let oba přesídlili na Hrádeček. 

Ten se díky nim stal skutečným centrem společenského a kulturního života disentu a tam také postupně vznikaly Dopisy Olze, které z osobních zápisků přerostly v zásadní filozofické texty o demokracii a humanismu, dobové svědectví a také jedno z nejvýznamnějších děl Václava Havla. 

Po roce 1968 byl Václav Havel vytlačen z oficiální kulturní scény, divadla nesměla uvádět jeho hry a jakékoliv jeho texty byly zakázány. Jako bojovník proti znovu se utužující totalitě byl pronásledován Státní bezpečností, často vyslýchán a nakonec i uvězněn. Olga Havlová nejenže stála celou dobu při něm, ale převzala také jeho samizdatovou edici, což i jí samotné vyneslo obvinění z podvracení republiky. Dále organizovala schůzky, distribuovala rukopisy a podílela se na činnosti Charty 77.

Po událostech roku 1989 a zvolení Václava Havla prezidentem se jako první dáma věnovala především charitativním aktivitám. Její práce ve prospěch dětí a seniorů si získala respekt nejen u nás, ale také v zahraničí. Nadále podporovala svého manžela, nicméně si vybudovala také vlastní mezinárodní renomé. Počátkem roku 1990 stála u zrodu Výboru dobré vůle, vůbec první organizace tohoto typu u nás, a později založila Nadaci Olgy Havlové. 

Ačkoliv sama nepublikovala, její myšlenky a činy jsou zaznamenány a zdokumentovány ve vzpomínkách jejích přátel, mezi které patřila například Vlasta Chramostová. Archivní záběry, fotografie i osobní zpovědi zachycuje také dokument režiséra Miroslava Janka z roku 2014 nazvaný Olga. 

In memoriam byla v roce 1997 Olga Havlová oceněna Řádem Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2010 jí byla na Senovážném náměstí v Praze odhalena pamětní deska, od roku 2012 nese jméno Olgy Havlové nová ulice v jejím rodném Žižkově a v roce 2018 bylo k jejím nedožitým pětaosmdesátinám vysázeno 85 stromů Olgy Havlové po celé České republice. Její vzpomínka je tak stále živá, jako první dáma a jedinečná žena zanechala dalším generacím sebevědomý, feministický a přitom citlivý odkaz, který inspiruje dodnes.