VOGUE editorial: Philipp Vlasov

Už 34 dní jsem pryč ze svého kyjevského domova. Nejprve to byly čtyři dny téměř beze spánku na cestě a několik nocí v hotelu ve Varšavě, ještě stále v šoku a mimo, kdy jsem si ani nemohl vzpomenout, jaký je den a jak dlouho jsem v Polsku. Pak tři týdny v nádherném venkovském domě přátel v Česku. Ale ani jemné paprsky jarního slunce, ani idylická krajina, ani zpěv ptáků nemohly narušit kokon, ve kterém stále žiji. Uvnitř totiž zůstává úplně jiná realita: olověné nebe, zničená města a dětský pláč. Tahle realita, dnešní Ukrajina, se odráží v materiálech publikovaných na webu Vogue.ua.

Nenacházím teď pro sebe místo. Jako neklidný člověk ve Švýcarsku čekám na rozhodnutí o „statutu S“ – dočasné ochraně pro lidi nucené opustit Ukrajinu. A nevím, jestli ho dostanu. Švýcarsko status uděluje mimo jiné občanům třetích zemí, kteří v době vypuknutí války legálně pobývali na Ukrajině, což jsem já. Jenže v mém případě je onou třetí zemí ta, jejíž jméno se na Ukrajině nyní oficiálně píše jen malými písmeny. Navíc to už není moje země – 24. února jí definitivně být přestala. I když to zatím nemám v dokladech.

Až tohle číslo Vogue vyjde, budu již rozhodnutí o svém statutu ve Švýcarsku znát. Zatím ale netuším, jestli tu zůstanu nebo zda si budu muset hledat jiný přechodný domov.

Na nabídku být spoluautorem tohoto vydání Vogue CS jsem přikývl bez váhání. Redakční tým podpořil Ukrajinu – a Vogue UA, jíž jsem šéfredaktorem – okamžitě a bez podmínek. Tuhle podporu nyní všichni Ukrajinci potřebují ze všeho nejvíc. Ti, kdo ve své vlasti hájí svobodu a nezávislost, i ti, kteří se ocitli mimo svou zemi. Díky všem, kteří #StandWithUkraine.